Demokracie 2.1 - Democracy 2.1

Janečkova metoda (D21) je volební systém vytvořil čeština matematik Karel Janeček.^[1][2][3] Janečkova metoda (D21) je moderní hlasovací a volební metoda. Jeho hlavní výhodou je účinek více hlasů, který umožňuje odevzdat více plus hlasů a v některých případech i minusový hlas. Vícenásobné hlasování nám umožňuje vyjádřit širší rozsah preferencí, což přesněji odráží složitost sociální volby. Systém byl vyvinut zdánlivě v reakci na korupce v českém politickém systému.^[4] Ačkoli ještě nebyl použit v žádném všeobecné volby, D21 našel použití v několika participativní rozpočet programy prováděné městy a zeměmi z celého světa, včetně New Yorku.^[5][6][7] Hra Prezident 21 byl představen v roce 2016, aby pomohl seznámit lidi se systémem D21.^[8]

Pozadí

Podle Transparency International je Globální barometr korupce 2013 věří většina českých občanů politická korupce v zemi rozšířen.^[9] V březnu 2011 založil Janeček Nadační fond proti korupci (NFPK), jehož stanoveným cílem bylo odhalování významných případů korupce.^[10] Bylo navrženo, že je třeba přepracovat samotný hlasovací systém země^[4][11] takže základ „Demokracie 2.1“ byl formulován v roce 2012 a byl beta testováno následující rok.^[12]

Zakladatel metody - Karel Janeček

Karel Janeček je český matematik, filantrop, podnikatel, protikorupční aktivista a autor volebního systému Janeček Method (D21) a online hry Prezident 21. Na začátku své kariéry založil firmu RSJ Algorithmic Trading. V roce 2004 se společnost RSJ stala určeným tvůrcem trhu pro trh s londýnskými deriváty - NYSE Liffe. Založil mnoho nadací. Například protikorupční nadace měla za cíl poskytnout pomocnou ruku obětem podvodu, agrese a iracionální byrokracie; Fond na pomoc lidem v nouzi v České republice, fond Neuron na podporu vědy nebo Nadace Karla Janečka na podporu rozvoje aktivní občanské společnosti. Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze v oboru Pravděpodobnost a matematická statistika. Karel získal titul MBA v oboru finance na Bradley University, Peoria, Illinois, USA a PhD. v oboru Matematické finance na Carnegie Mellon University v Pittsburghu, Pensylvánie, USA.[1]

Pravidla systému

Základní vlastnosti zde předložené metody hlasování spočívají v tom, že volič může identifikovat v jednom hlasovacím lístku více než jednu preferenci použitím systematicky omezeného počtu hlasů. Tento principál zavádí do metodiky hlasování nový rozměr. Umožňuje voličům odevzdat více hlasů, které jsou buď hlasy proti nebo proti. Počet hlasů musí být alespoň dvojnásobný než počet křesel, která mají být ve volbách obsazena. Horní hranice celkového počtu hlasů je vázána na počet volebních lístků. Může tedy kolísat na základě počtu kandidátů a stupně požadovaného konsensu, kterého má být dosaženo. Ačkoli obecná definice metody navrhuje omezit celkový počet hlasů na polovinu počtu možností, v praxi se nedoporučuje více než 2x (N + 1) hlasů, kde N představuje počet křesel, která mají být obsazena.

Přihláška podle scénáře více vítězů

Předpokládejme, že chceme vybrat W vítěze z T ≥ 4 kandidátů. Hlasovací systém se řídí zde popsanou metodou, a to pouze tehdy, pokud:

● Každý volič smí odevzdat až P ≥ W (plus) hlasy proti a až M (minus) hlasy proti, kde P ≥ 2 M (tj. Počet hlasů musí být alespoň dvakrát tak velký jako počet hlasů proti), a P ≤ T / 2. Ve většině případů se doporučuje použít P ≥ 2 W (optimalizující účinek více hlasů) a P ≤ T / 3.

● Každý volič nemůže u žádného kandidáta odevzdat více než jeden hlas.

● Počet hlasů proti každému castujícímu hlasu musí být alespoň dvojnásobný než počet hlasů proti.

● Každý hlas má stejnou absolutní váhu (+1 nebo -1). W kandidáti, kteří obdrží největší čistý součet všech hlasů, vyhrávají.

Pokud tedy v okrese existují dvě křesla a konkurenční strana nominuje jednoho nebo dva kandidáty, mohou voliči odevzdat až čtyři hlasy pro a až dva hlasy pro hlasování, které mohou rozdělit mezi všechny kandidáty v okrese pouze s jedním hlasem na kandidáta. Stejná pravidla a důvody platí pro volby s jedním vítězem.

Nejdůležitější rozdíl mezi Janečkovou metodou (D21) a jinou volební systémy v politice se používá pojem vícenásobného hlasování. Oslabuje populismus a extremismus. Několik kladných hlasů zdůrazňuje kandidáty s nejširší podporou díky efektu překrývajících se preferencí. Negativní hlasování hraje roli při zjišťování možností, které voliči nesouhlasí. Celý systém může eliminovat kontroverzní možnosti díky kombinaci plus a minus hlasů. Důsledkem je, že výsledek by měl co nejméně rozdělit společnost.^[13]

Neschopnost odevzdat všechny své hlasy jednomu kandidátovi povzbuzuje voliče k tomu, aby využili zbývajících hlasů k jiným kandidátům, s jejichž pozicemi souhlasí, i když mají jiný hlas stranická příslušnost.^[4][14]

Účinek systematicky omezeného více hlasů

Abychom demonstrovali dopad omezení maximálního počtu hlasů na určité maximum, použijeme scénář jednoho vítěze. Předpokládejme, že máme jedno křeslo za okres a všichni voliči mají dva hlasy. Pro účely ilustrace předpokládejme, že soutěží následující kandidáti:

• Jeden pravicový „extremista“ 4 s 20% preferencí.
• Dva pravicové „demokratické spektrum“ 5 kandidátů, každý s 15% preferencí.
• Dva levicoví kandidáti „demokratického spektra“, každý s 15% preferencí.
• Jeden levicový „populista“ 6 s 20% preferencí.

V nejběžnějším majoritním systému, „first-the-post-post“ (FPTP), 7 by zvítězil levicový populistický nebo pravicový extremista. Podle dvoukolového systému by se oba kvalifikovali do druhého kola hlasování. Klíčovou charakteristikou zde popsané metody je existence druhého hlasování, které může každý volič dát jinému kandidátovi, a to následovně:

• Zastánce pravicového extremisty je pravděpodobné, že dá svůj druhý hlas někomu z demokratické pravice nebo mu svůj druhý hlas zdrží. Méně pravděpodobně dá svůj druhý hlas kandidátovi z demokratické levice a nejméně pravděpodobně populistickému kandidátovi levého křídla.
• Zastánce demokratického pravicového kandidáta dá svůj druhý hlas s největší pravděpodobností druhému demokratickému kandidátovi pravice, méně pravděpodobně demokratickému levicovému kandidátovi, nejméně pravděpodobně pravicovému extremistovi.
• Příznivci levicových kandidátů se budou chovat odpovídajícím způsobem, přičemž označení „pravý“ a „levý“ bude obráceno.

Výsledky hlasování podle Janečkovy metody (D21) lze očekávat následovně:

• Pravicový extremista získá jen něco málo přes 20% hlasů.
• Pravicový demokratický kandidát získá něco málo přes 30% - získá hlasy od svých příznivců (15%) a většinu hlasů od příznivců druhého demokratického pravicového kandidáta (15%) a některé druhé hlasy od příznivců pravicový extremista.
• Podobně levicový demokratický kandidát získá jen něco málo přes 30%.
• Levicový populista získá něco přes 20%.

Analýza ukazuje, že v našem modelu bude zvolen jeden z kandidátů „demokratického spektra“. Ve standardních hlasovacích systémech musí neextremističtí kandidáti soutěžit navzájem v soutěži o hlasy s nulovým součtem, což znamená, že pravicoví nebo levicoví extremisté nebo populisté pravděpodobně vyhrají nebo postoupí do druhého kola na úkor kandidátů se širší přitažlivostí. Klíčovou charakteristikou zde popsané metody hlasování je skutečnost, že kandidáti se širší přitažlivostí mají menší pravděpodobnost, že na sebe zaútočí na svou vzájemnou újmu. Naopak se mohou navzájem částečně podporovat v předvolebních kampaních, aby přilákali druhé hlasy primárních voličů oponenta, což by vedlo ke konvergenci jejich politických pozic.

Omezení počtu hlasů umožňuje voličům vyjádřit své nejsilnější preference, což vede ke konsensuálnímu výsledku s maximální užitečností.

Účinek hlasování proti

Další možností navrhované metody je možnost odevzdat hlasování, která voličům umožňuje ještě širší rozsah vyjádření svých preferencí tím, že jim umožní určit kandidáta, kterého nechtějí vidět zvoleného. Je důležité si uvědomit, že myšlenka downvote není nový koncept. Poprvé to navrhl Boehm v Negativní hlasování (NV) v nepublikované eseji v roce 1976 a dále jej rozvíjeli další učenci.

Ve zde navrženém způsobu mají downvote a upvote stejnou absolutní váhu (-1 nebo +1). Dostupnost downvote sama o sobě pravděpodobně povede k výrazně vyšší míře účasti voličů, zejména v ovzduší politické polarizace, veřejného skepticismu nebo nesouhlasu současné politické elity. Existence hlasování navíc dále snižuje volební sílu extremismu a populistů, protože představují důležitý prostředek k odfiltrování notoricky zkorumpovaných a kriminálních aktérů z politického systému.

Protože počet downvotes je přísně omezen, výsledky rozsáhlých experimentálních studií ukazují, že downvotes se obecně nepoužívají odvetným způsobem. Navíc celkem průměrně 56,1% voličů v experimentech využilo právo hlasovat proti. Možnost vyjádřit nesouhlas odevzdáním downvote se stanovenými omezujícími parametry tedy nevedla ke zvýšené polarizaci voličů (voliči v našich experimentech). Naopak, většina voličů zastupujících různé ideologické pozice dosáhla konsensu při odevzdávání hlasů pro stejné kandidáty. Druhý fenomén vyžaduje další vyšetřování.

Oficiální návrh

Návrh využít demokracii 2.1 a dvoumístný volební obvody byl předložen do češtiny vláda a odmítl. Od roku 2015 se D21 nepoužívá k rozhodování o žádných významných všeobecných volbách v zemi ani jinde.^[11]

Rozvoj

V dubnu 2015 D21 spolupracovala Stanfordská Univerzita při tvorbě digitální hlasovací lístky pro programy participativního rozpočtu v několika New York City okresy. Kromě skutečných hlasovacích lístků šlo o experimentální hlasovací lístky, které testovaly hlasovací algoritmus, o nichž se uvádí, že ukazují nárůst voličů v systému shoda stejně jako spokojenost.^[4][5]

D21 byl jedním z mnoha digitálních nástrojů zahrnutých ve studii z roku 2016 provedené Demokratickou společností v Skotsko pokud jde o participativní rozpočet. Podle studie účastníci zjistili, že systém zvýšil zapojení voličů tím, že je přiměl pečlivěji přemýšlet o rozhodnutích, a dále pomohl objasnit priority voličů.^[6] Systém byl zvažován pro experimenty s participativním rozpočtováním v Cascais, Portugalsko.^[7][11]

Použití v obcích

Říčany

Systém Karla Janečka byl poprvé použit v březnu 2015 v Říčany za účelem testování a vývoje nové platformy používané pro rozhodování obcí. Cílem volby této metody bylo motivovat lidi, aby se zajímali o dění v jejich obci. Tento systém jim usnadňuje zapojení do veřejného rozhodování o zvýšení obecného blahobytu a transparentnosti veřejných zakázek.^[15]

Hlasovat bylo možné na každém počítači, tabletu a smartphonu s připojením k internetu. Od roku 2015 bylo tímto systémem učiněno mnoho rozhodnutí o veřejných investicích a kulturních akcích.^[16]

New York

Jeden z největších projektů, kde byla použita Janečkova metoda, se uskutečnil v roce 2016 ve městě New York. Jednalo se o největší projekt participativního rozpočtu v Severní Americe. V tomto projektu byli lidé požádáni, aby rozdělili 38 milionů dolarů mezi různé projekty, které navrhli členové komunity za účelem zlepšení života ve městě. Do tohoto hlasování bylo zapojeno 28 z 51 okresů a zúčastnilo se kolem 68 voličů.

Jednou z výhod tohoto systému bylo, že hlasování bylo možné pouze online na hlasovacích místech nebo kdekoli pomocí počítače nebo smartphonu. Proto bylo konečné počítání hlasovacích lístků mnohem rychlejší a bezchybnější. Je také levnější a ekologičtější, protože není nutné používat papír hlasovací lístky.^[17]

Každé město nebo společnost se může pokusit použít online systém Demokracie 21 pro rozhodování na pracovišti, ve škole nebo mezi přáteli. Cílem Karel Janeček je ukázat efektivitu a jednoduchost D21 ve volbách v obcích, aby ho jednoho dne přijaly v národní politice.^[18]

Potíže

Bylo by velmi obtížné to přijmout hlasovací systém na politické úrovni. Úprava volebního systému je významnou změnou legislativy vyžadující 3/5 hlasů poslanců. Společenské hry pořádané Karel Janeček prokázali, že pokud by byla použita jeho metoda, většina současných poslanců (2019) by nebyla zvolena.^[19][20] Podle českého politologa Perottina je dalším důvodem, proč bude obtížné přijmout nový volební systém, to, že elita je konzervativnější,^[20] to znamená, že poslanci se stěží shodnou na takové radikální změně.

Tento systém byl také kritizován Perottino pro jeho složitost ve srovnání s poměrný hlasovací systém aktuálně používán. Tvrdí, že pro voliče bude obtížné pochopit nový systém a efektivně jej používat.^[21] Navíc bude pro administrativu složitější určit volební výsledky.^[20]

D21 již byl použit ve více než 180 na přibližně 250 hlasovacích akcích.^[20]

Kritika

Negativní hlasování bylo popsáno jako „neuvážené“ v případech, kdy by mohlo být použito proti náboženský nebo etnická menšina.^[14] Rovněž byly vzneseny obavy, které by hlas mínus mohl podpořit negativní kampaň.^[22]

Politolog Karel Sál kritizoval Janečkovu metodu (D21) a tvrdí, že Janečkův předpoklad, že nový volební systém by mohl sám očistit českou politiku, je „přinejmenším naivní“, a dále kritizuje základ systému na ideálech teorie racionální volby. Sál rovněž vyzdvihl technickou obtížnost úpravy Ústava České republiky za účelem implementace D21 do českých voleb.^[23]

Jedním z hlavních Janečkových cílů, kterých by chtěl dosáhnout, je snížení extremistické volební síly.^[24] Tento bod zpochybnili někteří odborníci v politických vědách. Tvrdí, že existence a konkurenceschopnost extremista strany je pro dobře fungující demokracii zásadní z několika důvodů.^[25][26]

Existuje teorie, že omezení extremismu na politické úrovni může způsobit rozmnožování ideologie v jiných formách. Tyto způsoby extremismu by se mohly stát v podzemí a těžko by mohly být sledovány, takže by mohly být nebezpečnější.^[20][26]

Viz také

Reference