Disneyland, Mon vieux platí natal - Disneyland, mon vieux pays natal
| Disneyland, Mon vieux platí natal | |
|---|---|
 | |
| Režie: | Arnaud des Pallières |
| Produkovaný | Arnaud des Pallières |
| Napsáno | Arnaud des Pallières |
| Hudba od | Martin Wheeler |
Výroba společnost | |
Datum vydání | 2000[1] |
Provozní doba | 46 minut |
| Země | Francie |
| Jazyk | francouzština |
Disneyland, Mon vieux platí natal (rozsvícený Disneyland, má stará vlast)[2] je Francouz z roku 2000 experimentální dokumentární film[3] scénář, produkce a režie Arnaud des Pallières.[4][5] Film se skládá převážně ze záběrů Pařížský Disney land ve Francii.
Synopse
V pondělí 12. června 2000 cestuje muž vlakem do Pařížský Disney land. Přemýšlí o legendě o Krysař z Hamelnu, muž najatý městem Hameln odlákat svou magií roj krys trubka. Podle legendy úspěšně zahání krysy, ale za svou práci není odměněn. Později používá dýmku k tomu, aby vedl všechny děti Hamelina do jeskyně ukryté v hoře, která už nikdy nebude vidět. Vypravěč si o mnoha lidech, kteří cestují na návštěvu Disneylandu v Paříži, myslí, že „[byli] pod vlivem kouzelníka Disneylanda“.
A počítačově animovaný tvář jménem Engrid vítá návštěvníky Disneylandu „bienvenue, humain“ („vítej, člověk“). Tvář se ve filmu pravidelně ptá, například „když cestujete vesmírem, lokalizujete se pomocí mapy nebo se orientujete ve svém vnitřním kompasu?“ a „Kdybys byl pták, jaký pták bys byl? Sova nebo holubice?“
Při jízdě na Big Thunder Mountain horská dráha, vypravěč uvažuje o povaze dětství a skutečnosti. Vzpomíná na setkání se zaměstnancem parku, který má na sobě znakový kostým z Praštěný, a který byl zvolen zástupcem zaměstnanců svými kostýmovanými spolupracovníky. Tento Goofy se setkal s vedením, aby si stěžoval na kostýmy, které jsou popsány jako nepohodlné v zimě i v létě a je obtížné je prohlédnout a nadechnout se. Vedení Goofyho ujistilo, že budou zohledněny obavy zaměstnanců kostýmů a Goofy se vrátil k jeho práce.
Vypravěč popisuje sledování průvodu, během něhož zaměstnanec Disneylandu vede tanečníka z průvodu k mladé slepé dívce. Dívka se dotkne tváře, těla a kostýmu tanečníka a vypravěč poznamenává, že „Disneyland byl vytvořen pro nevidomé“. Vypravěč líčí setkání s vdovou ve výslužbě jménem Robert, jejíž manželka zemřela na rakovinu. Pan Robert řekl, že park na týden navštěvuje a dělá to spíše z osobních než profesionálních důvodů. Vypravěč se týká pana Roberta a Rudyard Kipling příběh s názvem Dům touhy, který vypráví o ženě, která zemřela na rakovinu; ptá se, jestli to byl dobrý nápad vyprávět panu Robertovi ten příběh.
Řada kostýmovaných postav v parku je zobrazena při interakci s návštěvníky, včetně dětí. Vypravěč popisuje postavy jako ztuhlé a trapné, a to více, než si zaměstnanci v kostýmech uvědomují. Vypravěč si vzpomíná, jak mluvil s kapitánem jednoho z Disneyland říční čluny. Kapitán mu vypráví o plachém cestujícím, který kdysi vyskočil ze své lodi, když kotvila. Kapitán za ní skočil do vody a zachránil ji před rozdrcením mezi člunem a dokem a ona mu poděkovala, jako by „vzal její kapesník“.
Vypravěč si vzpomíná na sen, který měl, když spal v Disneyland Hotel, ve kterém Mickey Mouse se proměnila ve skutečnou neantropomorfní myš a říkalo se, že ji zabil past na myši. Vypravěč si myslí, že sen může naznačovat, že se „přizpůsobuje [Disneylandu]“.
Engrid analyzuje odpovědi, které obdržela na své otázky, a určuje, že respondent je idealistický, a raději prozkoumává „temnou oblast“ své mysli. Engrid konstatuje, že je důležité vyvažovat smutek a radost. Vypravěč poznamenává, že „bolestivá melancholie“ jeho vzpomínek z dětství na něj stále působí. Popisuje Disneyland jako prázdný, ale že „nám připomíná naše dětství“. Dospěl k závěru, že děti „milují život“ a že „nic je nenutí, aby milovaly život, který mají“.
Výroba
Disneyland, Mon vieux platí natal byl natočen primárně v Disneylandu v Paříži.[6] Spisovatel a režisér Arnaud des Pallières vyjednávali s úředníky parku o tom, co smí v parku natáčet, a poskytli mu seznam zákazů.[7] Byla podepsána smlouva a des Pallières připomněl, že „měl jsem přístup k tomu, co jsem chtěl“.[7] Během natáčení ho doprovázeli dva komunikační manažeři.[7]
Reference
- ^ Mandelbaum, Jean (13. února 2002). „Les enquêtes poétiques d'Arnaud des Pallières“. Le Monde (francouzsky). Citováno 5. července 2020.
- ^ Lemercier, Fabien (10. února 2006). "Le Parc na koprodukčním trhu “. Cineuropa. Citováno 5. července 2020.
- ^ Les Inrockuptibles (čísla 400–404). Les Inrockuptibles. 2003. s. 45.
- ^ Festival nekonečna: Cinema e ricerca dello spirito (Alba, 27. března - 3. dubna 2004) (v italštině a angličtině). Cantalupa: Effatà Editrice. 2004. s. 134. ISBN 88-7402-146-1.
- ^ Mandelbaum, Jacques (4. července 2011). ""Poussières d'Amérique "un travail d'orfèvrerie". Le Monde (francouzsky). Citováno 5. července 2020.
- ^ Jousse 2007, str. 536–537.
- ^ A b C Jousse 2007, str. 537: «Il n'était pas question de filmer incognito. Je leur ai pose une otázka jednoduchá: que m'interdisez-vous? Ils ont etabli une liste. Leurs craintes coordinnaient les coulisses, ils avaient été attachqués sur ce point. Ce n'etait pas mon but. Je voulais vivre le reve tel que Disney me le proposait, et ne montrer que ce qu'en voient les visiteurs. Deux odpovědnost za komunikaci bez doprovodu přívěsku le tournage. Un contrat avait été signé, j'ai eu accès à ce que je souhaitais. »
Bibliografie
- Jousse, Thierry, ed. (2007). Le Gout de la Télévision: Anthologie des Cahiers du Cinéma (francouzsky). Cahiers du Cinéma. ISBN 978-2-8664-2470-1.