Du Chakay Duniya - Du Chakay Duniya

Téma tohoto článku nemusí splňovat požadavky Wikipedie pokyn k povšimnutí pro knihy. Pomozte prosím určit notabilitu citováním spolehlivé sekundární zdroje to jsou nezávislý tématu a poskytnout jeho významné pokrytí nad rámec pouhé triviální zmínky. Pokud nelze určit významnost, je pravděpodobné, že článek bude sloučeny, přesměrovánnebo smazáno. Najít zdroje: „Du Chakay Duniya“  – zprávy  · noviny  · knihy  · učenec  · JSTOR (Leden 2012) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Du Chakay Duniya

Du Chakay Duniya titulní strana
Autor	Bimal Mukherjee
Země	Indie
Jazyk	bengálský
Žánr	Cestovní knihy
Vydavatel	Publikace Swarnakshar
Datum publikace	Červen 1986
Typ média	Tisk (Tvrdý obal )
Stránky	319
ISBN	81-86891-16-1

Du Chakay Duniya (bengálský: দু চাকায় দুনিয়া) (Význam: Svět na dvou kolech v angličtině) je a bengálský kniha napsaná první indický Globe -Trotter Bimal Mukherjee (1903–1987) na základě svých zkušeností z cestování světem na kole. V roce 1926 se Bimal Mukherjee vydal na epické světové turné na kole. Již předtím absolvoval turné po Indii na svém kole v období 1921 - 1926. Bankovnictví na skromném rozpočtu a nenasytnou touhou po poznání neznámého světa se vydal na své epické dobrodružství světového turné. Cestoval skrz Arab, Írán, krocan, Sýrie, Británie, Island, Norsko, Švédsko, Finsko, Rusko, Řecko, Egypt, Súdán, Itálie, Švýcarsko, Francie, Dánsko, Německo, Spojené státy americké, Kolumbie, Ekvádor, Peru, Havaj, Japonsko, Čína, Hongkong, Vietnam, Thajsko, Malajsie a mnoho dalších zemí, než se v roce 1937 znovu vrací do Indie. Jako první indický klusák si v této knize zapsal všechny své úžasné a úžasné zážitky klusáním na světě.

Kniha

Du Chakay Duniya byl upraven a dotisk v Bhraman během 1995-96. Poté byla kniha znovu vydána v roce 1998 pod společností Swarnakshar Prakasani Private Limited. První publikace však pochází z června 1986.

Předmluva pisatele

Bimal Mukherjee
První indický glóbus Trotter

Cesta

Indie

Ashok Mukherjee, Ananda Mukherjee, Manindra Ghosh a Bimal Mukherjee zahájili své epické dobrodružství od The Radnice v Kalkatě dne 12. prosince 1926. Ashok Mukherjee vedl tým čtyř přátel na kolech. Prošli dočasným bazénem přes Řeka Hooghly vstoupit Howrah protože v té době neexistoval žádný most, který by překročil řeku Hooghly. Matka Bimala Mukherjee omdlela, když ji šel rozloučit. V té době se cítil velmi provinile, když ji miloval, ale na druhé myšlenky znovu posílil svou mysl a vydal se na cestu. Tisíce lidí se shromáždily, aby jim popřáli štěstí, a stovky s nimi jeli až Chandernagore pro jejich první noční zastavení. Během prvního dne cesty pocítili nadváhu s hmotností ocelových kufrů na nosičích jízdních kol spolu s hmotností jejich zbraní. Všichni opustili spoustu zboží, aby odlehčili své vozy. Následujícího dne se znovu vydali na cestu směrem k Bardhaman. Odešli Grand Trunk Road pak navštívit Ranchi rozloučit se s Ashok a Anandovými příbuznými. Ashok a Ananda byli bratranci. Z Ranchi znovu následovali G. T. Road, aby prošli džunglí Palamou. V té džungli strávili noc v inspekčním bungalovu a zažili své první setkání s tygrem. Prošli Uttarpradéšem a byli pozváni mnoha bohatými bengálskými rodinami. Také mnoho nebengálských rodin z nich bylo podobně nadšených. Každý se jich ptal, jaká by byla výhoda, když skončí svou cestu? Velmi málo dobrodruhů pokračovalo s udržováním jakékoli výhody ve své mysli. Hlavním cílem dobrodružství Bimala Mukherjeeho a jeho týmu bylo (1) dokázat, že bengálští lidé nejsou zbabělci, a (2) pokud by Bengálci měli být úspěšní, pak by mnoho mladých mužů a žen muselo věřit, že nic není nemožné. Došli Dillí přes Benaras a Allahabad. V té době se Dillí skládalo hlavně ze současného Dillí. Zůstali v péči soudce S. Dase, který býval velmi vlivný. Vzal je ministru zahraničí siru Johnu Hayesovi a zajistil, aby jim byly poskytnuty všechny potřebné dokumenty, aby nebyly obtěžovány zahraničními vládami. Sir John jim velmi pomohl dopisy všem vládám a britským velvyslancům těmto vládám až do současnosti Konstantinopol. Poté prošli pěknými stavy. Alwar, Jaipur, Gwalior a Jhansi abychom jmenovali alespoň některé. Všude měli skvělé přijetí a pohostinnost. V Jhansi na ně přišla na kole nádherná mladá dáma, paní Pinto. Řekla jim, že pochází Karáčí přes Dillí je hledat. Na otázku proč paní chytře odpověděla, že s nimi chce cestovat po světě na kole. Bimal Mukherjee nemohl jinak než pochválit vnitřnosti dámy, ne více než 21 na sobě halenku a šortky, které vypadaly jako opravdová sportovkyně. Všichni čtyři se ale jednomyslně rozhodli, že nebudou riskovat, že budou mít za společníka atraktivní mladou ženu. Paní Pinto se tím velmi urazila. Po obědě s nimi jim popřála hodně štěstí a řekla jim, že byla ohromená, když v nich viděla nedostatek odvahy. Rovněž jim řekla, že pokud bude vyžadovat, cestuje po světě sama. Prošli Ajmer, Pushkar, Udaipur a Jodhpur poté vstoupit do velké indické pouště Thar. Chtěli zažít poušť ve své vlastní zemi, protože na své cestě vpřed budou muset projít mnohem více pouští. V poušti nebylo možné jezdit na kole. Museli tedy nést své cykly a celý den chodit po rozpáleném písku, aby překonali skromnou vzdálenost 7–8 mil. Dříve chodili a sledovali železniční trať, která do té doby šla Hyderabad dnešní doby Pákistán. Když překročili Barmer a Mirkhaspur, právě když se aklimatizovali na pouštní podmínky a uznávali skutečnost, že jak náročná může být poušť, dostali se na její konec. Nakonec dorazili do Hyderabadu v dnešním Pákistánu. Z Hyderabadu se vydali do Karáčí. Cestou je trápil problém s defektem pneumatik jako trny kaktus stromy každou chvíli tuto hrozbu představovaly. Při přejezdu železničního mostu přes Vltavu riskovali život Indus řeka. Trvalo jim dvě hodiny, než překonali ten obrovský most přes železniční tratě nesoucí cykly na svých bedrech. Pokud by v rozmezí těchto dvou hodin přijel vlak, byla to pro ně smrt. Bimal Mukherjee připouští, že to bylo v té době ukvapené rozhodnutí. Měli počkat, až lodě projdou přes řeku. Hlavním cílem návštěvy Karáčí bylo odvést loď do Iráku nebo Íránu. Po čtyřech dnech čekání dostali práci palubních cestujících na lodi společnosti B. A. Company. Loď je odvedla do přístavu Basra v Irák.