Das Bohnenspiel - Das Bohnenspiel - Wikipedia

Bohnenspiel („hra o fazole“) je a Němec mancala hra popsaná v roce 1937 Deutsche Spielhandbuch.

Pravidla

Výchozí pozice pro Das Bohnenspiel

Pole se skládá ze dvou řad po šesti jamkách. Hra začíná šesti fazolemi v každé jámě.

Každý hráč „vlastní“ šest nejbližších jám. Hráč, jehož tah je na řadě, si vybere kteroukoli ze svých jamek, která obsahuje alespoň jednu fazoli. Odstraní všechny fazole z této jámy a prasnice proti směru hodinových ručiček. Výsev se provádí výběrem jámy, odstraněním všech kusů z této jámy a jejich následným upuštěním v každé následující jámě (vynecháním skladů), dokud nebudou použity všechny.

Pokud poslední fazole skončí v jámě, která po zasetí obsahuje přesně dvě, čtyři nebo šest fazolí (ale žádné jiné číslo), jsou všechny fazole v této jámě zachyceny. Pokud dojde k jakémukoli zajetí, zkontroluje se předchozí jáma (a případně její fazole) podle stejného pravidla atd.

Pokud se hráč, jehož tah je na řadě, nemůže hýbat, hra končí a všechny fazole na hrací ploše přejdou k druhému hráči.

Cílem je získat více fazolí než soupeř.^[1]

Dějiny

The Bohnenspiel byl poprvé zmíněn uživatelem Fritz Jahn jeho kniha Staré německé hry (1917). V něm popisuje cestu do roku 1908 Estonsko navštívit barona von Stackelberg. Tam objevil repliku herního plánu, který je dodnes uložen v Ermitážní muzeum v Petrohradě. Původní deska byla darem od Shah Persie císařovně Kateřina Veliká.

Hra se rozšířila v německo-pobaltských a pruských šlechtických rodinách, dokud ji Jahn popularizoval v celém německy mluvícím světě a ve všech populačních vrstvách. Jahn hrou sledoval také pedagogické cíle pro dospělé: chtěl vzdělávat dělnickou třídu a zlepšit život zraněných Němců první světová válka veteráni. Jeho varianta hry se také nazývá hra Baltic bean, zatímco další varianta, která používala větší desku, se nazývá German bean game.

Podrobná analýza pravidel hry ukazuje, že hra s fazolemi je velmi podobná středoasijským a arabským mancalovým hrám, jako je například turečtina mangala, Palestinec Al-manqala, a irácký Halusa. To velmi dobře zapadá do pravděpodobného původu hry. Podobnost s africkými hrami mancala je na druhé straně pravděpodobně náhoda.

V 19. století byla hra nejoblíbenější v pobaltských státech, na východě a na západě Prusko a Pomořansko. V Pobaltí hra po Říjnová revoluce, kvůli vyvlastnění, vyhnání a popravě německých šlechtických rodů v roce 1917. V Východní Německo, bylo o hře napsáno několik knih. Plastové herní desky byly vyrobeny v 80. letech a název hry se změnil na Sabo nebo Badari.

Další čtení

• B. Arbeiter, W. Ruhnke: Brettspiele (4. Ergänzungsband zum Deutschen Spielhandbuch). Ludwig Voggenreiter Verlag, Postupim (Německo) 1937, 10-12.
• Erwin Glonnegger: Das Spiele-Buch: Brett- und Legespiele aus aller Welt. Ravensburger Buchverlag & Heinrich Hugendubel Verlag, Ravensburg & München (Deutschland) 1988, 214.
• W. Hirte: Unsere Spiele: 1000 und mehr. Verlag für die Frau, Leipzig (Deutschland) 1971, 307-309.
• F. Jahn: Die Pflege des Spiels in Krieg und Frieden als Aufgabe des Vaterländischen Frauen-Vereins. Vaterländischer Frauen-Verein 1916.
• F. Jahn: Alte deutsche Spiele. Furche-Verlag, Berlín 1917, 14-15.
• K.-H. Koch: Spiele für Zwei. Hugendubel, München (Deutschland) 1986, 59-63.
• H. Machatscheck: Zug um Zug: Die Zauberwelt der Brettspiele. Verlag Neues Leben, Berlin (Deutschland) 1972, 157-158.
• T. Müller-Alfeld: Brettspiele. Verlag Ullstein GmbH, Frankfurt / Main & Berlin (Deutschland) 1963, 153-156.
• B. Rüger: Du bist dran: 42 Spiele am Tisch. VEB Friedrich Hofmeister, Leipzig (Deutschland) 1962, 34-37.

Reference