Christopher French (soudce) - Christopher French (judge)
Sir Christopher French | |
|---|---|
| narozený | Christopher James Saunders francouzsky 14. října 1925 Hendon, Londýn, Anglie |
| Zemřel | 25. března 2003 (ve věku 77) Oxford, Oxfordshire, Anglie |
| Národnost | Spojené království |
| obsazení | Barrister a soudce |
| Známý jako | Soudce vrchního soudu |
Sir Christopher James Saunders francouzsky QC (14. Října 1925 - 25. Března 2003) byl britský advokát a soudce, který seděl na Vrchní soudní dvůr.[1] On je nejvíce obyčejně si pamatoval jako soudce, který seděl na Sellafield soudní spory proti rakovině, popsané jako „jedna z nejdelších, nejsložitějších a nejdražších občanskoprávních sporů, jaké kdy britský soud slyšel“.[2]
Časný život
Francouz se narodil v roce 1925, syn reverenda Reginalda Frencha, který vyhrál a Vojenský kříž v první světová válka za záchranu zraněných vojáků pod nepřátelskou palbou a později byl jmenován čestným kaplanem královny.
Nejprve získal akademické stipendium Denstone College a poté později Brasenose College v Oxfordu, kde četl zákon. Jeho vysokoškolské studium bylo přerušeno Druhá světová válka, kde slouží v Coldstream Guards jako ženista. V roce 1948 byl propuštěn v hodnosti kapitána a vrátil se do Oxford dokončit studium práva. Zatímco v Oxfordu vesloval na přídi pro Brasenose osm.
Francouzština byla do advokátní komory povolána v roce 1950 jako člen Vnitřní chrám, a stal se nájemcem v 1 Crown Office Row. Postavil obecnou praxi obecného práva v Londýně a na Midland Circuit. Stal se Queen's Counsel v roce 1966 a jako vedoucí právní zástupce v soudním sporu o thalidomid. Zatímco ještě v baru působil jako místopředseda Buckinghamshire Quarter Sessions v letech 1966 až 1971 a jako zapisovatel v Coventry v letech 1972 až 1979.
Justiční kariéra
Francouzština byla jmenována soudcem vrchního soudu v roce 1979 a původně byla přidělena k rodinné divizi. O tři roky později by však přešel na divizi Queen's Bench. V jednom ze svých nekrologů byl popsán jako „vždy klidný, slušný, neklidný a nepodléhající provokaci“.[2] Ne všechny komentáře francouzštiny jako soudce byly tak lichotivé. Ve své knize Ochrana osobních údajů a tisk, Joshua Rozenberg kysele poznamenal, že když byl Francouz mrtvý, měl nyní možnost otevřeně psát o svém chování, které přinesl nárok pro pomluvu Albert Reynolds proti Sunday Times, ale poté se omezil slovy: „Všechno, co k tomu řeknu, je, že musí existovat lepší způsob, jak zajistit, aby soudci, jejichž pravomoci jsou v důsledku věku nebo nemoci na ústupu, neseděli,“[3] a to konstatoval u odvolacího soudu Lord Justice Bingham viděl sílu v kritice francouzského průběhu soudu.
Kromě sporů v Sellafieldu předsedal řadě významných osobností urážka na cti pokusy. V roce 1986 udělil London Symphony Orchestra značné škody způsobené obviněním vzneseným v roce 2006 Soukromé očko že její členové byli „opilí, zpustlí, neposlušní a nezodpovědní“.[2] Mezi další případy pomluvy, kterým předsedal, patřily i ty mezi Alan Sugar a Terry Venables, Imran Khan a Ian Botham, Graeme Souness a Mail v neděli, a Albert Reynolds a Sunday Times.
Hon Mr Justice French také seděl jako soudce v prvním stupni v Hazell proti Hammersmith a Fulham LBC [1990] 2 QB 697. Ačkoli jeho rozhodnutí bylo zrušeno odvolacím soudem, později by ho obnovila Sněmovna lordů.
Rodina
Oženil se jednou, v roce 1957, s Philippou Priceovou a ona ho předala v roce 2001. Měli syna a dceru.
Reference
- ^ „Christopher French (nekrolog)“. Časy. 7. dubna 2003.
- ^ A b C „Sir Christopher French (nekrolog)“. The Daily Telegraph. 27. března 2003. Citováno 11. září 2015.
- ^ Joshua Rozenberg (2004). Ochrana osobních údajů a tisk. Oxford University Press. p. 186. ISBN 0199250561.