Dryopteris macropholis - Dryopteris macropholis
| Dryopteris macropholis | |
|---|---|
 | |
Vědecká klasifikace  | |
| Království: | Plantae |
| Clade: | Tracheofyty |
| Třída: | Polypodiopsida |
| Objednat: | Polypodiales |
| Podřád: | Polypodiineae |
| Rodina: | Dryopteridaceae |
| Rod: | Dryopteris |
| Druh: | D. macropholis |
| Binomické jméno | |
| Dryopteris macropholis | |
Dryopteris macropholis je druh kapradiny. Je distribuován na Markézských ostrovech.
Popis
Dryopteris macropholis je suchozemská kapradina; oddenky suberect, 20–25 cm dlouhý, 5–7 cm v průměru (do 15 cm včetně šupin), hustě oblečený s bledě hnědými až červenohnědými nebo tmavě hnědými šupinami; šupiny oddenku a spodní část třeně (10–) 20–80 × (1–) 2–5–14 mm, tenké, úzce podlouhle eliptické až lineárně kopinaté, vejčité, obvykle zkroucené distálně, zabarvené, lesklé, střední až tmavé hnědé nebo červenohnědé, okraje celé, buňky úzce obdélníkové až lineárně fusiformní.[1]
Frondy jsou seskupeny, 5–7 na oddenek, vzpřímeně vyklenuté; čapíky (35) 49–75 cm dlouhé, mediálně průměr 4–6 mm, asi tak dlouhé jako čepele, svrchu rýhované, červenohnědé až strmé, po celé délce oblečené do hustých, vytrvalých, šířících se, lesklých, světle až tmavě hnědých nebo červenohnědé, lineárně podlouhlé až lineárně kopinaté zkroucené šupiny do c. 20 × 3 mm, okraje celé nebo podříznuté a lemované krátkými žlázami, základny tmavé v místě připojení, smíchané s menšími štětinami a vlasovými šupinami, povrchy s krátkými chlupy se žlázami, šupiny postupně menší a jemnější distálně a na rachis, puntíky starších listů bodkovaných základnami tmavého měřítka; čepele silně černohnědé, čerstvě čerstvé, svěží, zespodu světlejší, 50–100 × 32–66 cm, vejčitě deltátní, minimálně v dolní polovině 3-zpeřené až pinnatifidní, distálně většinou 2-zpeřené-pinnatifidní; rachoty strminózní až světle hnědé, hustě šupinaté s přetrvávajícími středně až tmavě hnědými, šířící se štětinkovité šupiny do 9 × 1 mm, okraje celé nebo se řídkými přisedlými žlázami, smíchané s krátkými žláznatými chlupy, rachoty starších listů přerušované tmavě hnědými šupinami.[1]
Pinnae jsou naproti suboppositu, (11–) 13–20 na boku, roztažené, vejčitě podlouhlé až lineárně podlouhlé, špičaté zašpičatělé, nejspodnější boltce největší, 20–33 × 11–19 cm, s 11–16 páry pinules, mírně nerovný, bazopický bazální pinules 7–10,5 cm dlouhé, akroskopické bazální špendlíky kratší, 4–8,5 cm dlouhé, nejspodnější špendlíky, obvykle největší, distální boltce stopkaté 3–6 mm, přisedlé, vrcholy špičaté největší vrcholky špičky 12–19 × 4–8 mm, rozestupy 5–10 mm vzdálené, tupé ke zkrácení na vrcholcích, okraje vroubkované nebo řezané c. 1/4 –2/3 k kostelu, svrchu lysé, naspodu lysé, s výjimkou rozptýlených malých, rozšiřujících se, hnědých lineárních šupin na švábech; žíly rozvětvené 1–2krát, sotva viditelné na obou površích, stlačené adaxiálně a prominózně naspodu; každý plodný pinnule obvykle s 1–4 páry inframediálních sori. Sori s indií v průměru 0,4–0,6 mm, hnědá, silná, lysá. Výtrusy tmavě hnědá.[1]
Rozdělení
Tento druh je znám z Markézské ostrovy, z Nuku Hiva, Ua Huka, Ua Pou, Hiva Oa a Tahuata.[1]
Ekologie
Tento druh je vzácný a lokalizovaný od c. 700 až 1150 m převýšení. Vyskytuje se v přechodných mesických až mokrých lesích s Alsophila tahitensis Brack., Hernandia nukuhivensis F. Br. A Sphaeropteris spp .; ve vlhkých lesích dominuje Crossostylis biflora, Freycinetia spp., Hibiscus tiliaceus L., Metrosideros collina, Pandanus tectorius a se spolupracovníky včetně Fagraea berteroana A. Gray ex Benth., Ficus prolixa G. Forst. var. prolixa; Glochidion marchionicum F. Br., Weinmannia marquesana F. Br. var. marquesana, a Xylosma suaveolens (J. R. Forst. & G. Forst.) G. Forst. subsp. pubigerum Sleumer; v horských mokrých lesích Metrosideros collina a Weinmannia marquesana var. marquesana; v horských křovinách; a na vrcholcích oblačných lesů a křovin s Alsophila tahitensis, Cyrtandra spp., Dicranopteris linearis, Freycinetia spp., Metrosideros collina, Psychotria spp., Sphaeropteris spp. a Vaccinium cereum (L. f.) G. Forst. var. adenandrum (Decne.) F. Br. A různé pteridofyty.[1]
Stav ochrany
Hrozby ve většině oblastí zahrnují lidské vyrušení, divoká prasata a invazivní plevele. Tento druh je navržen v kategorii Červeného seznamu IUCN Ohrožený (EN): B2a, B2b (i – iii): B2: celková plocha obsazení méně než 5 000 km2 (c. 904 km2). B1a, silně fragmentovaný; B1b (i – iii), odvozený pokračující pokles stanoviště.[1]
Vhodná stanoviště pro Dryopteris macropholis na Nuku Hiva (c. 340 km2), Ua Huka (asi 83 km)2), Ua Pou (asi 105 km2), Hiva Oa (c. 315 km2) a Tahuata (cca 61 km2) je omezeno na horské svahy a vrcholy, označované jako ohrožené prostředí, které je ohroženo lidskou činností (odlesňování a požár), divoká zvířata a invazní rostliny, což snižuje rozsah lesa.[1]
Systematika
Dryopteris macropholis se zdá nejblíže související s Dryopteris sweetorum, známý pouze z Fatu Hiva.[1]