Cupra - Cupra - Wikipedia

Tento článek je o předrománské bohyni. Informace o automobilové značce viz SEAT Cupra.

Cupra (také hláskoval Cubrar, Ikiperu, Kypra nebo Supra) byl a chthonic plodnost bohyně starověkého předrománského obyvatelstva Piceni a Umbri, a mohly být spojeny s Etruské Uni.

Věnování jí bylo nalezeno na Plestia (doloženo jako matres ple (s) tinas)[1] a Ripatranson a v Cupramontana a Cupra Marittima, které jsou pojmenovány po ní.[2]

Etymologie

Její jméno se dalo odvodit z řečtiny Kupria, název pro Afrodita. Další etymologická možnost je ze stejného kořene římského boha Amor.

Dědictví a vliv

V periodická tabulka, měď Symbolem je Cu, který pochází z Cupra, latinský pro měď.

Bibliografie

  • Betts, Eleanor. „Cubrar matrer: bohyně Picenes?“. In: Accordia Research Papers, 12 s. 119–147. 2013.
  • Bradley, chlapi. Archaické svatyně v Umbrii. In: Cahiers du Centre Gustave Glotz, 8, 1997. str. 111-129. [DOI: https://doi.org/10.3406/ccgg.1997.1436 ]; [www.persee.fr/doc/ccgg_1016-9008_1997_num_8_1_1436]
  • Capriotti, Tiziana. „Il santuario della dea Cupra a Cupra Maritima: una proposta di ubicazione“. In: Hesperìa 26, Studi sulla grecità d'Occidente, cura di Lorenzo Braccesi, Flavio Raviola e Giuseppe Sassatelli. Università di Padova (Facoltà di Lettere e Filosofa); Università di Bologna (Facoltà di Lettere e Filosofia). 2010. str. 119-160.
  • Colonna, G. „Il santuario di Cupra fra Etruschi, Greci, Umbri e Picenti“. In: Paci G. (a cura di), Cupra Marittima e il suo Territorio in età Antica. Atti del Convegno di studi, „Picus“, příd. II. Tivoli. 1993. s. 3-31.
  • Christie, Neil. The Journal of Roman Studies 85 (1995): 300-01. doi: 10,2307 / 301120.
  • Delplace, Chirstine. La Romanisation du Picenum. L'exemple d'Urbs Salvia. Řím: École Française de Rome, 1993. 444 s. (Publikace de l'École française de Rome, 177). [www.persee.fr/doc/efr_0000-0000_1993_ths_177_]
  • Gagé Jean. La mort de Servius Tullius et le char de Tullia. In: Revue belge de philologie et d'histoire, svazek 41, fasc. 1, 1963. str. 25-62. [DOI: https://doi.org/10.3406/rbph.1963.2451 ]; [www.persee.fr/doc/rbph_0035-0818_1963_num_41_1_2451]
  • Chronique - Kroniek. In: Revue belge de philologie et d'histoire, svazek 47, fasc. 1, 1969. Antiquité - Oudheid. 172-360. [www.persee.fr/doc/rbph_0035-0818_1969_num_47_1_2766]
  • Galie, V. Grottammare e il culto della dea Cupra. Archeoclub Grottammare 1992, s. 89.
  • Lejeune, Michel. Noms osco-ombriens des eaux, des sources et des fontaines. In: L'Italie préromaine et la Rome républicaine. Nabídky I. Mélanges à Jacques Heurgon. Řím: École Française de Rome, 1976. str. 551-571. (Publikace de l'École française de Rome, 27 [www.persee.fr/doc/efr_0000-0000_1976_ant_27_1_1821])
  • Rocchi, G. Il Cippo di Cupra e il suo tempio. Sessualità e antropomorfismo dell’antica „Dea“. Archeoclub d’Italia, sede di Cupra Marittima 1992, s. 189.
  • Susini, Giancarlo. Aspekty de la romanisation de la Gaule cispadane: chute et survivance des Celtes. In: Comptes rendus des séances de l'Académie des Inscriptions et Belles-Lettres, 109ᵉ année, N. 1, 1965. str. 143-163. [DOI: https://doi.org/10.3406/crai.1965.11831 ]; [www.persee.fr/doc/crai_0065-0536_1965_num_109_1_11831]
  • Toutain, Jules. X. - Religions de la Grèce et de Rome. In: École pratique des hautes études, Section des sciences religieuses. Annuaire 1925-1926. 1924. str. 41-45. [www.persee.fr/doc/ephe_0000-0002_1924_num_38_34_20114]
  • Co, Joshuo. Základy římské Itálie. Routledge. 2015. s. 241.

Reference

  1. ^ Neri, Sergio. „Lat. Plestia und Umbr. Pletinas“. In: Sergio Neri, Roland Schuhmann & Suzanne Zeilfelder. Datih dirit nubi huldi gibu. Linguistische, germanistische und indogermanistische Studien Rosemarie Lührgewidmet. Wiesbaden: Reichert. 2016. pp; 307–316.
  2. ^ Palestini, Francesco. Studi sulle origini e sulla protostoria dell'odierna San Benedetto del Tronto. 2016. str. 314-321. ISBN  978-8-893328-135