Dietrich Kraiss - Dietrich Kraiss

Dietrich Kraiss
Bundesarchiv Bild 146-1984-058-20A, Dietrich Kraiss.jpg
Dietrich Kraiss v roce 1942
narozený16. listopadu 1889
Stuttgart, Německo[1]
Zemřel06.08.1944 (ve věku 54)
u Saint-Lô, Francie
Věrnost Německá říše
 Výmarská republika
 nacistické Německo
Servis/větevArmáda Württemberg[1]
Armáda (Wehrmacht)
Roky služby1909–44
HodnostWMacht H OF7 GenLt h 1935-1945.svg Generálporučík
Bitvy / válkyprvní světová válka[1]
druhá světová válka
OceněníRytířský kříž Železného kříže s dubovými listy

Dietrich Kraiss (16 listopadu 1889 - 6. srpna 1944) byl německý generál během druhá světová válka. Byl příjemcem Rytířský kříž Železného kříže s dubovými listy z nacistické Německo.

Vojenská kariéra

první světová válka

Dne 24. března 1909 se Kraiss připojil k pěšímu pluku 8. královského Württembergu „velkovévoda Friedrich z Badenu“ č. 126 a. Sloužil u tohoto pluku a velel četě a poté rotě v První světová válka na Západní fronta. 18. června 1915 byl povýšen na První poručík a 15. července 1918 Hauptmann (Kapitán). Za své zásluhy během války získal Kraiss 1. a 2. třídu Železný kříž, Řád Hohenzollernů s meči, Řád Zähringer Lion Knight druhé třídy, Vojenský záslužný řád Württemberg a Odznak rány v černé.[2]

Meziválečné roky

Po válce byl Kraiss velitelem roty u různých pěších pluků v Reichswehr. V letech 1925 až 1928 působil jako instruktor v pěchotní škole v Drážďanech. 1. května 1931 byl povýšen na Hlavní, důležitý a byl převezen do Ministerstvo Reichswehru v Berlíně tam zůstal až do konce roku 1934. 1. října 1934 byl povýšen na Oberstleutnant (Podplukovník) a velel praporu v rodném Württembergu. V březnu 1937 byl povýšen na Oberst (Plukovník) a v říjnu téhož roku mu bylo svěřeno velení pěšího pluku v Hamburku.[3]

druhá světová válka

Po vypuknutí druhé světové války Kraiss velel pluku a účastnil se Invaze do Polska. Poté byla jeho jednotka přemístěna zpět do Německa v rámci přípravy na Invaze do Francie. Od května 1940 byl pluk součástí 20. pěší divize během okupace Nizozemska a Francie. Byl povýšen na Generálmajor dne 1. února 1941. V březnu 1941 předal velení pluku plukovníkovi Erich Jaschke a byl krátce převeden do Führerreserve.[4]

Od července 1941 do března 1943 byl Kraiss pověřen velením nad 168. pěší divize a účastnil se Operace Barbarossa. Za jeho vedení divize během Třetí bitva o Charkov, byl oceněn Rytířský kříž Železného kříže.[5][6] 1. října 1942 získal konečné povýšení do hodnosti generálporučík. V dubnu 1943 Kraiss převzal nově založené 355. pěší divize, který utrpěl těžké ztráty během akce proti Rudé armádě v Merefa a následně byl rozpuštěn dne 9. listopadu 1943.[7][5]

Od listopadu 1943 byl ve vedení nově zřízeného 352. pěší divize, který se s dalšími šesti divizemi nacházel v Normandii před invazí spojenců. Po přistání spojeneckých sil na plážích byla divize vyslána do pobřežních oblastí Omaha a Zlato. Kraiss na rozkaz Adolfa Hitlera přesunul svou divizi zpět na obrannou linii asi 20 kilometrů od pobřeží. Tam byl schopen odolat spojeneckým silám v této sekci několik týdnů.[8]

Kraiss podlehl těžké ráně 2. srpna 1944 poblíž Saint-Lô a byl posmrtně vyznamenán Rytířský kříž Železného kříže s dubovými listy 11. srpna 1944.[7][8]

Ocenění a vyznamenání

Reference

Citace

  1. ^ A b C Mitcham, str. 97
  2. ^ Otto von Moser: Die Württemberger im Weltkriege, 2. erweiterte Auflage, Chr. Belser AG, Stuttgart 1928.
  3. ^ Reichswehrministerium 1925
  4. ^ Müller-Hillebrand 1969, str. 286
  5. ^ A b Joseph Balkoski: Za předmostí: 29. pěší divize v Normandii. Stackpole Books, 2005, ISBN  978-0-8117-3237-6, S. 68.
  6. ^ Scherzer 2007, s. 470
  7. ^ A b Mark Henry, Ken Ford, Steve Zaloga Howard Gerrard: Den D 1944 (1): Omaha. Nakladatelství Osprey, 2003, ISBN  978-1-84176-367-5, S. 16.
  8. ^ A b Barrett Tillman: Brasseyho encyklopedie Dne D: Normandská invaze A – Z. Brassey's, Washington DC 2004, ISBN  978-1-57488-760-0, S. 132.
  9. ^ Thomas 1997, s. 402.
  10. ^ Patzwall & Scherzer 2001, s. 250.

Bibliografie

  • Reichswehrministerium (1925). Rangliste des Deutschen Reichsheeres [Hodnocení německé armády] (v němčině). Berlín, Německo: Mittler & Sohn Verlag.
  • Fellgiebel, Walther-Peer (2000) [1986]. Die Träger des Ritterkreuzes des Eisernen Kreuzes 1939–1945 - Die Inhaber der höchsten Auszeichnung des Zweiten Weltkrieges aller Wehrmachtteile [Nositelé Rytířského kříže Železného kříže 1939–1945 - vlastníci nejvyšší ceny druhé světové války ze všech poboček Wehrmachtu] (v němčině). Friedberg, Německo: Podzun-Pallas. ISBN  978-3-7909-0284-6.
  • Patzwall, Klaus D .; Scherzer, Veit (2001). Das Deutsche Kreuz 1941-1945 Geschichte und Inhaber Band II [Německý kříž 1941 - 1945 Historie a příjemci Svazek 2] (v němčině). Norderstedt, Německo: Verlag Klaus D. Patzwall. ISBN  978-3-931533-45-8.
  • Thomas, Franz (1997). Die Eichenlaubträger 1939–1945 Pásmo 1: A – K [Nositelé dubových listů 1939–1945 Svazek 1: A – K] (v němčině). Osnabrück, Německo: Biblio-Verlag. ISBN  978-3-7648-2299-6.
  • Mitcham, Jr., Samuel W. (2007). Retreat to the Reich: The German Defeat in France, 1944. Stoh knih. ISBN  978-1-461-75155-7.
  • Scherzer, Veit (2007). Ritterkreuzträger 1939–1945. Die Inhaber des Eisernen Kreuzes von Heer, Luftwaffe, Kriegsmarine, Waffen-SS, Volkssturm sowie mit Deutschland verbündete Streitkräfte nach den Unterlagen des Bundesarchivs. 2. Auflage [Rytířský kříž na doručitele 1939-1945. Držitelé Železného kříže armády, letectva, Kriegsmarine, Waffen-SS, Volkssturm a spojeneckých sil s Německem podle dokumentů Federálního archivu. 2. vydání.]. Scherzers Militaer-Verlag. ISBN  978-3-938845-17-2.
  • Müller-Hillebrand, Burkhard (1969). Das Heer 1933-1945. Entwicklung des organisatorischen Aufbaues (v němčině). Sv. III: Der Zweifrontenkrieg. Das Heer vom Beginn des Feldzuges gegen die Sowjetunion bis zum Kriegsende. Frankfurt nad Mohanem: Mittler.