Dedhamská smlouva - Dedham Covenant

Část série na
Dedham, Massachusetts
Seal of Dedham, Massachusetts.jpg
Dějiny
Lidé
  • Selectmen
  • Městští úředníci
  • Obchodníci
  • Duchovenstvo
  • Válečný
  • Sportovci
  • Spisovatelé
Místa
Organizace
Podniky
Vzdělávání
Hlavní článek: Dedham, Massachusetts, 1635–1699

The Dedhamská smlouva byl smlouva který upravoval časné vypořádání Dedham, Massachusetts. Nařídil, aby ve městě mohli žít pouze lidé s podobnými, puritánskými komunitními hodnotami, a pustil se do způsobu zprostředkování sporů. Rovněž vyžadovalo, aby každý obyvatel zaplatil svůj spravedlivý podíl na daních za společné dobro. Smlouvu nakonec podepsalo 125 mužů.

Pozadí

V roce 1635 se začalo povídat Massachusetts Bay Colony že válka s místními Indiáni hrozilo a vynořil se strach, že několika malým pobřežním komunitám, které existovaly, hrozí útok.[1] Toto, kromě víry, že několik měst, která existovala, byla příliš blízko u sebe, vyvolalo Massachusetts Tribunál založit dvě nová vnitrozemská společenství, Dedham a Svornost.[1][2][3]

Tak jako Puritáni, první osadníci přišli do Massachusetts, aby žili a uctívali, jak chtěli.[4] Zatímco podléhali Tribunálu, měli širokou volnost, aby mohli ustanovit místní vládu, jak uznali za vhodné.[2] První veřejné setkání plantáže se konalo 18. srpna 1636.[5][A] Bylo přítomno celkem 18 mužů a byla podepsána městská smlouva.[6] Smlouva načrtla jak společenský ideál, kterého doufali dosáhnout, tak politiky a postupy, které k jeho dosažení použijí.[7] Nakonec 125 mužů by přidělil jejich jména dokumentu.[8] V roce 1636 bylo 30 signatářů. V roce 1637 jich bylo 46. Do roku 1656 uvedlo své jméno na listinu 79 mužů.[9]

Účelem Paktu mělo být prodloužení životů těch, kdo jej napsali, a závaznost všech obyvatel na věčnost.[10] V době, kdy město dosáhlo 50. výročí, Pakt již nebyl prosazován ani nesloužil jako vodítko pro každé rozhodnutí.[11] Trvalo to dobře do druhé generace, která byla podle jednoho komentátora „delší, než kdokoli měl právo očekávat“.[12]

Závazek ke sdíleným ideálům

Smlouva stanovila, že pouze ti, „kteří s námi mohou mít pravděpodobně jedno srdce“, v podstatě ti, kteří zastávali totéž Puritán Křesťanské víry, mohl být přijat do komunity.[13] Přísahali, že „ve strachu a úctě našeho Všemohoucího Boha vzájemně a nerozdílně slibují mezi sebou a každým vyznávat a praktikovat jednu pravdu podle tohoto nejdokonalejšího pravidla, jehož základem je vždy trvající láska.“[8] I když to navrhli první osadníci města, noví členové by byli přijati za stejných podmínek, pokud by měli stejné hodnoty komunity.[14]

Žádný, kdo nebyl oddaný tomuto ideálu,[15] ani ti, kteří jsou považováni za morálně nevhodné,[16] měli být přijati jako měšťané. Pokud vyvstala potřeba, měli být vyloučeni.[15] Závazek Paktu umožnit ve městě žít pouze stejně smýšlejícím jednotlivcům vysvětluje, proč „církevní záznamy nevykazují žádné případy rozporu, vyhnání Quakera nebo Baptisty nebo pronásledování čarodějnictvím“.[1]

Požadavek umožnit pouze těm, kteří měli podobnou mysl, usnadnil žití sdíleného ideálu.[17][14] Cílem bylo vytvořit zbožné společenství, a tím zajistit, aby Boží přízeň byla nad nimi.[17] Nemělo to být teokracie protože však koloniální právo zakazovalo duchovenstvu sloužit jako civilní úředníci.[18] Církev a občanská společnost byly do značné míry samostatnými institucemi.[18]

Zprostředkování

Pakt nařídil zprostředkování v případě sporů mezi obyvateli.[19] I když bylo vynaloženo velké úsilí, aby se zajistilo, že neshody budou vyřešeny dříve, než přerostou ve spory,[20] smlouva rovněž stanovila, že rozdíly mezi jedním a čtyřmi dalšími členy města budou předloženy k řešení.[8][21] „Vyhýbají se všem opravným prostředkům a všechny spory mezi nimi se rozhodují“.[22][14] Tento rozhodčí systém byl tak úspěšný, že nebylo třeba soudů.[23] Stejný systém byl použit k řešení sporů s jinými městy.[20]

Výsledkem bylo, že se od obyvatel někdy očekávalo, že obětují nepříjemné situace pro dobro obětavě.[19]Jakmile bylo učiněno rozhodnutí, měli jej všichni dodržovat bez dalšího nesouhlasu nebo debaty.[10] Za prvních padesát let Dedhamovy existence neexistovaly žádné dlouhodobé spory, které by byly běžné v jiných komunitách.[24]

Podepisující

Smlouva byla poprvé podepsána 15. srpna 1636. Pět signatářů smlouvy, John Allen, Thomas Carter, Timothy Dalton, Samuel Morse, a Ralph Wheelock, byli absolventi vysokých škol.[4]

125 signatářů Paktu v pořadí, v jakém je podepsali, je:[25]

  1. Robert Feke
  2. Edward Alleyn
  3. Samuel Morse
  4. Philemon Dalton
  5. John Dwight
  6. Lambert Generye
  7. Richard Euered [Everett]
  8. Ralph Shepheard
  9. John Huggin
  10. Ralph Wheelock
  11. Thomas Cakebread
  12. Henry Phillips
  13. Timothie Dalton
  14. Thomas Carter
  15. Abraham Shawe
  16. John Coolidge
  17. Nicholas Phillips
  18. John Gaye
  19. John Kingsbury
  20. John Rogers
  21. Francis Austen
  22. Ezekiell Holleman
  23. Joseph Shawe
  24. William Bearstowe
  25. John Haward
  26. Thomas Bartlet
  27. Ferdinandoe Adams
  28. Daniell Morse
  29. Joseph Morse
  30. John Ellice
  31. Jonathan Fairbanks
  32. John Eaton
  33. Michaell Metcalfe
  34. John Morse
  35. John Allin
  36. Anthony Fisher
  37. Thomas Wight
  38. Eleazer Lusher
  39. Robert Hinsdell
  40. John Luson
  41. John Fisher
  42. Thomas Fisher
  43. Joseph Kingsberye
  44. John Batchelor
  45. Nathaniell Coaleburne
  46. John Roper
  47. Martin Philips
  48. Henry Smyth
  49. John Fraerye
  50. Thomas Hastings
  51. Francis Chickering
  52. Thomas Alcock
  53. William Bullard
  54. Jonas Humphery
  55. Edward Kempe
  56. John Hunting
  57. Tymothie Dwightw
  58. Henry Deengaine
  59. Henry Brocke
  60. James Hering
  61. Nathan Aldus
  62. Edward Richards
  63. Michaell Powell
  64. John Elderkine
  65. Michaell Bacon
  66. Robert Cibule
  67. Samuell Milles
  68. Edward Colver
  69. Thomas Bayes
  70. George Bearstowe
  71. John Bullard
  72. Thomas Leader
  73. Joseph Moyes
  74. Jeffery Mingeye
  75. James Allin
  76. Richard Barber
  77. Thomas Jordan
  78. Joshua Fisher
  79. Christopher Smith
  80. John Thurston
  81. Joseph Clarke
  82. Thomas Eames
  83. Peter Woodward
  84. Thwaits Strickland
  85. John Guild
  86. Samuell Bulleyne
  87. Robert Gowen
  88. Hugh Stacey
  89. George Barber
  90. James Jordan
  91. Nathaniell Whiteing
  92. Beniamine Smith
  93. Richard Ellice
  94. Austen Kalem
  95. Robert Ware
  96. Thomas Fuller
  97. Thomas Payne
  98. John Fayerbanke
  99. Henry Glover
  100. Thomas Hering
  101. John Plimption
  102. George Fayerbanke
  103. Tymoth Dwight
  104. Andr Duein
  105. Joseph Ellice
  106. Ralph Freeman
  107. Joh: Rýže
  108. Danll Ponde
  109. John Hovghton
  110. Jonathan Fayerbank Jr.
  111. James Vales
  112. Thomas Metcalfe
  113. Robert Crossman
  114. William Avery
  115. John Aldus
  116. John Mason
  117. Isaac Bullard
  118. Cornelus Fisher
  119. John Partridge
  120. James Draper
  121. James Thorpe
  122. Samuell Fisher
  123. B. Benjamin Bullard
  124. Ellice W. Woode
  125. Thomas Fisher

Text

I Smlouva o společnosti v těchto termínech, viz.

1. My, jejichž jména se zde přihlašujeme, činíme ve strachu a úctě našeho všemohoucího Boha vzájemně a nerozdílně mezi sebou a navzájem slibujeme vyznávat a praktikovat jednu víru podle toho nejdokonalejšího pravidla, jehož základ je věčný milovat.

2. Že se budeme všemožně snažit se držet stranou od nás, všech, kteří mají opačné myšlení; a přijímejte pouze takové, které jsou pravděpodobně jedním srdcem s námi; protože buď víme, nebo můžeme být a opravdu informováni, abychom chodili v pokojném rozhovoru se vší pokorou ducha, abychom se navzájem povzbuzovali v poznání a víře Pána Ježíše; a vzájemné povzbuzení ke všem dočasným útěchám ve všech věcech; hledajíce vzájemné dobro, ze všeho, z čeho lze odvodit pravý mír

3. Pokud kdykoli dojde k rozdílu mezi stranami našeho zmíněného města, pak tato strana a strany v současné době postoupí všechny tyto rozdíly jednomu, dvěma nebo třem dalším z naší zmíněné společnosti, aby byly plně přiznány a určeny, bez dalšího zpoždění, pokud to může být možné.

4. Že každý člověk, který nyní nebo kdykoli později bude mít v našem městě losy, zaplatí svůj podíl na všech takových peněžních sazbách a poplatcích, které na něj budou únosně úměrně s jinými muži, jak se také stanou svobodně poddanými všem takovým řádům a ústavám, které budou nutně mít nebo musí být učiněny, nyní kdykoli od tohoto dne, jakož i pro láskyplnou a pohodlnou společnost v našem uvedeném městě, jakož i pro prosperující a prosperující stav našeho uvedeného společenství, zvláště respektující bázeň před Bohem, ve které toužíme a pokračujeme, cokoli, co bychom díky jeho milující laskavosti vzali do ruky.

5. A aby se zde lépe projevilo naše skutečné rozlišení, každý takto přijatý člověk se zde přihlásil k podpisu svého jména, čímž zavazuje sebe i své následníky po něm na věky, jak jsme to udělali.[26]

Poznámky

  1. ^ Barber má datum 15. srpna 1636.[6]

Reference

  1. ^ A b C „Dedhamova tobolková historie“. Dedham Historical Society. 2006. Archivovány od originál 6. října 2006. Citováno 10. listopadu 2006.
  2. ^ A b Lockridge 1985, str. 4.
  3. ^ Lockridge 1985, str. 94.
  4. ^ A b Smith 1936, str. 11.
  5. ^ Lockridge 1985, str. 8.
  6. ^ A b Barber 1848, str. 455.
  7. ^ Lockridge 1985, str. 5.
  8. ^ A b C „Dedhamova smlouva“. Puritánská mysl. 1636. Archivovány od originál dne 2006-12-17. Citováno 2006-11-27.
  9. ^ Lockridge 1985, str. 9.
  10. ^ A b Lockridge 1985, str. 7.
  11. ^ Lockridge 1985, str. 89.
  12. ^ Lockridge 1985, str. 90.
  13. ^ Brown & Tager 2000, str. 38.
  14. ^ A b C Lutz 1998, s. 68–70.
  15. ^ A b Lockridge 1985, s. 5–6.
  16. ^ Barkalow 2004, str. 492.
  17. ^ A b Woods, Thomas E. (4. ledna 2004). Politicky nesprávný průvodce americkými dějinami. Simon & Schuster. str. 6. ISBN  978-1-59698-040-2. Citováno 3. ledna 2020.
  18. ^ A b Lockridge 1985, str. 23.
  19. ^ A b Barkalow 2004, str. 495.
  20. ^ A b Lockridge 1985, str. 14.
  21. ^ Lockridge 1985, str. 6.
  22. ^ Mansbridge 1980, str. 134.
  23. ^ Lockridge 1985, str. 12.
  24. ^ Lockridge 1985, str. 15.
  25. ^ Hill 1892, str. 3.
  26. ^ První kostel (Dedham, Massachusetts) (1840). Dedham Pulpit: Nebo kázání pastýři prvního kostela v Dedhamu v XVII. A XVIII. Století. Perkins & Marvin. str. 278.

Citované práce

  • Barkalow, Jordon B. (září 2004). „Měnící se vzorce závazku a vznik individualismu v americkém politickém myšlení“. Politický výzkum čtvrtletně. 57 (3): 491–500. doi:10.1177/106591290405700313.CS1 maint: ref = harv (odkaz)