Clémence Royer - Clémence Royer
Clémence Royer | |
---|---|
Fotografie Clémence Royerové pořízená Félix Nadar v roce 1865. | |
narozený | |
Zemřel | 6. února 1902 Neuilly-sur-Seine, Francie | (ve věku 71)
Clémence Royer (21. dubna 1830 - 6. února 1902) byl francouzský samouk, který přednášel a psal o ekonomii, filozofii, vědě a feminismu. Ona je nejlépe známá pro její kontroverzní francouzský překlad z roku 1862 Charles Darwin je O původu druhů.
Časný život
Augustine-Clémence Audouard se narodila 21. dubna 1830 v Nantes Brittany, jediná dcera Augustin-Reného Royera a Joséphine-Gabrielle Audouardové.[1] Když se její rodiče vzali o sedm let později, její jméno bylo změněno na Clémence-Auguste Royer. Její matka byla švadlena z Nantes, zatímco její otec pocházel Le Mans a byl armádním kapitánem a monarchistou legitimista. Po neúspěch povstání v roce 1832 obnovit Bourbon monarchie byla rodina nucena uprchnout do Švýcarska, kde strávila 4 roky v exilu, než se vrátila Orléans. Tam se její otec vzdal úřadům a byl souzen za svou část povstání, ale nakonec byl osvobozen.[2]
Royer byla vzdělávána hlavně jejími rodiči do 10 let, kdy byla poslána do klášterní školy Sacré-Coeur v Le Mans. Stala se velmi zbožnou, ale byla nešťastná a ve škole strávila jen krátkou dobu, než pokračovala ve vzdělávání doma.[3] Když jí bylo 13, přestěhovala se s rodiči do Paříže. Jako teenagerka vynikala vyšíváním a ráda četla hry a romány. Byla ateistka.[4]
Její otec se oddělil od své matky a vrátil se žít do své rodné vesnice v Bretani a matce a dceři ponechal život v Paříži. V té době jí bylo 18 let 1848 revoluce a byl do značné míry ovlivněn republikánskými myšlenkami a opustil politické přesvědčení svého otce. Když její otec o rok později zemřel, zdědila malý kousek majetku. Další 3 roky svého života strávila samostudiem, které jí umožnilo získat diplomy z aritmetiky, francouzštiny a hudby, což jí umožnilo pracovat jako učitelka na střední škole.[5]
V lednu 1854, ve věku 23 let, nastoupila na učitelskou pozici v soukromé dívčí škole v Haverfordwest v jižním Walesu.[6] Strávila tam rok, než se na jaře 1855 vrátila do Francie, kde původně učila ve škole v Paříži Touraine a pak koncem jara 1856 ve škole poblíž Beauvais. Podle její autobiografie právě v tomto období začala vážně zpochybňovat svou katolickou víru.[7]
Lausanne
V červnu 1856 Royer opustila svou kariéru jako učitelka a přestěhovala se do Lausanne ve Švýcarsku, kde žila z výnosů malého dědictví, které získala od svého otce. Půjčila si knihy z veřejné knihovny a svůj čas trávila studiem, zpočátku o počátcích křesťanství a poté o různých vědeckých tématech.[8]
V roce 1858, inspirovaný veřejnou přednáškou švédského romanopisce Frederika Bremer, Royer přednesl sérii 4 přednášek o logice, které byly přístupné pouze ženám.[9] Tyto přednášky byly velmi úspěšné. Zhruba v této době se ve městě začala setkávat se skupinou francouzských exethinkers a republikánů ve vyhnanství. Jeden z nich byl Pascal Duprat, bývalý francouzský poslanec žijící v exilu, který vyučoval politologii na Académie de Lausanne (později univerzita) a redigoval dva časopisy. Byl o 15 let starší než Royer a oženil se s dítětem. Později se měl stát jejím milencem a otcem jejího syna.[10]
Začala pomáhat Dupratovi s jeho deníkem Le Nouvel Économiste a povzbudil ji, aby psala. Pomáhal jí také propagovat její přednášky. Když zahájila další sérii přednášek pro ženy, tentokrát o přírodní filozofii v zimě 1859-1860, vydalo vydavatelství Duprat's Lausanne svou první přednášku Úvod do filozofie žen.[11][12] Tato přednáška poskytuje první záznam jejích myšlenek a jejích postojů k roli žen ve společnosti. Duprat se brzy se svou rodinou přestěhoval do Ženeva ale Royer nadále psal recenze knih pro svůj deník a sama žila v zimě 1860-1861 v Ženevě.[13]
Když v roce 1860 švýcarský kanton Vaud nabídl cenu za nejlepší esej o daň z příjmu, Royer napsal knihu popisující historii i praxi daně, která byla oceněna druhou cenou. Její kniha vyšla v roce 1862 s názvem Théorie de l'impôt ou la dîme social.[14][15] Jeho součástí byla diskuse o ekonomická role žen ve společnosti a povinnost žen rodit děti. Právě díky této knize se poprvé stala známou mimo Švýcarsko.
Na jaře roku 1861 Royer navštívil Paříž a uspořádal řadu přednášek. Těch se zúčastnila hraběnka Marie d'Agoult kteří sdíleli mnoho republikánských názorů Royera. Obě ženy se spřátelily a začaly si dopisovat s tím, že Royer posílá dlouhé dopisy s články, které pro ni napsala Journal des Économistes.[16]
Překlad O původu druhů
První vydání
Není přesně známo, jak bylo učiněno opatření, aby Royer překládal Charles Darwin Je O původu druhů.[17][18] Darwin toužil po vydání své knihy ve francouzštině. Jeho první volbou překladatele byla Louise Belloc, ale ona jeho nabídku odmítla, protože knihu považovala za příliš technickou. Darwina oslovil Francouz Pierre Talandier, ale Talandier nebyl schopen najít vydavatele, který by knihu zpracoval. Royer znal spisy Jean-Baptiste Lamarck a Thomas Malthus a uvědomil si význam Darwinovy práce. Pravděpodobně jí také pomohla úzká vazba s francouzským vydavatelem Guillauminem. Z dopisu ze dne 10. září 1861 víme, že Darwin požádal svého anglického vydavatele Murrayho, aby poslal kopii třetího vydání Původ na „Mlle Clémence-Auguste Royer 2. Place de la Madeline Lausanne Švýcarsko; jak se dohodla s vydavatelem francouzského překladu“.[19] René-Édouard Claparède, švýcarský přírodovědec, který přednášel na University of Geneva a kteří příznivě přezkoumali Původ pro Revue Germanique,[20] nabídl jí pomoc s technickými rysy biologie.
Royer překročila rámec své role překladatelky a zahrnovala dlouhý (60 stran) předmluvu a podrobné vysvětlující poznámky pod čarou. Ve svém předmluvě zpochybnila víru v náboženství zjevení a diskutovali o aplikaci přirozeného výběru na lidskou rasu a o tom, co považovala za negativní důsledky ochrany slabých a nemocných. Tyto eugenický myšlenky měly získat její proslulost.[21] Předmluva také propagovala její koncept progresivního vývoje, který měl více společného s myšlenkami Lamarcka než s myšlenkami Darwina.[22][23] V červnu 1862, krátce poté, co Darwin obdržel kopii překladu, který napsal v dopise americkému botanikovi, Asa Gray:
Před 2 nebo 3 dny jsem obdržel francouzský překlad Origin od Madelle. Royer, který musí být jednou z nejchytřejších a nejpodivnějších žen v Evropě: je horlivý deist & nesnáší křesťanství, & prohlašuje, že přirozený výběr & boj o život vysvětlí veškerou morálku, povahu člověka, politicků & c&c !!!. Dělá několik velmi zvědavých a dobrých hitů, a říká, že vydá knihu o těchto tématech, a bude to zvláštní produkce.[24]
Zdá se však, že Darwin měl o měsíc později pochybnosti v dopise francouzskému zoologovi Armand de Quatrefages napsal: „Přál bych si, aby překladatelka věděla více o Přírodní historii; musela to být chytrá, ale jedinečná dáma; ale nikdy jsem o ní neslyšel, dokud nenavrhla překlad mé knihy.“[25] Nebyl spokojen s Royerovými poznámkami pod čarou a v dopise botanikovi Joseph Hooker napsal: „Téměř všude v Originu, když vyjádřím velké pochybnosti, připojí poznámku vysvětlující potíže nebo říkající, že nic není !! Je opravdu zvědavé vědět, co jsou domýšliví lidé na světě, ...“[26]
Druhé a třetí vydání
Pro druhé vydání francouzského překladu vydané v roce 1866 navrhl Darwin některé změny a opravil některé chyby.[27][28] Slova "des lois du progrès„(zákony pokroku) byly z názvu odstraněny, aby lépe odpovídaly anglickému originálu. Royer původně přeložil„ přirozený výběr “do„élect naturelle„ale u nového vydání to bylo změněno na“sélection naturelle„s poznámkou pod čarou, která vysvětluje, že ačkoli“volby„byla francouzským ekvivalentem anglického„ výběru “, přijímala nesprávné“výběr"aby odpovídalo použití v jiných publikacích.[29] Ve svém článku v Revue Germanique Claparède použila slovo „volby„s poznámkou pod čarou vysvětlující, že prvek volby vyjádřený tímto slovem byl nešťastný, ale použil jej“výběr„vytvořil by neologismus.[30] V novém vydání Royer také zmírnila své eugenické výroky v předmluvě, ale přidala předmluvu prosazující svobodomyslce a stěžující si na kritiku, kterou obdržela od katolického tisku.[31]
Royer vydal třetí vydání, aniž by kontaktoval Darwina. Odstranila předmluvu, ale přidala další předmluvu, ve které přímo kritizovala Darwinovu myšlenku pangenesis představil v jeho Variace zvířat a rostlin v rámci domestikace (1868).[32] Udělala také vážnou chybu, když neaktualizovala svůj překlad, aby odrážela změny, které Darwin začlenil do 4. a 5. anglického vydání. Když se o tom Darwin dozvěděl, napsal francouzskému vydavateli Reinwaldovi a přírodovědci Jean-Jaques Moulinié v Ženevě, kteří přeložili Variace zařídit nový překlad jeho 5. vydání Původ. V listopadu 1869 Darwin napsal Hookerovi:
Musím se bavit a povím vám o madame C. Royerové, která přeložila Původ do francouzštiny a pro které 2D vydání jsem měl nekonečné potíže. Právě vydala třetí vydání, aniž by mě informovala, aby byly ztraceny všechny opravy 4. a 5. vydání. Kromě své nesmírně dlouhé a rouhačské předmluvy k 1. vydání přidala 2. předmluvu, která mě zneužívá jako kapsu pro pangenezi, která samozřejmě nemá žádný vztah k Původ. Věřím, že její motiv byl, protože jsem ji nezaměstnal k překladu „Domácí zvířata“. Tak jsem napsal do Paříže; & Reinwald souhlasí s tím, že vydá nový překlad pro 5. anglické vydání v soutěži s jejím vydáním 3e - takže jí nebudu dobře sloužit? Mimochodem, tato skutečnost ukazuje, že „vývoj druhů“ se musí ve Francii konečně šířit.[33]
Navzdory Darwinovým obavám napsal Moulinié, že by měl pečlivě prostudovat Royerův překlad.[34] Zveřejnění nového vydání bylo zpožděno Franco-pruská válka, Pařížská komuna a smrtí Moulinié v roce 1872. Když se nový francouzský překlad konečně objevil v roce 1873, zahrnoval dodatek popisující dodatky k šestému anglickému vydání, které vyšlo v předchozím roce.[35][36]
Itálie, Duprat a mateřství
Royerův překlad O původu druhů vedlo k veřejnému uznání. Nyní byla velmi žádaná o přednášky o darwinismu a zimu 1862-1863 přednášela v Belgii a Nizozemsku. Pracovala také na svém jediném románu Les Jumeaux d’Hellas,[37] dlouhý melodramatický příběh z Itálie a Švýcarska, který byl publikován v roce 1864 bez velkého uznání.[38] Pokračovala v recenzování knih a podávání zpráv o společensko-vědeckých setkáních pro Journal des Économistes. Během tohoto období se pravidelně setkávala s Dupratem na různých evropských setkáních.[39]
V srpnu 1865 se Royer vrátil z Lausanne, aby žil v Paříži, zatímco Duprat, který byl zakázán Druhá říše, přidal se k ní a tajně sdílel její byt. O tři měsíce později, v prosinci, šli spolu žít otevřeně Florencie (tehdejší hlavní město Itálie), kde se 12. března 1866 narodil její jediný syn René.[40] S malým dítětem, které se muselo starat, už nemohla snadno cestovat, ale pokračovala v psaní, přispívala do různých časopisů a publikovala sérii tří článků o Jean-Baptiste Lamarck.[41] Pracovala také na knize o vývoji lidské společnosti, L’origine de l’homme et des sociétés,[42] publikováno v roce 1870. Toto bylo téma, kterému se Darwin vyhýbal O původu druhů ale měl oslovit Sestup člověka a výběr ve vztahu k sexu zveřejněno o rok později.[43]
Na konci roku 1868 odešel Duprat z Florencie, aby podal zprávu o Španělská revoluce pro Journal des Économistes,[44] a v roce 1869, s uvolněním politického klimatu na konci druhé republiky, se Royer vrátila se svým synem do Paříže. Tento krok by umožnil její matce pomoci s výchovou jejího dítěte.[45]
Paříž a Société d’Anthropologie
Ačkoli Darwin stáhl jeho oprávnění k Royerovu překladu jeho knihy, pokračovala v prosazování jeho myšlenek a po svém příchodu do Paříže pokračovala ve veřejných přednáškách o evoluci.[46] Darwinovy myšlenky měly na francouzské vědce velmi malý dopad a jen velmi málo publikací zmiňovalo jeho práci. Běžně vyjádřený názor byl, že neexistuje žádný důkaz o vývoji a Darwin nenabídl žádné nové důkazy.[47] V roce 1870 se Royer stala první ženou ve Francii zvolenou do vědecké společnosti,[48] když byla zvolena do prestižního mužského pohlaví Société d’Anthropologie de Paris založen a veden Paul Broca jehož členství zahrnovalo mnoho předních francouzských antropologů. Ačkoli společnost zahrnovala svobodomyslné republikány, jako je Charles Jean-Marie Letourneau a antropolog Gabriel de Mortillet, Royer byl nominován na členství konzervativnějším Armand de Quatrefages a lékař Jules Gavarret. Zůstala jedinou členkou po dobu příštích 15 let.[49] Stala se aktivním členem společnosti a účastnila se diskusí o široké škále témat. Články také zaslala do deníku společnosti Bulletin de la Société d’Anthropologie de Paris.[50]
Ze zpráv o diskusích publikovaných společností se zdá, že většina členů akceptovala, že došlo k vývoji. Diskuse však zřídka zmiňovaly Darwinův nejoriginálnější příspěvek, jeho navrhovaný mechanismus přírodní výběr; Darwinovy myšlenky byly považovány za rozšíření myšlenek Lamarckových.[51] Naproti tomu dokonce i možnost, že došlo k evoluci, byla zřídka zmíněna v diskusích jiných učených společností, jako je Société Botanique, Société Zoologique, Société Géologique a Académie des Sciences.[52]
Royer byl vždy připraven napadnout současnou ortodoxii a v roce 1883 publikoval článek v La Philosophie pozitivní výslech Newtonův zákon univerzální gravitace a kritizovat koncept „akce na dálku“.[53] Redakce časopisu zahrnula poznámku pod čarou, která se distancovala od jejích myšlenek.[54]
Duprat zemřel náhle v roce 1885 ve věku 70 let a podle francouzského práva neměla Royer ani její syn na jeho majetek žádný právní nárok.[55] Royer měl velmi malý příjem a měl syna, který studoval na École Polytechnique. Její příspěvky do prestižních časopisů, jako je Bulletin de la Société d’Anthropologie de Paris a Journal des Économistes nepřinesl žádný příjem. Ocitla se ve složité finanční situaci a přihlásila se k Ministère de l'Instruction Publique za řádný důchod, ale místo toho dostal malou paušální částku. Proto byla povinna každý rok znovu podat žádost.[56]
The Société d’Anthropologie uspořádal sérii každoročních veřejných přednášek. V roce 1887, jako součást této série, měl Royer dvě přednášky s názvem L’Évolution mentale dans la série organique.[57][58] Již trpěla špatným zdravím a po těchto přednáškách se málokdy účastnila dění ve společnosti.
V roce 1891 se přestěhovala do Maison Galignani,[59] domov důchodců v Neuilly-sur-Seine který byl založen s dotací z vůle vydavatele William Galignani.[60] Zůstala tam až do své smrti v roce 1902.
Feminismus a La Fronde
Royer se zúčastnil prvního mezinárodního kongresu o právech ženy v roce 1878, ale nepromluvil.[61] Pro kongres v roce 1889 byla požádána Maria Deraismes, předsedat historické části. Ve svém projevu tvrdila, že okamžité zavedení volebního práva žen pravděpodobně povede ke zvýšení moci církve a že první prioritou by mělo být zavedení sekulárního vzdělávání pro ženy. Podobné elitářské názory zastávaly v té době i mnohé francouzské feministky, které se obávaly návratu k monarchii s jejími silnými vazbami na konzervativní římskokatolickou církev.[62][63]
Když v roce 1897 Marguerite Durand zahájila feministické noviny La Fronde Royer se stal pravidelným dopisovatelem a psal články na vědecká a sociální témata. Ve stejném roce uspořádali její kolegové pracující v novinách na její počest banket a pozvali řadu významných vědců.[64]
Její kniha La Constitution du Monde o kosmologii a struktuře hmoty byla zveřejněna v roce 1900.[65] V něm kritizovala vědce za jejich nadměrnou specializaci a zpochybňovala přijaté vědecké teorie. Kniha nebyla vědeckou komunitou dobře přijata a v časopise byla obzvláště nekomplikovaná Věda navrhla, aby její myšlenky „... v každém okamžiku ukazovaly žalostný nedostatek vědeckého vzdělání a ducha.“[66][67] Ve stejném roce, kdy vyšla její kniha, jí byla udělena Légion d'honneur.[68]
Royer zemřel v roce 1902 v Maison Galignani v Neuilly-sur-Seine. Její syn René zemřel na selhání jater o 6 měsíců později v Indočíně.[69]
Poznámky
- ^ Harvey 1997, str. 5
- ^ Harvey 1997, s. 7–8
- ^ Harvey 1997, s. 9–12
- ^ Lazcano, A (listopad 2010). „Historický vývoj výzkumu původu“. Cold Spring Harb Perspect Biol. 2 (11): a002089. doi:10.1101 / cshperspect.a002089. PMC 2964185. PMID 20534710.
- ^ Harvey 1997, s. 14–16
- ^ Harvey 1997, s. 17–23
- ^ Harvey 1997, str. 38; Royerova nepublikovaná autobiografie je mezi články v Dokumentace Clémence Royer v Knihovna Marguerite Durand v Paříži.
- ^ Harvey 1997, str. 42
- ^ Harvey 1997, str. 47
- ^ Harvey 1997, str. 48
- ^ Harvey 1997, str. 52–54
- ^ Royer 1859; dotisk dovnitř Fraisse 1985, str. 105–125
- ^ Harvey 1997, str. 55
- ^ Harvey 1997, str. 57–60
- ^ Royer 1862
- ^ Harvey 1997, str. 55–56
- ^ Browne 2002, str. 142–143
- ^ Harvey 1997, str. 62–63
- ^ Dopis 3250 - Darwin, CR Murray, John (b), 10. září 1861, Korespondenční projekt Darwin, archivovány z originál dne 29. 7. 2012
- ^ Claparède 1861, str. 523–559
- ^ Harvey 1997, str. 66
- ^ Harvey 1997, str. 79
- ^ Stebbins 1974, str. 126
- ^ Dopis 3595 - Darwin, C.R. Grayovi, Asovi, 10. – 20. Června 1862, Darwinův korespondenční projekt, archivovány z originál dne 29. května 2009, vyvoláno 27. června 2009
- ^ Dopis 3653 - Darwin, C.R. Quatrefages de Bréau, J.L.A. de, 11. července 1862, Korespondenční projekt Darwin, archivovány z originál dne 01.08.2012
- ^ Dopis 3721 - Darwin, C.R. Hookerovi, J.D., 11. září 1862, Korespondenční projekt Darwin
- ^ Harvey 1997, str. 76–78
- ^ Dopis 5339 - Royer, C.A. Darwinovi, C.R., duben – červen 1865, Korespondenční projekt Darwin
- ^ Darwin 1866, str. 95n
- ^ Claparède 1861, str. 531n
- ^ Darwin 1866, str. i-xiii
- ^ Harvey 1997, s. 97–99
- ^ Dopis 6997 - Darwin, C.R. Hookerovi, J.D., 19. listopadu 1869, Korespondenční projekt Darwin, archivovány z originál dne 2012-07-28 Citováno v Harvey (1997, str. 100).
- ^ Dopis 6989 - Darwin, C.R. Moulinié, J.J., 15. listopadu 1869, Korespondenční projekt Darwin
- ^ Darwin 1873
- ^ Harvey 1997, str. 101
- ^ Royer 1864
- ^ V roce se objevila nekomplikovaná anonymní recenze románu The Westminster Review (1864) sv. 82 stran 254-256. K dispozici tady.
- ^ Harvey 1997, str. 69–70
- ^ Harvey 1997, str. 76, 80–83
- ^ Royer 1868–1869
- ^ Royer 1870
- ^ Harvey 1997, str. 90
- ^ Harvey 1997, str. 96
- ^ Harvey 1997, str. 102
- ^ Harvey 1997, str. 104
- ^ Stebbins 1974, str. 165–166
- ^ Hrdy, Sarah Blaffer (podzim 2008), Darwinismus, sociální darwinismus a „nejvyšší funkce“ matek (PDF), 29, AnthroNotes, Muzeum přírodní historie, s. 12, vyvoláno 2013-05-20
- ^ Harvey 1997, str. 105
- ^ Harvey 1997, str. 123
- ^ Stebbins 1974, str. 154
- ^ Stebbins 1974, str. 142, 155
- ^ Royer 1883
- ^ Harvey 1997, str. 154
- ^ Harvey 1997, str. 155–156
- ^ Harvey 1997 142, 156
- ^ Harvey 1997, str. 159
- ^ Royer 1887
- ^ La maison de retraite Galignani „Pomoc Publique Hôpitaux de Paris, archivováno od originál dne 19. 7. 2011, vyvoláno 29. července 2009
- ^ Harvey 1997, str. 167
- ^ Harvey 1997, str. 138
- ^ Harvey 1997, s. 161–162
- ^ Harvey 1999, str. 90–91
- ^ Harvey 1997, s. 170–172
- ^ Royer 1900
- ^ Harvey 1997, str. 175–179
- ^ M, F. R. (1900), "Knižní recenze", Věda, 11 (281): 785, Bibcode:1900Sci .... 11..785C, doi:10.1126 / science.11.281.785 (vyžadováno předplatné)
- ^ Harvey 1997, str. 179
- ^ Harvey 1997, s. 181–182
Reference
- Browne, E. Janet (2002), Charles Darwin: Sv. 2 Síla místa, Londýn: Jonathan Cape, ISBN 978-0-7126-6837-8.
- Claparède, E. (1861), „M. Darwin et sa théorie de la formation des espèces“, Revue Germanique (francouzsky), 16: 523–559.
- Darwin, Charles, R. (1862), De l'origine des espèces, ou des lois du progrès chez les êtres organisés (ve francouzštině), Trans. Royer, Clémence-Auguste (1. francouzské vydání), Paříž: Guillaumin a Masson.
- Darwin, Charles, R. (1866), De l'origine des espèces par sélection naturelle, ou des lois de transformation des êtres organisés (ve francouzštině), Trans. Royer, Clémence-Auguste (2. francouzské vydání), Paříž: Guillaumin a Masson.
- Darwin, Charles, R. (1868), Variace zvířat a rostlin pod domestikací, Londýn: Murray.
- Darwin, Charles, R. (1868), De la variation des animaux et des plantes sous l'action de la domestication (ve francouzštině), Trans. Moulinié, Jean-Jacques, Paříž: Reinwald.
- Darwin, Charles, R. (1870), De l'origine des espèces par sélection naturelle, ou des lois de transformation des êtres organisés (ve francouzštině), Trans. Royer, Clémence-Auguste (3. francouzské vydání), Paříž: Guillaumin a Masson.
- Darwin, Charles, R. (1873), L'origine des espèces au moyen de la sélection naturelle, ou, la lutte pour l'existence dans la nature (ve francouzštině), Trans. Moulinié, Jean-Jacques, Paříž: Reinwald.
- Fraisse, Geneviève (1985), Clémence Royer: philosophe et femme de science (ve francouzštině), La Découverte, ISBN 978-2-7071-3837-8. Zahrnuje komplexní seznam publikací společnosti Royer.
- Harvey, Joy (1997), Téměř génius: Clémence Royer, feminismus a věda z devatenáctého století, New Brunswick: Rutgers University Press, ISBN 978-0-8135-2397-2.
- Harvey, Joy (1999), „Kontaktní místo pro feminismus, politiku a vědu ve Francii: oslava stého výročí Clémence Royera z roku 1930“, Osiris, 2. řada, Saint Catherines Press, 14: 86–101, doi:10.1086/649301, JSTOR 301962.
- Royer, A.C. (1859), Úvod à la philosophie des femmes: Leçon d'ouverture (ve francouzštině), Lausanne: A. Larpin.
- Royer, Clémence-Auguste (1862), Théorie de l'impôt ou la dîme social (2 svazky) (ve francouzštině), Paris: Guillaumin. Svazek 2
- Royer, Clémence-Auguste (1864), Les Jumeaux d'Hellas (2 svazky) (ve francouzštině), Brusel: Lacroix, Verbroecken.
- Royer, Clémence (1868–1869), „Lamarck: sa vie, ses travaux et son système“, La Philosophie pozitivní (francouzsky), 3: 173–205, 333–372. 4: 5-30. Část 1: Google, Gallica. Část 2: Google, Gallica. Část 3: Gallica.
- Royer, Clémence (1870), L'origin de l'homme et des sociétés (ve francouzštině), Paříž: Guillaumin a Masson.
- Royer, Clémence (1881), Le Bien et la loi morale: éthique et téléologie (ve francouzštině), Paris: Guillaumin.
- Royer, Clémence (1883), „Attraction et gravitation d'après Newton“, La Philosophie pozitivní (francouzsky), 31: 206–226.
- Royer, Clémence (1887), „L'Évolution mentale dans la série organique“, Revue Scientifique (francouzsky), 39: 749–758 40: 70-79. Část 1, Část 2.
- Royer, Clémence (1900), La constitution du monde: dynamique des atomes, nouveaux principes de philosophie naturelle. (ve francouzštině), Paris: Schleicher.
- Stebbins, Robert E. (1974), "Francie", v Glick, Thomas E. (ed.), Srovnávací recepce darwinismu, (Přetištěno v roce 1988 s novou předmluvou), Chicago: University of Chicago Press, str.117–167, ISBN 978-0-8135-1255-6.
Další čtení
Prostředky knihovny o Clémence Royer |
Clémence Royer |
---|
- Blanckaert, Claude (1982), „L'anthropologie au féminin: Clémence Royer (1830-1902)“, Revue de synthèse, 3e série (ve francouzštině), 105: 23–38.
- Blanckaert, Claude (1991), „Les bas-fonds de la science française: Clémence Royer, l'origine de l'homme, et le darwinisme social“, Bulletin et Mémoires de la Société d'Anthropologie de Paris N.s. (francouzsky), 3 (1–2): 115–130, doi:10.3406 / bmsap.1991.1774.
- Clark, Linda L. (1984), Sociální darwinismus ve Francii, Tuscaloosa: University of Alabama Press, ISBN 978-0-8173-0149-1.
- Conry, Yvette (1974), L'Introduction du Darwinisme en France au XIXe siècle (ve francouzštině), Paris: Vrin.
- Demars, Aline (2005), Clémence Royer l'intrépide: la plus savante des savants (ve francouzštině), Editions L'Harmattan, ISBN 978-2-7475-9322-9.
- Farley, John (1974), „Počáteční reakce francouzských biologů na Darwinův původ druhů“, Journal of the History of Biology, 7 (2): 275–300, doi:10.1007 / BF00351206, JSTOR 4330616, PMID 11609302, S2CID 42180412.
- Fraisse, Geneviève (1983), „Clémence Royer (1830-1902), přednáška Darwina et regard féministe“, Raison Présente (francouzsky), 67: 87–102, doi:10,3406 / raipr.1983.2321.
- Harvey, Joy (1987), „Cizinci si navzájem: mužské a ženské vztahy v životě a díle Clémence Royerové“v Abir-Am, Pnina G .; Outram, Dorinda (eds.), Nepokojná kariéra a intimní životy: Ženy ve vědě 1789-1979, New Brunswick: Rutgers University Press, str.147–171, poznámky str. 322–330, ISBN 978-0-8135-1255-6.
- Miles, Sara Joan (1989), „Clémence Royer et de l'origine des espèce: Traductrice ou traîtresse?“, Revue de synthèse, 4e série (ve francouzštině), 110 (1): 61–83, doi:10.1007 / BF03189212, PMID 20680789.
- Milice, Albert (1926), Clémence Royer et sa doctrine de la vie (ve francouzštině), Paris: Peyronnet.