Edith Kiss - Edith Kiss

Edith Bán Kiss
Edith Kiss Portrait, Budapešť 22.9.1945.png
narozený
Edith Bán Rott

1905
Budapešť, Maďarsko
Zemřel27. října 1966.
Paříž, Francie
Národnostmaďarský
Známý jakoMalba, sochařství


Edith Bán Kiss, taky Upravit, roz Rott (1905–1966) byl maďarský sochař a malíř. Na podzim roku 1944 byla deportována do Koncentrační tábor Ravensbrück v severním Německu a poté převezen do Továrna Daimler-Benz na Ludwigsfelde kde byla nucena pracovat na leteckých motorech pro Luftwaffe. Krátce po svém propuštění na konci války ilustrovala své zkušenosti z koncentračních táborů s 30 kvaš náčrtky, které byly vystaveny v Budapešti koncem roku 1945.[1] Její práce na Západě však byla uznána jen velmi málo. Výsledkem bylo, že po smrti svého manžela spáchala v Paříži sebevraždu v roce 1966. V roce 1992 ji Deportace série byla vystavena v Berlíně, Paříži a Budapešti.[2][3]

Životopis

Edith Kiss, která se narodila v židovské rodině v Budapešti 21. listopadu 1905, byla nejmladší ze čtyř dcer Friges a Melitty Rottové. Poté, co jsem studoval na uměleckých akademiích v Budapešti a Düsseldorf, v minulosti se stala sochařkou v Maďarsku druhá světová válka. V té době se provdala za Tivadara Ban.[2][3]

V říjnu 1944 byla Kiss spolu s tisíci dalších židovských žen v Maďarsku podrobena nuceným pracím a poté deportována do Koncentrační tábor Ravensbrück v severním Německu. Dne 6. Prosince 1944 byla převezena do Továrna Daimler-Benz na Ludwigsfelde kde bylo 1100 žen nuceno pracovat na leteckých motorech pro Luftwaffe.[3]

Jak se blížil konec války, Kiss byla vrácena do Ravensbrücku, odkud byla poslána na pochod smrti nacisty.[2] Se svou přítelkyní Agnes Rezsone Barthou utekla poblíž Strasenu Wesenbergon 30. dubna. Cestovali zpět do Budapešti přes Berlín, Prahu a Bratislavu a dorazili tam 1. července 1945.[3]

Kissova úleva od Židů posílaných do plynových komor

Po návratu do Budapešti Kiss ilustrovala své zážitky z koncentračního tábora v sérii 30 kvašských skic s názvem Deportace kterou vystavila ve městě 22. září 1945. Po rozvodu se svým prvním manželem se provdala za Sándora Kissa a emigrovala s ním na Západ. Krátce po jejich odchodu, v červenci 1948, byly do vnější zdi budapešťské věže umístěny čtyři velké kamenné reliéfy deportace, které vytvořila. Újpestská synagoga.[3] Jedna úleva ukazuje maďarského policistu, který směruje Židy k dobytčím kamionům k deportaci, druhá ukazuje Arrow Cross Party strážní dohlížící na muže v praporu práce, třetí představuje nacistickou stráž hnájící Židy do plynových komor a čtvrtá ukazuje Rudá armáda vojáci vítáni Židy v Budapešti.[4]

Navzdory dalším pracím odrážejícím její deportační zkušenosti bylo Kissovo umění málo veřejně uznáváno. Po obdobích strávených ve Švýcarsku Casablanca a Londýn a smrt jejího manžela, spáchala sebevraždu v pařížském hotelu v noci z 26. na 27. října 1966. Její kvašové album znovu objevil Helmuth Bauer v Londýně v roce 1992 a od té doby byly její kvaše vystaveny na různých místech v V Německu a v Paříži a Budapešti.[1] Byly rovněž uvedeny v dokumentu Byli jsme Nikdo výstava u památníku Ravensbrück.[3][2]

Reference

  1. ^ A b "Das" Album Déportation"" (v němčině). Gesichter der KZ-Zwangsarbeit. Citováno 1. ledna 2018.
  2. ^ A b C d „Edith Kiss“ (v němčině). Arbeitskreis Konfrontationen. Citováno 1. ledna 2018.
  3. ^ A b C d E F „Edit Bán Kiss“ (v němčině). Gesichter der KZ-Zwangsarbeit. Citováno 1. ledna 2018.
  4. ^ Cole, Tim (2011). Stopy holocaustu: Putování do a z ghett. Bloomsbury Publishing. str. 152–. ISBN  978-1-4411-3897-2.

Další čtení

externí odkazy