De numeris triangularibus et inde de progressionibus arithmeticis: Magisteria magna - De numeris triangularibus et inde de progressionibus arithmeticis: Magisteria magna - Wikipedia

De numeris triangularibus et inde de progressionibus arithmeticis: Magisteria magna je 38stránkový matematický pojednání napsaný počátkem 17. století autorem Thomas Harriot, ztracený na mnoho let, a nakonec publikován ve faksimile v roce 2009 v knize Nauka Thomase Harriota o trojúhelníkových číslech: „Magisteria Magna“. Harriotova práce pochází z doby před vynálezem počet a použití konečné rozdíly splnit mnoho úkolů, které by později usnadnil počet.

De numeris triangularibus

Napsal Thomas Harriot De numeris triangularibus et inde de progressionibus arithmeticis: Magisteria magna počátkem 16. století a ukázal to svým přátelům.^[1] V roce 1618 to bylo kompletní,^[2] ale v roce 1621 Harriot zemřel před vydáním. Část jejího materiálu byla vydána posmrtně, v roce 1631, as Artis analyticae praxis, ale zbytek strádal v Britská knihovna mezi mnoha dalšími stránkami Harriotovy práce,^[1] a stal se zapomenutým až do svého znovuobjevení koncem 17. století.^[2] Nakonec byla vydána celá jako součást knihy z roku 2009 Nauka Thomase Harriota o trojúhelníkových číslech: „Magisteria Magna“.^[1]

Název lze přeložit jako „Velká nauka o trojúhelníkových číslech a jejich prostřednictvím o aritmetických postupech“.^[1] Harriotovo pracovní znepokojení konečné rozdíly a jejich použití v interpolace pro výpočet matematické tabulky pro navigace.^[2] Harriot tvoří trojúhelníková čísla prostřednictvím inverzního procesu k konečnému rozdílu, částečný součet, počínaje posloupností konstantní hodnoty jedna. Opakováním tohoto procesu vznikne vyšší řád binomické koeficienty, které lze tímto způsobem považovat za zobecněné trojúhelníkové číslice a které dávají první část názvu Harriota.^[3]

Výsledky Harriot se zlepšily až o 50 let později Isaac Newton a přednastavit použití Newtona Newtonovy polynomy pro interpolaci.^[1][4] Jak píše recenzent Matthias Schemmel, tato práce „ukazuje, co bylo možné při řešení funkčních vztahů před příchodem počtu“.^[3]

Práce byla napsána jako 38stránková rukopis v latině a Harriot to napsal jako pro publikaci s titulní stránkou. Většinu jeho obsahu však tvoří výpočty a vzorce s velmi malým vysvětlujícím textem,^[1][4] vedoucí alespoň některých Harriotových současníků jako např Sir Charles Cavendish stěžovat si na potíže s porozuměním.^[1]

Nauka Thomase Harriota

The monografie Nauka Thomase Harriota o trojúhelníkových číslech: „Magisteria Magna“, editoval Janet Beery a Jackie Stedall, byla v roce 2009 publikována Evropská matematická společnost v jejich nově vytvořené sérii Dědictví evropské matematiky. Jeho předmětem je De numeris triangularibusa třetí z jeho tří částí sestává z faksimilní reprodukce Harriotova rukopisu, přičemž každá stránka stojí před stránkou komentáře editorů,^[1][2] včetně překladů jejích latinských pasáží.^[3] Dřívější části knihy Beeryho a Stedalla mapují materiál Harriotovy práce, kontext této práce, chronologii její ztráty a zotavení a účinek této práce na matematiky 17. století, kteří ji četli.^[2][4]

Ačkoli recenzent Matthias Schemmel naznačuje, že monografie z roku 2009 je primárně zaměřena na historiky matematiky, kteří „uvítají tuto knihu jako nový pohled na vývoj matematiky“, naznačuje, že by mohla být zajímavá i pro jiné matematiky a mohla by zájem o dějiny matematiky.^[3]

Reference