Die Littauischen Wegeberichte - Die Littauischen Wegeberichte

Die Littauischen Wegeberichte (Německy pro Zpráva o litevské trase) je kompilací 100 cest na západ Litevské velkovévodství připraven Řád německých rytířů v letech 1384–1402.[1] Rytíři vedli Litevská křížová výprava převést pohanští Litevci do křesťanství od 80. let 20. století. Křižácká výprava byla charakterizována častými nájezdy na nepřátelské území za účelem rabování a drancování. Protože Litvě chyběla rozvinutá silniční síť, místní litevští a pruskí skauti by popsali a zdokumentovali nejlepší a nejefektivnější cesty pro vojenské nájezdy do Litvy.

Zprávy obsahovaly stručné pokyny využívající k navigaci jak přírodní (řeky, jezera, bažiny, lesy), tak umělé (vesnice, šlechtické statky, silnice, dříve obydlená místa).[2] Popsala také překážky a poskytla umístění dobrých míst pro odpočinkové tábory, kde mohla získat pitnou vodu nebo krmivo pro koně.[3] Místní jména byla zaznamenána v stará němčina, proto jsou některé z nich oproti původní litevské podobě velmi zkreslené.[4] Některá místa nebo názvy míst také nepřežila do současnosti. Při pokusu o identifikaci a lokalizaci pojmenovaných míst proto existuje mnoho problémů. Zprávy jsou však stále důležitým zdrojem pro studium litevské místní historie, toponymie, geografické, sociální a ekonomické aspekty litevské společnosti 14. století.[2] Například, Wegeberichte zmínil několik alka, tj. posvátné rýhy nebo pohanské svatyně,[5] a ilustrované logistické potíže, kterým čelila invazní armáda.[6]

Skautské zprávy byly archivovány v Pruský státní archiv Königsberg.[3] Byly shromážděny, uspořádány a poprvé publikovány v Scriptores Rerum Prussicarum tak jako Die Littauischen Wegeberichte v roce 1863. Vydavatel, Theodor Hirsch, byl první, kdo se pokusil spojit názvy míst Wegeberichte se současnými místy. Pro snazší odkazování také očísloval a pojmenoval trasy.[4] Litevský překlad připravil Jurgis Jurginis v roce 1983, ale obsahuje mnoho nepřesností. Několik dalších historiků studovalo Wegeberichte, ale celkově to není dobře prozkoumaný zdroj.[1]

Reference

  1. ^ A b Almonaitis, Vytenis (2005). „Laukuvos apylinkės kryžiuočių karo kelių aprašymų duomenimis“ (PDF). Laukuva. Lietuvos valsčiai. Já. Vilnius: Versmė. 171–172. ISBN  9955-589-01-9.
  2. ^ A b Gudavičius, Edvardas (2008). „Lithauische Wegeberichte“. Visuotinė lietuvių enciklopedija. XIII. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. p. 476. ISBN  978-5-420-01641-1.
  3. ^ A b „Wegeberichte“. Mažosios Lietuvos enciklopedija. 4. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. 2009. s. 803–804. ISBN  5-420-01470-X.
  4. ^ A b Jurginis, Juozas; Algirdas Šidlauskas (1988). Kraštas ir žmonės: Lietuvos geografiniai ir etnografiniai aprašymai (XIV– XIX a.) (2. vyd.). Vilnius: Mokslas. ISBN  5-420-00168-3.
  5. ^ Rowell, S. C. (1994). Litva vzestupně: Pohanské impérium ve střední a východní Evropě, 1295-1345. Cambridge Studies in Medieval Life and Thought: Fourth Series. Cambridge University Press. p. 121. ISBN  9780521450119.
  6. ^ Christiansen, Eric (1997). Severní křížové výpravy. London: Penguin Books. p.168. ISBN  0-14-026653-4.

externí odkazy