Didier Dubucq - Didier Dubucq - Wikipedia

Les Corbeaux, č. 145, 5. ledna 1908.
Les Corbeaux, č. 173, 13. července 1908.

Didier Dubucq byl tajemný Belgičan karikaturista a novinář.[1] Volnomyšlenkář a antiklerikální, založil noviny Les Corbeaux, který režíroval v letech 1904 až 1909. Někdy podepsal svůj karikatury tak jako "Ashavérus".

Kariéra

Podpis Didiera Dubucqa se objevuje v roce 1901, v jednom z prvních čísel L'Assiette au Beurre. Jeho kresby jsou zaměřeny na cara Mikuláše II., Který odcestoval na oficiální návštěvu do Francie.[2]

Poté se znovu objeví jméno Didier Dubucq Les Corbeaux, noviny, které uvedl do života Brusel v květnu 1904: tón je rozhodný antiklerikální a toto periodikum vychází z citlivého kontextu, přinejmenším ve Francii, kde „1905 Francouzský zákon o oddělení církví a státu „bylo přijato dne 9. prosince 1905.[3]

Původně se sídlem v Belgii, Les Corbeaux objevil se v neděli a byl prodáván za 10 centimů, v katolické zemi, kde se střetávají duchovní na jedné straně a „liberálové“ na straně druhé. Po několika měsících bylo periodikum v kioskech a na železničních stanicích postupně bojkotováno: Dubucq zaútočil na vládu a monarchii, což odůvodňovalo vykořisťování pracovníků ve jménu konzervatismu založeného na náboženství. V dubnu 1905 se aktivista rozhodl odejít do Paříže, kde přepracoval svůj deník na 11 rue du Croissant, obklopen týmem složeným z Maurice Barthélemyho, Dr. Simona N., Belgičana Josepha Ghysena, který vedl Le Lanternier, Pierre Érard a jistý Gardanne. Noviny byly přidruženy k National Association of Free Thinkers of France, Liga za lidská práva ve Francii a Asociace anticlerical des Lanterniers. V roce 1905 Německá říše zakázal jeho distribuci v Alsasko-Lotrinsko.

Již v květnu 1906 Les Corbeaux zveřejnil „obrázky antiklerikální propagandy (...) šířené všude“. Tyto letáky o rozměrech 16 x 18 cm s antiklerikálními kresbami na patnácti různých tématech, které budou distribuovány „na konferencích, veřejných setkáních, dveřích volebních místností, kavárnách“, stejně jako nalepené plakáty, kalendáře, ročenky a množství pohlednic 150).[4]

V září 1906 La Calotte, vyšly z tisku nové antiklerikální noviny. Instituce tvrdě reagovala na tuto bojovnost, která brzy zhoršila dunění dělníků a stále hrozivější odborová hnutí: byli uvězněni karikaturisté jako Jules Grandjouan nebo Aristide Delannoy, Georges Clemenceau se stal „prvním francouzským policistou“ proti militantnímu tisku s anarchosyndikalista tendence.[5]

Poté, co byl v lednu 1909 žalován a Grenoble Sdružení pro „neslušné chování“[6] (zatímco farář zaútočil na pedlara Christina a zničil jeho kopie), Les Corbeaux koncem roku 1909 zmizel.

Poznámky

  1. ^ La Calotte (Paříž)„Karikatury a karikatury, 13. ledna 2007, online.
  2. ^ Dubucq compose plus de la moitié des dessins de L'Assiette au beurre Č. 25 z 19. září 1901 intitulé „Le Tsar en France“.
  3. ^ "Quand les journaux militants bouffaient du curé" par Paco, v Huffington Post Archivováno 9. února 2015 v Wayback Machine, 19. září 2009, online.
  4. ^ Deux cartes postales détaillées signées "Ashavérus [Didier Dubucq]", v Cartoliste online.
  5. ^ Citations extraites de „L'image le rire et la libre pensée militante, exemplář de la revue franco-belge Les Corbeaux (1905–1909)“ par Guillaume Doizy, v Karikatury a karikatury, 10. ledna 2007, online.
  6. ^ Voir Les Annales catholiques du 2 janvier 1909, str. 136–137 – online na Gallice.

Viz také

Bibliografie

  • John Grand-Carteret, Popold II roi des Belges et des Belles vytvořil karikaturu, Paříž, Louis-Michaud éditeur, 1908 - online.
  • Guillaume Doizy, Jean-Bernard Lalaux, À bas la calotte! Antikléricale a karikaturní la épara des Églises et de l’État, Paříž, Éditions Alternatives, 2005, ISBN  978-2862274591.
  • Michel Dixmier, Jacqueline Lalouette, Didier Pasamonik, La République et l’Église. Obrázky d'une querelle, Paříž, Éditions de La Martinière, 2005, ISBN  978-2732432885.
  • Guillaume Doizy, Les Corbeaux contre la calotte. La lutte anticléricale par l’image à la Belle Époque, Edice Libertaires, 2007, ISBN  978-2914980470, online prezentace.
  • Guillaume Doizy, L'image, le rire et la libre pensée militante, příklad de la revue franco-belge Les Corbeaux (1905–1909)„Gavroche, revue d'histoire populaire, č. 140, březen-avril 2005, str. 8-13.

Archiv

Související články

externí odkazy