Claude Sautet - Claude Sautet
Claude Sautet | |
---|---|
narozený | Montrouge, Hauts-de-Seine, Francie | 23. února 1924
Zemřel | 22. července 2000 Paříž, Francie | (ve věku 76)
Národnost | francouzština |
obsazení | Filmový režisér |

Claude Sautet (23. února 1924 - 22. července 2000) byl a francouzština filmový režisér a scenárista.
Životopis
Narozen v Montrouge „Hauts-de-Seine, Francie, Sautet nejprve studoval malířství a sochařství, poté navštěvoval filmovou univerzitu v Paříži, kde zahájil svou kariéru a později se stal televizním producentem. Jeho první film, Ahoj úsměv! (původně Bonjour Sourire) byl propuštěn v roce 1956.
Získal mezinárodní pozornost s Věci života (Les choses de la vie, 1970), který napsal a režíroval, stejně jako zbytek svých pozdějších filmů. Představovat Michel Piccoli v hlavní mužské roli to bylo uvedeno v soutěži na festivalu v Cannes v roce 1970. Film také oživil kariéru Romy Schneider; účinkovala v několika Sautetových pozdějších filmech. Ve svém dalším filmu Max a Junkmen (Max et les Ferrailleurs, 1971) Schneider hrál prostitutku, zatímco v César a Rosalie (César et Rosalie, 1972) ztvárnila vdanou ženu, která zvládá znovuobjevení starého plamene.
Vincent, François, Paul a další (Vincent, Paul, François, et les Autres, 1974) je jedním z nejuznávanějších filmů Sauteta. Každý víkend se v zemi scházejí čtyři muži ze střední třídy, hlavně aby diskutovali o svých životech. Stejně jako Piccoli, to představovalo Yves Montand, Gérard Depardieu, a Stéphane Audran. Peter Bradshaw z Opatrovník v článku s poctou pro Michela Piccoliho z roku 2020 se domníval, že je „pravděpodobně nejlepším“ z „pěti velmi uznávaných filmů“, na nichž herec a režisér spolupracovali.[1] Sautet dosáhl ještě dalšího kritického úspěchu s Mado (1976).
Jeho film Jednoduchý příběh (Une Histoire jednoduché, 1978) byl nominován na Cena Akademie za nejlepší cizojazyčný film.[2] Ve filmu byl opět Schneider, tentokrát jako nespokojená pracující žena ve svých 40 letech. Získala César Award za nejlepší herečku za její výkon.
V 80. letech natočil pouze dva filmy Číšník! (Garçone!, 1983), drama s Yvesem Montandem jako číšníkem středního věku a komedie Pár dní se mnou (Quelques Jours Avec Moi, 1988).
Claude Sautet vyhrál Stříbrného lva na Filmový festival v Benátkách a César Award za nejlepší režii pro Srdce v zimě (Un cure en hiver, 1992) a znovu obdržel César Nelly a pan Arnaud (Nelly et Monsieur Arnaud, 1995). Oba filmy hrály Emmanuelle Béart. Kromě vlastní režie psal také scénáře pro další režiséry.
Claude Sautet zemřel na rakovina jater[3][4][5] v Paříži v roce 2000 a byl tam pohřben v Hřbitov Montparnasse.
Filmografie (režie)
- Bonjour sourire (1955)
- Třída tous risques (1960)
- L'arme à gauche (1965)
- Les choses de la vie (1970)
- Max et les ferrailleurs (1971)
- César et Rosalie (1972)
- Vincent, François, Paul et les autres (1974)
- Mado (1976)
- Une histoire jednoduché (1978)
- Un mauvais fils (1980)
- Garçone! (1983)
- Quelques jours avec moi (1988)
- Un cure en hiver (1992)
- Nelly et Monsieur Arnaud (1995)
Filmografie (spisovatelka)
- Les Yeux sans vizáž (1959), režie Georges Franju (také první asistent režie)
- Symphonie pour un massacre (1963), režie Jacques Deray
- Peau de banane (1963), režie Marcel Ophüls
- L'Âge ingrat (1964), režie Gilles Grangier
- Échappement libre (1964), režie Jean Becker
- La Vie de château (1965), režie Jean-Paul Rappeneau
- Mise à sac (1967), režie Alain Cavalier
- Borsalino (1970), režie Jacques Deray
- Les Mariés de l'an II (1971), režie Jean-Paul Rappeneau
- Mon ami le traître (1988), režie José Giovanni
Filmografie (další)
- Patrick Dewaere (1992), dokumentární film o Marc Esposito
Reference
- ^ Bradshaw, Peter. „Michel Piccoli: divoký a silný umělec, který se stal předmětem uctívání fanoušků kinofilů“. Opatrovník. Londýn. Citováno 22. května 2020.
- ^ „52. ročník udílení Oscarů (1980), nominovaní a vítězové“. oscars.org. Citováno 8. června 2013.
- ^ https://www.nytimes.com/2000/07/28/arts/claude-sautet-76-french-film-director-dies.html
- ^ https://www.theguardian.com/news/2000/jul/26/guardianobituaries.filmnews
- ^ Nekrology v múzických umění, 2000: film, televize, rozhlas, divadlo, tanec, hudba, karikatury a popkultura. 2008. ISBN 9780786452057.