Claudiu Isopescu - Claudiu Isopescu
Claudiu Isopescu (18. dubna [OS 5. dubna] 1894 - 1. dubna 1956) byl Rakousko-Uhersko -narozený rumunština literární historik a překladatel.
Narodil se v dobře čtené rodině Frătăuții Vechi, v Bukovina rakousko-uherského regionu, vystudoval Řecké pravoslavné gymnázium v Suceava v roce 1912. Poté vstoupil Czernowitz University Během první světové války přerušil studium. Po začlenění Bukoviny do Rumunska na konci války se zapsal na literární fakultu Bukurešťská univerzita. V roce 1919 získal a magna cum laude titul v oboru moderní filologie se specializací v italštině. V letech 1920 až 1923 učil v Bukurešti italštinu a němčinu Střední škola Matei Basarab.[1]
V roce 1923 se přestěhoval do Itálie a byl členem Accademia di Romania na další dva roky. V roce 1929 se stal docentem rumunského jazyka a literatury na Univerzita Sapienza v Římě, v roce 1936 se stal řádným profesorem. Jeho práce se objevila v publikacích Accademia, Ephemeris Dacoromana a Diplomatarium italicum; v Codrul Cosminului, Il giornale di politica e di letteratura, Romové, L’Europa Orientale, Termini, Revista germaniștilor români, Meridiano di Roma, Rassegna Italo-Romena, Revue de Culture, Européenne, Atti dell’Academia degli Arcadi, Le vie d’Oriente, Cahiers „Sextil Pușcariu”, Il libro italiano del mondo, L’illustrazione toscana; ve vázaných svazcích vydaných Rumunská akademie a v různých italských akademických publikacích. Výzkumník v tradičním způsobu kulturních a literárních vztahů mezi Rumunskem a Itálií tyto studie publikoval L’Italia e le origini della nuova letteratura romena (1929), La stampa periodica romeno-italiana v Rumunsku e v Itálii (1937) a Saggi romeno-italo-ispanici (1943), stejně jako exegeze o dílech Ion Codru-Drăgușanu a Gheorghe Asachi. Zemřel v Římě.[1]
