Das zerbrochene Ringlein - Das zerbrochene Ringlein

Das zerbrochene Ringlein 
podle Joseph von Eichendorff
De Schauenburg Allgemeines Deutsches Kommersbuch 223.jpg
Báseň jako píseň Allgemeines Deutsches Kommersbuch, Lahr, 1896
Nejprve publikováno v1813 (1813)
JazykNěmec
Předmětnešťastná láska
Schéma rýmuabab
VydavatelJustinus Kerner
Čáry20

"Das zerbrochene Ringlein„(Zlomený prsten) je báseň Joseph von Eichendorff, který lze nalézt také pod názvem jako Lhal (laika nebo píseň), poprvé publikováno 1813 autorem Justinus Kerner et al. v almanachu Deutscher Dichterwald (Les německých básníků) pod pseudonymem „Florens“ a doslovy ve svém románu Aus dem Leben eines Taugenichts.[1]1807/08 Eichendorff uvažoval ve svých denících o svém nešťastném milostném poměru s Käthchen Försterovou, dcerou Heidelberg sklepník, během jeho studentských časů.[2] Tuto skutečnost připomíná pamětní kámen u kostela Philosophenweg [de ] (Procházka filozofů) v Heidelbergu, podél Neckar.

V roce 1814 Eichendorfovu milostnou báseň zhudebnil Friedrich Glück [de ],[3] a stal se populární pod názvem „V einem kühlen Grunde"(V chladném údolí), převzato z prvního verše první sloky. Báseň může být slyšen v posledních verzích Harmonici komiků, Heino, a Max Raabe, mezi ostatními.[4]

Romantický starý mlýn od Roberta Kummera, 1840

Text

Das zerbrochene Ringlein

V einem kühlen Grunde
Da geht ein Mühlenrad
Mein 'Liebste ist verschwunden,
Klobouk gewohnet Die dort.

Sie hat mir Treu versprochen,
Gab mir ein’n Ring dabei,
Sie hat die Treu "gebrochen,
Mein Ringlein vyskočil entzwei.

Jejich möcht 'jako Spielmann vstal z mrtvých
Weit in die Welt hinaus,
Unden meen Weisen,
Und geh'n von Haus zu Haus.
 
Ich möcht ‘als Reiter fliegen
Wohl in die blut'ge Schlacht,
Um stille Feuer liegen
Im Feld bei dunkler Nacht.
 
Hör 'ich das Mühlrad gehen:
Ich weiß nicht, was ich will -
Ich möcht 'am liebsten sterben,
Da wär je stále einmal!

Zlomený prsten

V napojeném údolí
Mlýn se mění ve dne v noci;
A tam bydlela moje láska
Než odešla.

Malý prsten, který mi dala
Závazek svázat její srdce;
Ale od té doby, co je zlomená,
Můj prsten se rozpadl.

I fain by šel jako zpěvák
A bloudit daleko,
A vydělat si chléb zpěvem
Moje písničky ze dne na den.

I fain by připojil nabíječku
A sláva hledá v boji,
Tichými táborovými požáry
Když padne tma noci.

Protože když slyším mlýnské kolo,
Nevím, co budu -
Pak jsem určitě zemřel
Konečně by to bylo nehybné![5]

externí odkazy

Reference

  1. ^ Joseph von Eichendorff: Aus dem Leben eines Taugenichts (Monografie dobra za nic), Vereinsbuchhandlung, Berlin 1826, str. 227. Odkaz //de.wikisource.org/wiki/Seite:Aus_dem_Leben_eines_Taugenichts_und_das_Marmorbild.djvu/231&h=2149&w=1260&tbnid=f_V8BBCi1W7HPM:&docid=fft9F56IqhU1cM&itg=1&ei=NLpRVqCJC4amsAGh06fwAg&tbm=isch&iact=rc&uact=3&page=1&start=0&ved=0ahUKEwig8_r7iKTJAhUGEywKHaHpCS4QrQMIbzAZ
  2. ^ Srov. Günther Schiwy: Eichendorf. Der Dichter v Seiner Zeit. Eine Biographie. Verlag C.H. Beck, München 2000, str. 243-249. ISBN  3-406-46673-7
  3. ^ Friedrich Glück # Bekannte Werke
  4. ^ Interpretationen unter dem Titel „Die Klage“
  5. ^ Přeložil Geoffrey Herbert Chase. In: Německá poezie od roku 1750 do roku 1900. Ed. Robert M. Browning. Německá knihovna, sv. 39. General ed. Volkmar Sander. The Continuum Publishing Company, New York 1984, str. 146-147.