Citharizum - Citharizum
Citharizum (z řecký: Κιθαριξων) bylo město a pevnost na jižním rameni Eufrat[1] v Římská provincie z Arménie III.
Podle Prokop z Cesareje se město nacházelo v oblasti Asthianene.[2] Pevnost byla oddělena od Theodosiopolis (dnešní Arménie) cestou čtyř dnů.[3] Balabiten, oblast mezi Masius a Anti-Taurus, severně od Commagene a Mezopotámie, je také diskutována jako možné umístění. Citharizum je často spojováno s moderní vesnicí Keteriz.[4][5][6]
Ačkoli to bylo jen malé městečko, bylo to důležité obranné místo pro Byzantská říše proti Peršané. Justinián tam postavil hrad, ve kterém umístil posádku pod velením vévody.[4][7][8] V roce 613 to vzal Ashot, generál perského krále, Chosroes II.[4]
Biskupství
Jediný diecézního biskupa stolice, jejíž jméno je zaznamenáno, je Marcian, který se zúčastnil Trullanská rada 692.[4][7][9][10]
Citharizum, které již není rezidenčním biskupstvím, je dnes zařazeno na seznam katolický kostel jako titulární viz.[11]
externí odkazy
- Mapa Sassanid Persie zobrazující Kitharizon, ležící jižně od Theodosiopolis, severně od Amida, východně od Arsamosata a západně od Manazkert: Mapa
Reference
- ^ „Klasický místopisný seznam“. Archivovány od originál dne 05.03.2007. Citováno 2014-09-07.
- ^ Prokop, Kniha budov III, University of Chicago
- ^ Prokop, Dějiny válek Kniha II, kapitola XXIII, en.wikisource.org
- ^ A b C d Sophrone Pétridès, „Citharizum“ v Katolická encyklopedie (New York 1908)
- ^ Titulární biskupský stolec Citharizum, gcatholic.org
- ^ Jiní spojují starověký Kitharizon se současným místem Yeni Köy. Mapa 89 Arménie, princeton.edu
- ^ A b Raymond Janin, v. Citharizum, v Diktaire d'Histoire et de Géographie ecclésiastiques, sv. XII, Parigi 1953, sl. 997
- ^ Antoine-Augustin Bruzen de La Martinière, Le Grand dictionnaire géographique, historique et critique (1768), str. 436
- ^ Pius Bonifacius Gams, Řada episcoporum Ecclesiae Catholicicae, Lipsko 1931, s. 441
- ^ Michel Lequien, Oriens christianus in quatuor Patriarchatus digestus, Paříž 1740, roč. Já, kol. 453-454
- ^ Annuario Pontificio 2013 (Libreria Editrice Vaticana 2013 ISBN 978-88-209-9070-1), s. 871