Divadlo za branou (opera) - Divadlo za branou (opera)

Divadlo za bránou (Předměstské divadlo, H.251, někdy přeloženo jako Divadlo za branou) je divadelní dílo z roku 1936 ve třech dějstvích Bohuslav Martinů s vlastním libretem; prvním aktem je baletní pantomima (beze slov); akty dva a tři mají název opera buffa.[1] Dílo je směsicí divadelních stylů: baletu a pantomimy, opery buffy a lidového tance a hudby z Československa. Zaměřil se na použití textů „kdysi prostředku skutečného lidového divadla“, aby zdůraznil divadelní princip, spíše než to, co popsal jako „hudební libreto“, kde hudba jednoduše doprovází nuance dramatu.[2] Název odkazuje na místo zábavy za branami města, například na místo, kde by mohla vystupovat skupina cestujících.[3]

Pozadí

Stejně jako český text tradiční písně obsahuje dílo i myšlenky z Molière je Le Médecin volant a mim Jean-Gaspard Deburau.[4] Dílo je příkladem rozšíření operní techniky Martinů s využitím starších divadelních tradic, zde commedia dell'arte, ale je posledním z jeho operních děl citujících české lidové melodie.[1] Rovněž se těší na jeho operu z roku 1954 Mirandolina s prvky commedia dell’arte, o dvě desetiletí později.[3]Skladatel nejprve oslovil několik známých autorů, včetně Vítězslav Nezval, který na své opeře spolupracoval s Martinů Hlas lesa, ale nakonec se pustil do psaní libreta sám.[5] Žánr není snadné definovat; po činu čistého tance kombinují obě následující skladby píseň a tanec ve stejné míře a při použití české lidové hudby to dílo jak cituje, tak jej variuje.[6] Původním choreografem byl Ivo Váňa Psota (1908–1952), bývalý člen Balety Russes, který také tančil Pierrota.

Commedia dell'arte popisuje italskou komedii francouzského typu s postavami Pierrot, Colombína a Harlequin. Katuška, starosta, noční hlídač a další jsou české folklórní prvky smíchané s Commedia dell'arte v operním buffa, kde jsou hry Martinů s českým a moravským folklórem a neoklasicistními nápady.[5]

Práce, která byla složena v Paříži od června 1935 do dubna 1936, měla premiéru v roce Brno v roce 1936.[5] Pozdější představení zahrnovala rozhlasový záznam natočený v Brně v roce 1956 s František Jílek dirigování, které skladatel slyšel, když bylo vysíláno v rádiu dne 25. září 1957, poslouchalo to z domova v Schönenberg v exilu ve Švýcarsku.[3]

V roce byla divadelní produkce Olomouc v roce 1958 dirigoval Iša Krejčí, a další během sezóny 1968–69 na Národní divadlo v Praze[7] provádí Albert Rosen. Olomoucká produkce přišla do Prahy na oslavu stého výročí Martinů v roce 1990, kde bylo uvedeno 14 z jeho 16 oper.[3]

Pětičlennou suitu z opery, kterou sestavil Miloš Řiha, nahrála Státní filharmonie Brno, dirigoval František Jílek v květnu 1973 pro Supraphon a vydal na LP společně s další orchestrální hudbou z oper Martinů.[8] V roce 2019 bylo obnoveno rozhlasové vysílání z roku 1956 a vydáno na dvou CD.[3]

Role

RoleTyp hlasuTanečník (1. dějství)Premiéra, 20. září 1936[9]
(Dirigent: Antonín Balatka)
KolombínasopránFigarovaVěra Strelcová
HarlekýntenorEmerich GabzdylAntonín Pelz
Katuškamezzosoprán–Marie Řezníčková
PierrotbarytonIvo Váňa-PsotaGéza Fischer
Cukrář–Josei Sokol–
Ponocný (noční hlídač)basbaryton–Václav Bednář
Starosta (starosta)bas–Vladimír Jedenáctík
Hospodský (hostinský)barytonOtto StrejčekVlastimil Šíma
Stařec (starý muž)baryton–Leonid Pribytkov
Baba-Zaříkávačka (věštec)kontraalt–Božena Michlová
Refrén: Rolníci

Synopse

Dílo se dělí na tři dějství: první se skládá z baletní pantomimy, druhé a třetí operní buffa.

V prvním aktu („baletní pantomima“) Pierrot hlásí flirtování Harlekýna s Colombine otci posledně jmenovaného, ​​hostinského, který táhne jeho dceru domů. Po dalších hrách žárlí Pierrot bojuje s Harlequinem, jen aby ho ostatní tanečníci rozešli. Poté, co ukradl perník cukráři, je zdrsněn Pierrotem a hostinským. Nakonec po dalších hádkách dal hostinský rezignovaně své požehnání Harlekýnovi a Colombině.

Druhé a třetí dějství s použitím textů lidových písní zachycuje starostu, který se tentokrát pokouší unést Colombinu v naději, že podplatí nočního hlídače, aby mu pomohl. Pierrot stále žárlí a flirtuje s Colombinou, ale po dalších spiknutích a urážkách spadne Pierrot do duckpondu a všichni se zalijí lijákem - načež akt končí chválou deště, což dává dobrou sklizeň. Ve třetím dějství starosta a noční hlídač stále spikli, ale zaslechli je Katuška a Pierrot, kteří s Harlequinem a Colombinou vymyslí plán, jak je zmařit představením hry s falešným lékařem (Pierrot), který pečuje o nemocnou Colombinu. Když hostinský uvidí podobu Pierrota a doktora psuedo, spiknutí se rozvine, ale ne dříve, než se starosta a noční hlídač čtyřmi milenci bojí jako duchové. Nakonec se hostinský ukloní sňatkům Harlekýna se svou dcerou Colombinou a Pierrot se svou služebnou Katuškou.

Reference

  1. ^ A b Smaczny, Jan. Bohuslav Martinů. V: The New Grove Dictionary of Opera. Macmillan, Londýn a New York, 1997.
  2. ^ Smaczny, operní skladatel Jan Bohuslav Martinů. In: Welsh National Opera, The Greek Passion - programová kniha. 1984, str.
  3. ^ A b C d E Allison, Johne. Recenze na CD - Divadlo za branou, Martinů. Opera, Březen 2020, svazek 71, č. 3, p384-385.
  4. ^ Miloš Šafránek Bohuslav Martinů - Muž a jeho hudba 2013 1447493044
  5. ^ A b C Stanislav Střelcová. Commedia dell'Arte po Martinů. Esej v brožuře doprovázející CD Radioservis CR 1016-2 (2019).
  6. ^ Eckstein, Pavel. Světové zprávy - Exkurze na Měsíc. Opera, říjen 1968, sv. 19, č. 10, str. 825.
  7. ^ Stránka Divadlo za branou v archivu Národního divadla s výběrem návrhů kostýmů a produkčních fotografií zpřístupněno 20. května 2020.
  8. ^ Supraphon steroid 1110 1620 G, 1980.
  9. ^ Zemské Divadlo v Brně - Zemské divadlo Brno, program 1936 (Knihovna Nadace Bohuslava Martinů)