Společné, ale diferencované odpovědnosti - Common But Differentiated Responsibilities

„CBDR“ přeadresuje tady. Pro navigační výraz viz Konstantní ložisko, klesající rozsah.

Společná, ale diferencovaná odpovědnost (CBDR) byl formován v Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC) ze dne Summit Země v Rio de Janeiru, 1992. Princip CBDR je zmíněn v článku 3 odst. 1 UNFCCC.,[1] a článek 4 odstavec 1.[2] Jednalo se o první mezinárodní právní nástroj k řešení změny klimatu a nejkomplexnější mezinárodní pokus o řešení negativních dopadů na globální životní prostředí.[3] Princip CBDR uznává, že všechny státy mají společnou povinnost řešit ničení životního prostředí, ale popírá stejnou odpovědnost všech států, pokud jde o ochranu životního prostředí.

Na summitu Země státy uznaly rozdíly v ekonomickém rozvoji mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi. Industrializace probíhala ve vyspělých zemích mnohem dříve než v rozvojových zemích. CBDR je založen na vztahu mezi industrializací a klimatická změna.[4] Čím je země vyspělejší, tím je pravděpodobnější, že přispěla ke změně klimatu. Státy dospěly k dohodě, k níž více přispěly rozvinuté země degradace životního prostředí a měla by mít větší odpovědnost než rozvojové země. Dalo by se tedy říci, že je založen na principu CBDR zásada „znečišťovatel platí“ kde se historický příspěvek ke změně klimatu a příslušné schopnosti stávají měřítkem odpovědnosti za ochranu životního prostředí.[5]

Koncept CBDR se vyvinul z pojmu "společného zájmu" v roce 2006 Úmluva o zřízení Meziamerické komise pro tropické tuňáky z roku 1949[6] a „společné dědictví lidstva“ v Úmluvě OSN o mořském právu z roku 1982.[7]

Cíle

Obecně existují tři cíle sjednání rozdílného zacházení; přinést hmotnou rovnost do rámce spravedlnosti, posílit spolupráci mezi státy a poskytnout pobídky pro státy k plnění jejich povinností.[8]

Na summitu Země byl stanoven princip CBDR, který má potvrdit, že znečištění je za hranicemi, a dosáhnout ochrany životního prostředí prostřednictvím spolupráce. UNFCCC 1992, čl. 3 odst. 1, „Strany by měly chránit klimatický systém ve prospěch současných i budoucích generací lidstva, a to na základě spravedlnosti a v souladu se svými společnými, ale odlišnými povinnostmi a příslušnými schopnostmi. Strany by měly převzít vedoucí úlohu v boji proti změně klimatu a jejím negativním dopadům. ““[1]

Pozadí: Diferenciální zacházení

CBDR nebyl prvním rozdílným zacházením se zeměmi v mezinárodních dohodách. Existovaly další protokoly, dohody, které používaly princip odlišného zacházení.

Kritika

Todd Stern „Zvláštní vyslanec USA pro změnu klimatu v úvodním projevu na promoce v Dartmouthu v roce 2012 uvedl, že svět již nemůže mít dvě odlišné kategorie zemí s odlišnou odpovědností. Země by se místo toho měly řídit diferenciací kontinua, kde se od států vyžaduje, aby jednaly energicky podle svých vlastních okolností, schopností a odpovědnosti. Zdůraznil společnou odpovědnost za všechny země namísto toho, aby skupina zemí převzala dominantně větší odpovědnost.

Stone tvrdí, že význam slova „diferencovaný“ může být problematický, protože každá dohoda se odlišuje.[11] Rovněž říká, že CBDR není „ani univerzální, ani samozřejmé“[12]

Cullet zdůrazňuje, že s CBDR může být obtížné určit existenci konkrétních obvyklých norem[13]

Rajamani říká, že rozvojové země budou mít nespravedlivou ekonomickou výhodu, protože nebudou čelit stejným omezením jako rozvinuté země. Smlouva o změně klimatu by byla neúčinná bez účasti rozvojových zemí. USA naznačují, že klíčové rozvojové země nedělají dost pro uspokojení „společné odpovědnosti za problém“, ale emise rozvojových zemí z jejich přežití jsou emise “a emise rozvinutých zemí jsou„ luxusní emise “[14]

Reference

  1. ^ A b „Rámcová úmluva OSN o změně klimatu“ (PDF). UNFCCC. 1992. str. 4. Citováno 24. září 2016. Strany by měly chránit klimatický systém ve prospěch současných i budoucích generací lidstva na základě spravedlnosti a v souladu se svými společnými, ale odlišnými povinnostmi a příslušnými schopnostmi. Smluvní strany rozvinutých zemí by proto měly převzít vedoucí úlohu v boji klimatická změna a jejich nepříznivé účinky
  2. ^ „Rámcová úmluva OSN o změně klimatu“ (PDF). UNFCCC. 1992. str. 5. Citováno 24. září 2016. Všechny strany, s přihlédnutím k jejich společným, ale odlišným odpovědnostem a jejich konkrétním prioritám, cílům a okolnostem národního a regionálního rozvoje ...
  3. ^ Harris, Paul G. (1999). „Společná, ale diferencovaná odpovědnost: Kjótský protokol a politika Spojených států“. New York University Environmental Law Journal. 27.
  4. ^ Cullet, Philippe (1999). „Diferenciální zacházení v mezinárodním právu: Směrem k novému paradigmatu mezistátních vztahů“. Evropský žurnál mezinárodního práva. 10, 3: 578.
  5. ^ Rajamani, Lavanya. „Zásada společné, ale diferencované odpovědnosti a vyváženost závazků v rámci klimatického režimu“. Přezkum evropského společenství a mezinárodního práva v oblasti životního prostředí. 9, 2: 122. ISSN  0962-8797.
  6. ^ „Úmluva o zřízení Meziamerické komise pro tropické tuňáky“ (PDF). Meziamerická komise pro tropické tuňáky. 31. května 1949. Archivováno od originál (PDF) dne 13. května 2016. Citováno 24. září 2016. ... rybářskými plavidly pro lov tuňáků ve východním Tichém oceánu, která se z důvodu pokračujícího používání stala předmětem společného zájmu a přejí si spolupracovat při shromažďování a interpretaci faktických informací s cílem usnadnit udržování populací těchto ryb ...
  7. ^ „Úmluva OSN o mořském právu“ (PDF). Spojené národy. 1982. Citováno 24. září 2016. ... Valné shromáždění Organizace spojených národů slavnostně prohlásilo mimo jiné, že oblast mořského dna a oceánského dna a jejich podloží, mimo hranice národní jurisdikce, jakož i její zdroje, jsou společným dědictvím lidstva, průzkumem a jejichž využívání bude prováděno ve prospěch lidstva jako celku, bez ohledu na zeměpisné umístění států,
  8. ^ Cullet, Philippe (1999). „Diferenciální zacházení v mezinárodním právu: Směrem k novému paradigmatu mezistátních vztahů“. Evropský žurnál mezinárodního práva. 10, 3: 552–553.
  9. ^ „Rozdílné a příznivější vzájemné zacházení a plnější účast rozvojových zemí“. Světová obchodní organizace. Citováno 28. září 2016. 4. Každá smluvní strana, která přijme opatření k zavedení ujednání podle odstavců 1, 2 a 3 výše nebo následně přijme opatření k zavedení změny nebo zrušení takto stanoveného rozdílného a příznivějšího zacházení:
  10. ^ „Prohlášení konference OSN o životním prostředí člověka“. Program OSN pro životní prostředí (UNEP). Program OSN pro životní prostředí (UNEP). 1972. Citováno 23. září 2016. Aniž jsou dotčena taková kritéria, která mohou být dohodnuta mezinárodním společenstvím, nebo standardy, které budou muset být stanoveny na národní úrovni, bude ve všech případech nezbytné vzít v úvahu systémy hodnot převládající v každé zemi a rozsah použitelnosti standardů, které jsou platné pro nejpokročilejší země, ale které mohou být nevhodné, a neodůvodněných sociálních nákladů pro rozvojové země.
  11. ^ Kámen, Christopher D. (2004). „Společné, ale diferencované odpovědnosti v mezinárodním právu“. American Journal of International Law. 98, 2 (2): 276. doi:10.2307/3176729. JSTOR  3176729.
  12. ^ Kámen, Christopher D. (2004). "Společné, ale". American Journal of International Law. 98, 2 (2): 281. doi:10.2307/3176729. JSTOR  3176729.
  13. ^ Cullet, Philippe (1999). „Diferenciální zacházení v mezinárodním právu: Směrem k novému paradigmatu mezistátních vztahů“. Evropský žurnál mezinárodního práva. 10, 3: 579.
  14. ^ Rajamani, Lavanya. „Zásada společné, ale diferencované odpovědnosti a vyváženost závazků v rámci klimatického režimu“. Přezkum evropského společenství a mezinárodního práva v oblasti životního prostředí. 9, 2: 128–129.