Dexterův přenos elektronů - Dexter electron transfer

Schéma přenosu Dexterova elektronu (energie)

Dexterův přenos elektronů (také zvaný Dexterova výměna elektronů a Dexterův přenos energie) je fluorescence zhášecí mechanismus ve kterém an vzrušený elektron je přeneseno z jednoho molekula (A dárce ) na druhou molekulu (an akceptor ) přes a neradiační cesta.[1][2] Tento proces vyžaduje vlnová funkce překrývání mezi dárcem a příjemcem,[3] což znamená, že k němu může dojít pouze na krátké vzdálenosti; typicky do 10 Å.[4] Nadšený stav lze vyměnit v jednom kroku nebo ve dvou samostatných krocích výměny náboje.

Dějiny

Tento proces přenosu energie na krátkou vzdálenost poprvé teoreticky navrhl D. L. Dexter v roce 1953.[5]

Ohodnoťte výraz

Rychlost přenosu energie Dexter, , je indikována proporcionalitou

kde je oddělení dárce od příjemce je součet Van der Waalsovy poloměry - dárce a příjemce: a je spektrální překrývající se integrál definovaný vztahem

Viz také

Reference

  1. ^ Clifford B. Murphy; Yan Zhang; Thomas Troxler; Vivian Ferry; Justin J. Martin; Wayne E. Jones, Jr. (2004). „Probing Förster and Dexter Energy-Transfer Mechanismy in Fluorescent Conjugated Polymer Chemosensors“. J. Phys. Chem. B. 108 (5): 1537–1543. doi:10.1021 / jp0301406.
  2. ^ Alex Adronov; Jean M. J. Fréchet (2000). "Dendrimery pro těžbu světla". Chem. Commun.: 1701–1710. doi:10.1039 / B005993P.
  3. ^ „Dexter (elektronová výměna) excitační přenos“. goldbook.iupac.org. Citováno 8. července 2014.
  4. ^ „Dexterův přenos energie“. chemwiki.ucdavis.edu. Citováno 8. července 2014.
  5. ^ D. L. Dexter (1953). "Teorie senzibilizované luminiscence v pevných látkách". J. Chem. Phys. 21: 836–850. Bibcode:1953JChPh..21..836D. doi:10.1063/1.1699044.