DB v Ministr zdravotnictví - DB v The Minister for Health

DB v. Ministr zdravotnictví a dětí a kompenzační soud pro hepatitidu C [2003] 3 IR 12
Erb Irska
Soud	Nejvyšší soud Irska
Rozhodnuto	26. března 2003
Historie případu
Odvolání od	Nejvyšší soud
Odvolání	nejvyšší soud
Názory na případy
Odvolání povoleno
Členství v soudu
Soudci sedí	Denham J. Murray J. McGuinness J. Hardiman J. Geoghegan J.
Názory na případy
Rozhodnutí	Denham J. Murray J. McGuinness J. Hardiman J. Geoghegan J.
Souhlas / nesouhlas	Vše se shoduje
Klíčová slova
Praxe - Kasační opravný prostředek - Lhůty - Zákonná lhůta - Rozdíly mezi mimoprávními a zákonnými režimy - Zda žalobci bylo po uplynutí lhůty vyloučeno odvolání proti nálezům - Zákon o kompenzačním tribunálu pro hepatitidu C z roku 1997

DB v Ministr zdravotnictví [2003] 3 IR 12, je Irský nejvyšší soud případ, ve kterém Nejvyšší soud zdůraznil, že doslovný přístup (pokud jde o výklad stanov, znění se interpretuje pomocí „přirozeného“ a „běžného“ významu jazyka).^[1] Soud v tomto případě rovněž zdůraznil, že jediný případ, kdy účelový přístup (kde záměr zákonodárců má přednost) by se mělo použít, pokud doslovný přístup vede k nejednoznačnosti nebo nejasnostem.^[2][3]

Pozadí

Skutkový stav sporu

O věci žalobců začal rozhodovat statutární soud, který byl zřízen Zákon o kompenzačním tribunálu pro hepatitidu C z roku 1997. Tento zákon byl přijat za účelem řešení nedostatků předchozího mimoprávního režimu. Oba režimy byly vytvořeny za účelem kompenzace těm, kteří uzavírali smlouvy Hepatitida C. prostřednictvím použití určitých krevních produktů.^[2] Původní mimoprávní režim neobsahoval ustanovení o odvolání ani neumožňoval zvýšenou náhradu škody, a proto jakýkoli nevyřízený nárok měl být vyslechnut nově vytvořeným statutárním soudem vytvořeným zákonem z roku 1997 v souladu s jeho ustanoveními.^[2] Dne 4. listopadu 1997 bylo vydáno rozhodnutí ve prospěch DB (odpůrce v kasačním opravném prostředku), který dne 24. listopadu 1997 přijal.

Článek 5 odst. 9 písm. A) zákona z roku 1997 stanoví, že „pokud Soud vydá rozhodnutí žalobci, bude mít žalobce lhůtu jednoho měsíce ... ode dne, kdy obdrží oznámení o vydání nálezu, během něhož žadatel může písemně rozhodnout o přijetí nebo odmítnutí nálezu nebo o odvolání proti nálezu. “^[4] Oddíl 5 (15) stanovil, že se stěžovatel může odvolat proti „jakémukoli rozhodnutí“ vydanému Tribunálem k High Court.^[4] Přijetím ceny se však žalobce vzdal veškerých práv, která by z jeho nároku mohl mít.^[4]

Dne 22. dubna 1999 se společnost DB proti jeho rozhodnutí odvolala. V reakci na to podal ministr zdravotnictví předběžnou žádost, v níž argumentoval dvěma body. Zaprvé, Vrchní soud by neměl pravomoc projednávat případ, protože navrhovatel písemně přijal jeho nález, a zadruhé, i když bylo možné určit příslušnost Vrchního soudu, bylo odvolání podáno mimo tříměsíční lhůtu ve smyslu § 5 ( 9) (a) 1997 Act.^[2]

Historie u nižších soudů

O'Neill J vrchního soudu rozhodl, že ustanovení obsažená v § 5 odst. 9 zákona z roku 1997 týkající se přijetí nálezu nevylučují podání odvolání k vrchnímu soudu.^[2] Kromě toho bylo rozhodnuto, že ačkoliv lhůta jednoho měsíce uplynula, vrchní soud mohl použít svou diskreční pravomoc podle čl. 122 odst. 7 Pravidla vrchních soudů prodloužit tento limit, jak to uzná za vhodné. O'Neill J ve svém rozsudku rovněž rozhodl, že Tribunál neměl aktivní místo předstoupit před soud.^[2]

Tribunál i ministr zdravotnictví se odvolali k Nejvyššímu soudu.

Nejvyšší soud určil podmínky, za kterých je možné se proti němu odvolat ve vztahu k § 5 odst. 9 zákona z roku 1997:

i) Je žalobce, který se odvolává proti nálezu Tribunálu, „vyloučen z toho po uplynutí doby uvedené v čl. 5 odst. 9 písm. a) zákona z roku 1997?“^[2]

ii) Pokud ne, „je žadatel, který přijal rozsudek Soudu, vyloučen také proti odvolání proti nálezu?“^[2]

(iii) „Má Tribunál a aktivní místo dostavit se k žalobě k Vrchnímu soudu nebo k opravnému prostředku? “^[2]

Konání Nejvyššího soudu

Denham J., McGuinness J. a Geoghegan J. poskytli písemná rozhodnutí. Murray J. a Hardiman J. se shodli.

K první otázce

Soud stanovil, že jádrem případu bylo vyložit slova čl. 5 odst. 9 písm. A) zákona z roku 1997, a tak je použít na konstrukci žaloby odpůrce.^[2] Rovněž stanovilo, že věc se týkala výkladu této části. Soud poznamenal, že „[s] tatuty by měly být vykládány v souladu se záměrem vyjádřeným v právních předpisech. Slova použitá ve statutu nejlépe deklarují záměr zákona. Je-li jazyk stanovy jasný, musíme jej uvést v účinnost, přičemž použijeme základní význam těchto slov. “^[2] Denham J dále uvedl, že slova v § 5 odst. 9 písm. A) jsou „prostá, jsou přesná a jednoznačná“. Z tohoto důvodu soudce stanovil, že by jim měl být dán jejich přirozený a obvyklý význam, aby bylo možné vyhlásit nejlepší úmysl zákonodárce. Proto by měl být použit doslovný přístup, a proto by tato část měla být považována slovo od slova, protože se vztahovala na žalobce.^{[2] [5]}

Po této analýze dospěl soud k závěru, že odpověď na první otázku by měla být kladná - žalobci bylo po uplynutí lhůty obsažené v oddíle zabráněno v odvolání. „Čistý jazyk zákona“ obsahoval záměry Oireachtové Průhledná.^[2][6]

Ke druhé otázce

Použitím doslovného přístupu byla odpověď na druhou otázku rovněž kladná. Denham J za předpokladu, že v ustanovení jsou nastíněny tři možnosti: přijmout, odmítnout nebo se odvolat.^[2] Tyto volby musí být provedeny v časovém rámci obsaženém v ustanovení. Navrhovatel, který přijal nález Tribunálu, je tedy vyloučen z odvolání proti rozhodnutí.^[2] Navrhovateli je tedy zakázáno odvolat se proti nálezu, jak je stanoveno v ustanovení § 5 odst. 9 písm. A).^[2]

Ke třetí otázce

Při uzavírání třetí otázky týkající se aktivní místo Denham J odkazoval na usnesení 105 (A), čl. 3 odst. 4 jednacího řádu vrchních soudů, které vyžaduje, aby bylo soudu doručeno kopie odvolání.^[2] Soudce byl přesvědčen, že doručení odvolání „posloužilo k tomu, aby se Soud stal stranou“.^[2] V tomto případě byl Tribunálu doručen písemný projev.^[2] Tribunál proto měl aktivní místo. Soud navíc zdůraznil nezávislost soudů odlišnou od ministra.^[2] Aby bylo zajištěno, že jeho postup byl „správně aplikován a implementován“,^[2] soud by měl být vyslechnut v rámci odvolacího řízení.

Soud proto na všechny tři otázky odpověděl kladně a odvolání vyhověl.

Reference

externí odkazy

DB v Ministr zdravotnictví