Počty Dillingen - Counts of Dillingen
The Počty Dillingen byli a Švábská komitální rodina Hupaldinger (Hucpaldingerova) dynastie v letech 955–1257.
Dějiny
Rodina pochází z Wittislingen s archeologickými důkazy o hrobové zboží což naznačuje přítomnost Alamannic šlechta z nejméně 7. století. Získali značné území západně od Dunaj mezi Gundelfingen a Donauwörth, do druhé poloviny 8. století.
Zakladatelem dynastie byl Hucpald I. († 910), jehož syn Dietpald I. zemřel v Bitva u Lechfeldu v roce 955. Dietpaldův syn Richwin dostal dědictví po svém otci jako comitatus (tj. s hodností přijde "count") podle Otto Veliký Počty Hupaldingových postaveny Hrad Dillingen na konci 9. nebo na počátku 10. století a Dillingen se stal jejich hlavním sídlem na konci 10. století.[1] Jejich název je zaznamenán jako comites de Dilinga v 1111. Hrad byl rozšířen a opevněn ve 12. století, zmiňován jako castrum Dilingin v roce 1220.
Hartmann I, syn Hupalda IV (zemřel 1074) se narodil c. 1040 a v roce 1065 se oženil s Adelheid, dcerou počet Winterthur. Mužská linie počtů Winterthurů zanikla v roce 1053 a Hartmann I. po své manželce zdědil Hrabství Kyburg. Hartmann, kterého jsem založil Opatství Neresheim v roce 1095, krátce před odletem do První křížová výprava Hartmann I odešel do opatství Neresheim na svůj stáří, a tam zemřel v roce 1121.
Hartmannův mladší syn Ulrich I. se stal kostnický biskup (r. 1111–1127), zatímco jeho starší bratři Hartmann II a Adalbert I. rozšířili území držené rodinou. Hartmann II také odešel do opatství Neresheim a zemřel v roce 1134, pravděpodobně bez mužského dědice. Vojtěch I. získal další území v Thurgau sňatkem a účastnil se sváru mezi Welfs a Staufer. Jmenuje se Vojtěch hrabě z Kyburgu v dokumentech, což naznačuje, že spravoval jižní majetek rodiny, zatímco jeho bratr byl ještě naživu, ale po smrti Hartmanna II, Adalbert sjednotil rodinné území až do své vlastní smrti v roce 1151. Adalbert je předchůdcem dvou komitálních linií Dillingen a Kyburg.
Hartmann III z Dillingenu získal území z dědictví Počty Lenzburg v roce 1173. Založil města Diessenhofen (1178), Winterthur (1180) a možná Frauenfeld Po smrti svého bratra Vojtěcha II. V roce 1170 znovu sjednotil rodinná území až do své vlastní smrti v roce 1080. Po roce 1080 zůstaly okresy Dillingen a Kyburg oddělené. Jeho syn Adalbert III pokračuje v linii Dillingen a jeho syn Ulrich v linii Kyburg.
Vojtěcha III. Se účastnil Třetí křížová výprava a postavil se na stranu Filip Švábský ve sporu proti Wittelsbach. Jeho nástupcem je jeho syn Hartmann IV., Který se v roce 1246 postavil proti „králi“ Henry Raspe. V reakci Conrad IV napadne Dillingen v roce 1246, 1247 a znovu v roce 1249
Adalbert IV., Syn Hartmanna IV., Byl posledním hrabětem v Dillingenu. Je zmíněn jako illustris nunc comes de Dilingen v roce 1255. Zemřel bez dědice v roce 1257 a léno se vrátilo do říše a bylo mu dáno Louis II, vévoda Bavorska podle Richard z Cornwallu v roce 1261.
Reference
- Gerhard Köbler, Historisches Lexikon der deutschen Länder. Die deutschen Territorien vom Mittelalter bis zur Gegenwart, 7. vyd. (2007), 141f.
- Friedrich Zoepfl (1957), "Dillingen", Neue Deutsche Biographie (NDB) (v němčině), 3, Berlin: Duncker & Humblot, s. 720–720; (plný text online )
- Paul Kläui (1966), „Hartmann I., Graf von Dillingen-Kyburg“, Neue Deutsche Biographie (NDB) (v němčině), 7, Berlin: Duncker & Humblot, s. 726–726; (plný text online )
- Adolf Layer, Die Grafen von Dillingen. In: Jahrbuch des Historischen Vereins Dillingen an der Donau Bd. 75, Dillingen 1973