Cornelis Meyssens - Cornelis Meyssens
Cornelis Meyssens nebo Cornelis Meijssens[1] (Antverpy, před 1638/39 - Vídeň (?)) byla vlámský rytec a tiskař, známý svými reprodukčními tisky podle slavných malířů a portrétů. Trénoval v rodných Antverpách a později se přestěhoval do Vídně, kde pracoval po zbytek svého života.[2]
Život
Jacob Meyssens se narodil v Antverpách kolem roku 1640 jako syn významného rytec a nakladatelství Joannes Meyssens a Anna Jacobs.[3] Trénoval se svým otcem a byl registrován jako „wijnmeester“ (tj. Syn pána) v Antverpách Cech svatého Lukáše v cechovém roce 1660–1661.[4]
Cornelis pracoval na publikačních projektech svého otce od mladého věku. V roce 1660 nechal zveřejnit portrét anglického Karla II. S podpisem. Následující rok byl chválen Cornelis de Bie, jehož Het Gulden Kabinet vande Edel Vry Schilder-Const vydal jeho otec v roce 1662. Kniha obsahovala řadu tisků vyrytých Cornelisem, včetně průčelí, který byl vyroben podle návrhu Abraham van Diepenbeeck.[5]
Pracoval na různých publikacích svého otce, které sestávaly z portrétů minulých i současných šlechticů a žen z Flander, Holandska a Svaté říše římské. Je možné, že publikace jeho otce v roce 1663 Obrazy Imperatorum Domus Austriacae s portréty členů rakouské císařské rodiny upoutal pozornost vydavatelů ve Vídni.[5] Faktem je, že od roku 1673 je zaznamenán ve Vídni, kde žil v domě Barlotti na Stubenthoru. Jeho děti a první manželka zde zemřely. Oženil se znovu ve Vídni 28. února 1677 s Catharinou Westhausin z Westpahlia. Ve Vídni pracoval na různých publikačních projektech, často ve spolupráci s dalšími umělci a vydavateli z Flander nebo Nizozemské republiky.[2]
Místo a čas jeho smrti nejsou zaznamenány, ale pravděpodobně to bylo ve Vídni.[2]
Práce
Meyssens pracoval jako rytec, který produkoval hlavně rytiny portrétů a průčelí knih podle návrhů jiných umělců.[5] Po uměleckých dílech, jako je jeho, vytvořil několik reprodukčních tisků Svatý Roch se přimlouvá za mor po Peteru Paulu Rubensovi.[6]
Meyssens na publikaci spolupracoval Historia di Leopoldo Cesare napsáno Galeazzo Gualdo Priorato a publikováno ve Vídni vlámským vydavatelem z Antverp Johann Baptist Hacque. První a druhý svazek knihy vyšly v roce 1670 a třetí v roce 1674. První svazek popisoval politické a vojenské úspěchy císaře Leopolda I. v letech 1656 až 1670. Znázorňoval jej hlavně výtisky vlámských a nizozemských grafiků po návrhy jiných holandských umělců i umělců z Německa a Itálie. Ilustrace zobrazují především portréty evropských panovníků a významných aristokratů, výjevy z hradů, bitevní scény, mapy a obřady. Kromě Meyssensa přispěli také holandští a vlámští umělci Frans Geffels, Jan de Herdt, Franciscus van der Steen, Gerard Bouttats, Adriaen van Bloemen, Sebastian van Dryweghen a Jacob Toorenvliet. Přispěli také němečtí umělci Moritz Lang, Johann Martin Lerch a Johann Holst a Italové Il Bianchi, Marco Boschini a Leonardus Hen.t Venetiis. Meyssens vyryl řadu portrétů, které byly součástí této práce.[7]
Reference
- ^ Varianty jmen: Cornelius Meyssens, Cornelio Meyssens, Corneille Meyssens, Cornelius Mysens, Corneille Messens
- ^ A b C Cornelis Meyssens na Nizozemský institut pro dějiny umění
- ^ Joannes Meyssens na Nizozemský institut pro dějiny umění (v holandštině)
- ^ Ph. Rombouts a Th. van Lerius, De Liggeren en andere Historische Archieven der Antwerpsche Sint Lucasgilde, onder Zinkspreuk: "Wy Jonsten Versaemt" afgeschreven en bemerkt door Ph. Rombouts en Th. Van Lerius, Advokaet, onder de bescherming van den raed van bestuer der koninklyke Akademie van beeldende Kunsten, van gezegde Stad, Svazek 2, Antverpy, 1872, s. 311, 322 (v holandštině)
- ^ A b C Henri Hymans, Meyssens (Corneille), v: Biographie Nationale de Belgique, Díl 14 (Brusel, 1873), 788–789 (francouzsky)
- ^ Cornelis Meyssens po Peteru Paulu Rubensovi, Svatý Roch se přimlouvá za mor na Nizozemský institut pro dějiny umění
- ^ Miroslav Kindl, Galeazzo Gualdo Priorato (1606 Vicenza - 1678 Vicenza), Historia di Leopoldo Cesare I – III, 1670–1674 v Muzeu umění Olomouc
externí odkazy
Média související s Cornelis Meyssens na Wikimedia Commons