David Reigle - David Reigle

David Reigle
narozený(1952-08-22)22. srpna 1952
Danville, Pensylvánie, Spojené státy.
obsazeníUčenec, spisovatel

David Reigle (22 srpna 1952 v Danville, Pensylvánie, USA) je americký autor a nezávislý vědec Sanskrt písma Indie a jejich tibetské překlady. Psal o buddhistickém učení Kālacakra a publikoval výzkum zdrojových knih přijatých v Theosophy. Tohle jsou Knihy Kiu-te, tj. rgyud-sde, tibetské buddhistické tantry a tzv Kniha Dzyan, který stále zůstává neznámý.

Časný život

David Reigle se začal zajímat Teosofie v roce 1973. Ačkoli začal studovat sanskrt na University of California, Santa Barbara V roce 1978 nepokračoval v doktorském studiu, ale pokračoval ve studiu sanskrtu samostatně. Tibetská studia zahájil u soukromého učitele v Dharamsale v Indii v roce 1979. Při práci na sanskrtských textech identifikoval dva velmi vzácné sanskrtské slovesné tvary a napsal o nich článek, který byl publikován v Indo-Iranian Journal.[1][2]

Práce

Knihy Kiu-te

Knihy Kiu-te říká zakladatel Theosophical Helena Petrovna Blavatská být sérií textů, z nichž některé jsou tajné a jiné veřejné.[3] Mezi tajné se říká, že zahrnují Kniha Dzyan,[4] z nichž Blavatská údajně přeložila sloky, aby tak vytvořila základ její hlavní knihy, Tajná nauka (2 obj., 1888). Ty veřejné, o nichž se říká, že jsou v držení Tibetský kláštery, dlouho zůstaly neznámé. V roce 1981 je Reigle označil za tibetské rgyud-sde Buddhista tantry vysledováním odkazu, který Blavatsky uvedl při odkazování na tyto knihy.[5] Poté Reigle neznámý, Henk J. Spierenburg tuto identifikaci provedl o šest let dříve v poznámce k článku, který napsal v holandštině.[6] Reigle navázal na tuto identifikaci malou knihou, Knihy Kiu-te neboli Tibetské buddhistické tantry: Předběžná analýza, publikovaná v roce 1983. Tato kniha mapuje buddhistické tantry, jak byly nalezeny v tibetském překladu v tibetském kangyuru, a jejich komentáře, jak jsou uvedeny v tibetském tengyuru, a obsahuje bibliografii tehdy dostupných tištěných vydání jejich sanskrtských originálů. Bylo přezkoumáno v časopise Journal of the International Association of Buddhist Studies.[7]

Kalacakra

Reigle obdržel Kalachakra Zahájení od dalajlama v Madison „Wisconsin“, v roce 1981, poprvé na západě. Bezprostředně poté začal pracovat se sanskrtskými rukopisy tehdy nepublikovaného velkého komentáře k Kalacakra-tantře, Vimalaprabhě. V roce 1986 vydal brožuru, Ztracená tantra Kālacakra Mūla na krále Śambhaly, ve kterém redigoval z osmi sanskrtských rukopisů citát uvádějící jména králů Šambhala. V roce 1996 vyšla malá kniha od Reigle s názvem Kālacakra Sādhana a sociální odpovědnost. Na základě prohlášení dalajlámy[8] tato kniha říká, že praktikování kālacakry neboli sádhany prospívá nejen jednotlivému praktikujícímu, ale i společnosti jako celku. V roce 1998 spolu s Andy Wistreichem založili International Kalachakra Network.[9] Toto se stalo hlavním zdrojem internetu na Kālacakře. Přispěl esejem do knihy Tak dlouho, jak vesmír vydrží: Eseje o kālacakra tantře na počest Dalajlámy H.H., 2009.[10] V roce 2012 jeho zdlouhavý revizní článek, Kālacakra tantra o Sādhanu a Maṇḍale, byl publikován v Journal of the Royal Asiatic Society.[11]

Kniha Dzyan

Velká část výzkumu Reigle byla zaměřena na pokus o vystopování tzv Kniha Dzyan, zdroj, ze kterého Blavatská překládala sloky o kosmogenezi a antropogenezi, které tvoří základ její hlavní knihy, Tajná nauka. Příspěvky na Kniha Dzyan a Knihy Kiu-te byly prezentovány na třech konferencích Secret Doctrine v letech 1984, 1988 a 1998. Čtyři Book of Dzyan Research Reports byly vydány 1995–1997. Těchto sedm je zařazeno mezi čtrnáct článků publikovaných v roce 1999 v knize spoluautorem s jeho manželkou Nancy, Blavatského tajné knihy: Dvacetiletý výzkum.[12] Blog věnovaný výhradně knize Dzyan a hledání této knihy byl zahájen v únoru 2012.[13] Nedávno shrnul svůj výzkum v článku, Kniha Dzyan: Současný stav důkazů, ve kterém píše: „Narazil jsem na významné nepřímé důkazy ve prospěch autenticity Knihy Dzyan.”[14]

Publikace

Reference

  1. ^ Blavatsky's Secret Books: Twenty Years ’Research, spoluautorka Nancy Reigle, San Diego: Wizards Bookshelf, 1999, o autorech
  2. ^ „Prakticky neznámý“ benediktinský prostředník v klasickém sanskrtu: dvě události v buddhistickém Abhisamayālaṅkāře, “Indo-Iranian Journal, sv. 40, č. 2, duben 1997, s. 119–123
  3. ^ Tajná nauka, Helena Petrovna Blavatská, sv. 3, 1897, str. 405.
  4. ^ Tajná nauka, Helena Petrovna Blavatská, sv. 3, 1897, str. 405. Přesněji řečeno, Kniha Dzyan je považována za první ze čtrnácti svazků tajných komentářů k sedmi tajným listům Kiu-te.
  5. ^ Tento odkaz se týká účtu Horace della Penna z roku 1730, který byl vydán jako dodatek v Příběhu Clementa R. Markhama o misi George Bogle v Tibetu atd. (1876), kde della Penna pro tyto knihy použil fonetický pravopis „Khiute“.
  6. ^ In Tibetaans Boeddhisme, 1975, str. 74, publikace Theosophical Society v Nizozemsku
  7. ^ Roger Jackson, v Journal of the International Association of Buddhist Studies, sv. 8, č. 1, 1985, s. 113–114
  8. ^ Citováno na str. 22: „Další tantrické praktiky souvisejí s jednotlivcem, ale zdá se, že Kālacakra souvisí s komunitou, s globální společností jako celkem.“
  9. ^ Webové stránky mezinárodní sítě Kalachakra
  10. ^ „Sanskrit Mantras in the Kālacakra Sādhana,“ in Tak dlouho, jak vesmír vydrží: Eseje o Kālacakra tantře na počest Dalajlámy H.H., 2009, s. 301–315
  11. ^ Kālacakra tantra o Sādhana a Maṇḍala, Journal of the Royal Asiatic Society, série 3, sv. 22, č. 2, 2012, s. 439–463.
  12. ^ Následující výzkum lze nalézt na jejich webových stránkách, zejména v sedmi článcích v části s názvem Studie v tradici moudrosti
  13. ^ Blog věnovaný knize Dzyan
  14. ^ The Book of Dzyan: The Current State of the Evidence, Brahmavidyā: The Adyar Library Bulletin, sv. 77, 2013

externí odkazy