Cornelio Fabro - Cornelio Fabro

Cornelio Fabro CSS (Flumignano, Udine, 24. srpna 1911 - Řím, 4. května 1995) byl Ital katolík kněz z Objednávka stigmatinu a scholastika Thomist filozof. Byl zakladatelem Institutu pro vyšší studia nevěry, náboženství a kultur.

Fabro, známý svou podivuhodnou filozofickou produkcí, byl součástí školního oživení filmu Tomismus. Jedním z jeho hlavních příspěvků k filozofii dvacátého století bylo upozornit na představu „účasti“ na Akvinské metafyzice.

Fabro se také zajímal o moderní filozofii, zejména o vztah Kierkegaardova myslel na křesťanskou filozofii, původ a povahu antropocentrizmus v moderním myšlení a kritická analýza „progresivní“ teologie.[1]

Časný život

Fabro se narodil v Flumignanu v Udine v severní Itálii 24. srpna 1911 Angelovi a Anně Zanellovým.[2] Byl třetím ze čtyř dětí, včetně dvou starších bratrů Antonia a Seconda a mladší sestry Almy Teresiny.[2]

Až do svého pátého ročníku trpěl motorickým onemocněním, které mu bránilo v mluvení, i když byl schopen komunikovat pomocí znaků. Trpěl také anorexií a nepřetržitě plakal. Místní kapucín Fr. Guardiano navrhl návštěvu „Santuario della Madonna delle Grazie“ v Udine, poté byl vyléčen.[3]

Během světové války dostal tyfus, ale byl vyléčen vojenským lékařem. V létě roku 1915 byl operován na mastoiditidu v nemocnici v Udine, kde zůstal až do jara 1916. Jeho rannou školní docházku proto získal jeho starší bratr.[3]

V roce 1922 přešel do „Scuola Apostolica Bertoni“ Kongregace pro posvátné stigmaty, známější pod jménem Stigmatines, pokračoval ve škole na řádových gymnáziích a absolvoval střední školu «Scipione Maffei».

1. listopadu 1927 vstoupil do noviciátu Stigmatinů ve Veroně.

20. dubna 1935 byl vysvěcen na katolického kněze Lateránská bazilika svatého Jana.[4]

Vzdělávání

V roce 1928 dokončil Fabro předseminární studia a začal studovat filozofii na „Scuola Apostolica“. Po ukončení soukromých studií v mariánské svatyni v Ortonově La Spezia v roce 1929 přešel na Curia Generalizia a International College of Stigmatine Order v klášteře Sant'Agata dei Goti na přes Mazzarino v Řím aby mohl zahájit studium filozofie na „Collegio Sant’Apolinare“ budoucnosti Lateránská univerzita. V roce 1931 dokončil doktorát s nejvyššími známkami diplomovou prací L’oggettività del principio di causa e la critica di D. Hume (Objektivita principu kauzality a kritiky D. Huma). Tato disertační práce opakuje tradiční kritiku Huma učenou na počátku 20. století. Fabro začal studovat licenciát v teologii na Papežském mezinárodním institutu Angelicum, předchůdce Papežská univerzita svatého Tomáše Akvinského, Angelicum[5] 20. prosince 1934 obdržel cenu od Papežské akademie svatého Tomáše Akvinského za monografii s názvem Il principio di causalità, origine psicologica, formulazione filosofica, valore necessaryario ed universale (Princip kauzality, jeho psychologický původ, filozofická formulace a nezbytná a univerzální hodnota).

8. září 1934 byl Fabro převezen do náboženského domu svého řádu v kostele Santa Croce ve Via Flaminia kde byl přidělen jako varhaník kostela;[6] měl zůstat v Santa Croce až do své smrti. Fabro pokračoval ve studiu filosofie a teologie na Pontificium Institutum Internationale Angelicum, budoucí Papežská univerzita svatého Tomáše Akvinského, Angelicum. 7. července 1935 získal a udělit licenci v teologii z Angelicum.[7]

V období podzim - léto 1935 byl Fabro stipendistou v «Stazione Zoologica» Neapol.[7] V letech 1935-1936 vyučoval v Kosmologii a psychologii Verona a studuje přírodní vědy na University of Padova.

V letech 1936-1937 Fabro pokračoval ve studiu teologie na Angelicum a 28. října 1937 získal doktorát disertační prací o metafyzické představě o účasti podle Saint Tomáš Akvinský nárok La nozione metafisica di partecipazione secondo S. Tommaso d'Aquino. Fabro vydal tuto disertační práci jako knihu v roce 1939 s „Vita e Pensiero“ z Milána.[7]

V letech 1936 až 1940 Fabro také učil biologii, racionální psychologii a metafyziku na VŠE Lateránská univerzita.[7]

Kariéra

Po ukončení magisterského studia filozofie a teologie zahájil Fabro učitelskou kariéru, která měla trvat více než 40 let.

V roce 1935 učil své první kurzy na Bertoniho apoštolské škole ve Veroně.

V letech 1938 až 1940 působil jako obyčejný univerzitní profesor na Papežská univerzita Urbaniana, kde byl nejprve mimořádným (1939) a poté řádným profesorem (1941) metafyziky. Později učil Filozofii náboženství (1948-1956; 1970-1973). V roce 1960 založil vůbec první Ústav dějin ateismu, který byl později přejmenován Výzkumný ústav pro nevěru a kulturu.[8]

V roce 1948 učil teoretickou filosofii v University of Rome.

V roce 1949 začal učit na Maria SS. Assunta (také známý jako LUMSA) a byl ředitelem ústavu v letech 1954 až 1956.[9]

Fabro byl pozván v roce 1954 jako hostující profesor, aby předal kartu Chaire. Mercier přednáší na univerzitě v Lovani na téma „Účast a kauzalita“. Ty byly zveřejněny v roce 1960 v italštině a v roce 1961 ve francouzštině.

Fabro získal v roce 1954 katedru teoretické filozofie na Neapolské univerzitě.

V letech 1956 až 1958 byl Fabro profesorem filozofie na Pedagogické fakultě a dějinách filozofie na Fakultě dopisů na Katolická univerzita Nejsvětějšího Srdce v Milán.[10]

Po svém návratu z Milána pokračoval Fabro ve výuce na Maria SS. Assunta až do roku 1965, kdy začal učit na univerzitě v Perugii.[11]

V roce 1965 učil Fabro na Univerzita Notre Dame (Indiana, USA) jako hostující profesor.[12]

Zatímco nadále žil a učil v Římě, Fabro současně učil na University of Perugia. V roce 1965 byl jmenován řádným profesorem filozofie. V letech 1965–1967 byl vedoucím pedagogické fakulty a v letech 1968–1981 řádným profesorem teoretické filozofie.

Tomistická metafyzika

Fabrových příspěvků k tomistické metafyzice dvacátého století je mnoho. Podle Fabra je bytost nejprve uchopena intelektem v obavách, a ne pomocí abstrakce nebo soudu. Rozlišuje mezi bytím v akci (esse in aktu) a bytím jako akt (esse ut actus). První je možné říci o nehodách, podstatě, zásadách bytí atd., Zatímco druhé je vyhrazeno pro spouštěcí princip bytí.

Co se týče pojmu participace, Fabro zavádí rozdíl mezi predicamentální participací (charakterizovanou jednoznačnou predikcí) a transcendentální participací (charakterizovanou analogickou predikcí).

Spisy

Jeho práce byly psány v italštině. Zde je anglický překlad titulů některých jeho italských děl.

  • Metafyzická představa účasti podle svatého Tomáše Akvinského, Edizioni Scientifiche Italiane, Turín, 1939;
  • Vnímání a myšlení, Vita e Pensiero, Milán, 1941;
  • Fenomenologie vnímání, Vita e Pensiero, Milán, 1941;
  • Úvod do existencialismu, Vita e Pensiero, Milán, 1943;
  • Problémy existencialismu, A.V.E., Řím, 1945;
  • Mezi Kierkegaardem a Marxem: Pro definici existenceVallecchi, Florencie, 1952;
  • Absolutno v existencialismu, Miano, Catania, 1953;
  • Bůh: Úvod do teologického problémuStudium, Řím, 1953;
  • DušeStudium, Řím, 1955;
  • Od bytí k existenciMorcelliana, Brescia, 1957;
  • Krátký úvod do tomismu„Desclée, Řím, 1960;
  • Účast a kauzalita podle svatého Tomáše Akvinského, Edizioni Scientifiche Italiane, Turín, 1960;
  • Úvod do moderního ateismu, Studium, Řím, 1964 (anglický překlad: Bůh v exilu: moderní ateismus: Studium vnitřní dynamiky moderního ateismu, od jeho kořenů v karteziánském kogitu po současnost, Newman Press, Westminster MD, 1968);
  • Člověk a riziko BožíStudium, Řím, 1967;
  • Tomistická exegeze„Pontifical Lateran University, Rome, 1969;
  • Tomismus a moderní myšlení„Pontifical Lateran University, Rome, 1969;
  • Karl Rahner a thomistická hermeneutikaDivus Thomas, Piacenza, 1972;
  • Dobrodružství progresivní teologieRusconi, Milán, 1974;
  • Antropologický obrat Karla RahneraRusconi, Milán, 1974;
  • Ludwig Feuerbach: Esence křesťanstvíJapadre, L'Aquila, 1977;
  • Modlitba v moderním myšleníEditioni di Storia e Letteratura, Řím, 1979;
  • Pasti historického kompromisu: od Togliatti po Berlinguer, Logos, Řím, 1979;
  • Nepřijatelnost historického kompromisu„Quadrivium, Janov, 1980;
  • Odcizení Západu: pozorování myšlenky na Emanuele SeverinaQuadrivium, Janov, 1981;
  • Úvod do Saint ThomasAres, Milan, 1983;
  • Úvahy o svobodě, MaggioliRimini, 1983;
  • Rosminiho záhada, Edizioni Scientifiche Italiane, Neapol, 1988;
  • Důkazy o existenci BohaLa Scuola, Brescia, 1989;
  • Odysea nihilismuGuida, Neapol, 1990;
  • Pro projekt křesťanské filozofie, D'Auria, Neapol, 1990.

Některé z jeho knih a článků byly publikovány v angličtině.[13]

  • Bůh v exilu. Moderní ateismus (překlad Introduzione all'Ateismo moderno), Newman Press, New York 1968; Studium, Roma 1969 (2).
  • Vybrané články z metafyziky a participace (sbírka devíti článků původně publikovaných společností Fabro v angličtině), IVE Press, Chillum, MD 2016.
  • Bůh: Úvod do teologických problémů (překlad Dio. Úvod do problematiky teologie), IVE Press, Chillum, MD 2017.

Poznámky

Reference

  1. ^ „Cornelio Fabro“. Kulturní projekt Cornelio Fabro. Citováno 25. ledna 2013.
  2. ^ A b „Život / životopisná poznámka“. Archivovány od originál dne 14. října 2017. Citováno 25. září 2017.
  3. ^ A b http://reazionaripostmoderni.blogspot.com/2009/09/padre-cornelio-fabro.html Zpřístupněno 30. září 2012
  4. ^ Rosa., Goglia (2010). Cornelio Fabro: profilo biografico cronologico tematico da inediti, note di archivio, testimonianze. Segni (RM) [tj. Řím, Itálie]: EDIVI. str. 44. ISBN  9788889231371. OCLC  641458068.
  5. ^ Metafisica della partecipazione, Elvio Fontana, EDIVI 2011, 29
  6. ^ Rosa., Goglia (2010). Cornelio Fabro: profilo biografico cronologico tematico da inediti, note di archivio, testimonianze. Segni (RM) [tj. Řím, Itálie]: EDIVI. str. 25. ISBN  9788889231371. OCLC  641458068.
  7. ^ A b C d http://www.corneliofabro.org/ Zpřístupněno 25. září 2017
  8. ^ „Výzkumný ústav pro víru a kulturu (italština)“. www.urbaniana.edu. Citováno 2017-09-25.
  9. ^ Rosa., Goglia (2010). Cornelio Fabro: profilo biografico cronologico tematico da inediti, note di archivio, testimonianze. Segni (RM) [tj. Řím, Itálie]: EDIVI. str. 78. ISBN  9788889231371. OCLC  641458068.
  10. ^ Rosa., Goglia (2010). Cornelio Fabro: profilo biografico cronologico tematico da inediti, note di archivio, testimonianze. Segni (RM) [tj. Řím, Itálie]: EDIVI. str. 89. ISBN  9788889231371. OCLC  641458068.
  11. ^ Rosa., Goglia (2010). Cornelio Fabro: profilo biografico cronologico tematico da inediti, note di archivio, testimonianze. Segni (RM) [tj. Řím, Itálie]: EDIVI. str. 94. ISBN  9788889231371. OCLC  641458068.
  12. ^ Rosa., Goglia (2010). Cornelio Fabro: profilo biografico cronologico tematico da inediti, note di archivio, testimonianze. Segni (RM) [tj. Řím, Itálie]: EDIVI. str. 135. ISBN  9788889231371. OCLC  641458068.
  13. ^ "Seznam publikací v angličtině". Archivovány od originál dne 13. srpna 2017. Citováno 21. září 2017.

externí odkazy