Prohlášení z Tokia - Declaration of Tokyo
The Prohlášení z Tokia je soubor mezinárodních pokynů pro lékaře týkající se mučení a další kruté, nelidské nebo ponižující zacházení nebo trest ve vztahu k zadržení a uvěznění, který byl přijat v říjnu 1975 během 29. valného shromáždění Světová lékařská asociace, a později redakčně aktualizován WMA ve Francii, květen 2005 a 2006. Prohlašuje, že mučení je „v rozporu se zákony lidstva“,[1] a protikladný „vyššímu účelu“ lékař, což znamená „zmírnit utrpení jeho bližního.“[2] Tato politika stanoví, že lékaři by se měli odmítnout účastnit, omlouvat nebo dávat povolení k mučení, ponižování nebo krutému zacházení s vězni nebo zadrženými. Podle politiky, vězeň, který odmítá jíst nemělo by být krmeno uměle proti jeho vůli, pokud je považován za racionálního.
Obsah
Preambule
Je výsadou lékaře cvičit lék ve službě lidstvu k zachování a obnově tělesných a duševní zdraví bez rozdílu osob, uklidnit a zmírnit utrpení svých pacientů. Je třeba zachovávat maximální úctu k lidskému životu i v ohrožení a v rozporu se zákony lidstva se nesmí využívat žádné lékařské znalosti. Pro účely této deklarace je mučení definováno jako úmyslné, systematické nebo svévolné zasažení fyzickým nebo duševní utrpení jednou nebo více osobami jednajícími samostatně nebo na příkaz jakéhokoli orgánu, přinutit jinou osobu, aby poskytla informace, učinit a zpověď, nebo z jakéhokoli jiného důvodu.
Prohlášení
- Lékař nesmí napodobovat, omlouvat ani se účastnit mučení nebo jiných forem krutých, nelidských nebo ponižujících postupů bez ohledu na to, z jakého trestného činu je oběť takového postupu obviněna, obviněna nebo vinna, a bez ohledu na víru nebo motivy oběti, a ve všech situacích, včetně ozbrojených konfliktů a občanských sporů.
- Lékař neposkytne žádné prostory, nástroje, látky nebo znalosti, které by usnadnily mučení nebo jiné formy krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo aby snížily schopnost oběti odolat takovému zacházení.
- Při poskytování lékařské pomoci vězňům nebo vězňům, kteří jsou nebo by později mohli být pod výslech, lékaři by měli být obzvláště opatrní, aby zajistili důvěrnost všech osobních lékařských informací. Porušení Ženevské úmluvy musí být v každém případě nahlášen lékařem příslušným orgánům. Lékař nesmí používat ani povolit, pokud je to možné, lékařské znalosti nebo dovednosti nebo zdravotní informace specifické pro jednotlivce, k usnadnění nebo jiné pomoci při jakémkoli legálním nebo nezákonném výslechu těchto osob.
- Lékař nesmí být přítomen při žádném zákroku, během kterého je používáno nebo ohrožováno mučení nebo jiné formy krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení.
- Lékař musí mít úplnou klinickou nezávislost při rozhodování o péči o osobu, za kterou je zdravotně odpovědný. Základní rolí lékaře je zmírnit utrpení jeho bližních a žádný motiv, ať už osobní, kolektivní nebo politický, nebude převažovat nad tímto vyšším účelem.
- Odmítne-li vězeň výživu a je-li lékař považován za osobu schopnou vytvořit si nepoškozený a racionální úsudek o důsledcích takového dobrovolného odmítnutí výživy, nesmí být krmen uměle. Rozhodnutí o způsobilosti vězně učinit takový rozsudek by měl potvrdit alespoň jeden další nezávislý lékař. Důsledky odmítnutí výživy vysvětlí lékař vězni.
- Světová lékařská asociace bude podporovat a měla by povzbuzovat mezinárodní společenství, národní lékařské asociace a kolegy lékaře k podpoře lékaře a jeho rodiny tváří v tvář hrozbám nebo odvetným opatřením vyplývajícím z odmítnutí omluvit použití mučení nebo jiného formy krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení.[3]