Dentinogeneze - Dentinogenesis
 | tento článek potřebuje další citace pro ověření. (Září 2014) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
Dentinogeneze je formace dentin, látka, která tvoří většinu zuby. Dentinogenezi provádí odontoblasty, které jsou zvláštním typem biologická buňka na vnější stěně zubní dřeně, a začíná v pozdní fázi zvonku a vývoj zubů. Různé fáze tvorby dentinu po diferenciaci buňky vedou k různým typům dentinu: plášťový dentin, primární dentin, sekundární dentin a terciární dentin.
Diferenciace odontoblastů
Odontoblasty se odlišují od buněk zubní papily. Toto je výraz signálních molekul a růstových faktorů epitelu vnitřní skloviny (IEE).[1]
Tvorba plášťového dentinu
Začnou vylučovat organickou matrici kolem oblasti přímo sousedící s IEE, nejblíže k oblasti budoucího zubního hrotu. Organická matrice obsahuje kolagenová vlákna o velkých průměrech (průměr 0,1 - 0,2 μm). Odontoblasty se začínají pohybovat směrem ke středu zubu a tvoří prodloužení zvané proces odontoblastu. Tvorba dentinu tedy postupuje směrem dovnitř zubu. Proces odontoblastu způsobuje sekreci krystalů hydroxyapatitu a mineralizaci matrice (k mineralizaci dochází v důsledku vezikul matrice). Tato oblast mineralizace je známá jako plášťový dentin a je to vrstva obvykle silná asi 20 - 150 μm.
Tvorba primárního dentinu
Zatímco dentin z pláště se tvoří z již existující základní látky zubní papily, primární dentin se tvoří jiným procesem. Odontoblasty se zvětšují, což eliminuje dostupnost jakýchkoli extracelulárních zdrojů, které přispívají k organické matrici pro mineralizaci. Navíc způsobují větší odontoblasty kolagen být vylučován v menších množstvích, což vede k těsněji uspořádané, heterogenní nukleaci, která se používá k mineralizaci. Jiné materiály (např lipidy, fosfoproteiny, a fosfolipidy ) jsou také vylučovány. Existují určité spory o řízení mineralizace během dentinogeneze.[2]
Dentin v kořeni zubu se tvoří až po přítomnosti Hertwigské epitelové kořenové pouzdro (HERS), poblíž krční smyčka smaltovaného orgánu. Kořenový dentin je považován za odlišný od dentinu nacházejícího se v korunce zubu (známého jako koronální dentin) kvůli odlišné orientaci kolagenových vláken a možnému poklesu fosfoforyn úrovně a méně mineralizace.[3]
K zrání dentinu nebo mineralizaci predentinu dochází brzy po jeho apozici, která probíhá ve dvou fázích: primární a sekundární. Zpočátku se krystaly hydroxyapatitu vápenatého tvoří ve formě kolagul nebo kalkospherul v kolagenových vláknech predentinu, což umožňuje expanzi i fúzi během primární mineralizační fáze. Později dochází k novým oblastem mineralizace, když se během sekundární mineralizační fáze tvoří globulie v částečně mineralizovaném predentinu. Tyto nové oblasti tvorby krystalů jsou víceméně pravidelně navrstveny na počáteční krystaly, což jim umožňuje expandovat, i když se spojují neúplně.
V oblastech, kde došlo k primární i sekundární mineralizaci s úplnou krystalickou fúzí, se tyto objevují jako světlejší zaoblené oblasti na zabarveném úseku dentinu a jsou považovány za globulární dentin. Naproti tomu tmavší arkulární oblasti ve zbarveném úseku dentinu jsou považovány za interglobulární dentin. V těchto oblastech došlo v rámci predentinu pouze k primární mineralizaci a globuliny dentinu úplně nefúzují. Interglobulární dentin je tedy o něco méně mineralizovaný než globulární dentin. Interglobulární dentin je zvláště patrný u koronálního dentinu poblíž DEJ a u některých dentálních anomálií, jako je například dysplázie dentinu.[4]
Tvorba sekundárního dentinu
Sekundární dentin se tvoří po dokončení tvorby kořenů a vyskytuje se mnohem pomaleji. Nevytváří se rovnoměrně podél zubu, ale místo toho se formuje rychleji v úsecích blíže ke korunce zubu. Tento vývoj pokračuje po celý život a odpovídá za menší oblasti buničiny nalezené u starších jedinců.
Tvorba terciárního dentinu
Terciární dentin se ukládá na konkrétních místech v reakci na poranění odontoblasty nebo náhradními odontoblasty z buničiny v závislosti na závažnosti poranění. Terciární dentin lze rozdělit na reakční nebo reparativní dentin. Reakční dentin je tvořen odontoblasty, když poranění nepoškodí vrstvu odontoblastů. Reparativní dentin je tvořen náhradními odontoblasty, když je poranění tak závažné, že poškozuje část primární vrstvy odontoblastů. Tak se vytváří typ terciárního dentinu v reakci na podněty, jako je např otěr nebo zubní kaz.