Christian Gailly - Christian Gailly

Pro další použití viz Gailly.
Christian Gailly
narozený14. ledna 1943
Paříž
Zemřel4. října 2013(2013-10-04) (ve věku 70)
Paříž
obsazeníSpisovatel

Christian Gailly (14. ledna 1943 - 4. října 2013) byl francouzský spisovatel.

Životopis

Gailly, narozená v Paříži, se nejprve pokusila o kariéru jazzového saxofonisty, poté zahájila psychoanalytickou praxi. Začal být vydáván v 80. letech díky Jérôme Lindon.[1][2][3]

Jeho román L'Incident byl upraven pro kinematografii uživatelem Alain Resnais pod názvem Les Herbes folles v roce 2009. Un soir au club, vítěz soutěže prix du Livre Inter v roce 2002, kterého se prodalo 170 000 výtisků, bylo přizpůsobeno podle Jean Achache.[4][5] Nuage rouge, vydaná v roce 2000, byla oceněna cena Francie Kultura.[5] Jeho nejnovější prací je sbírka povídek, La roue, et autres nouvelles, publikovaná v lednu 2012.

Christian Gailly vždy uznával vliv Samuel Beckett o jeho práci, čtení The Unnamable (román) definitivně ho přesvědčil, aby se pustil do psaní.

Motivy

Blízko minimalistického uspořádání[3] byl členem skupiny edice de Minuit ke kterému patřily také mj Jean Echenoz, Jean-Philippe Toussaint a Christian Oster. Rytmický styl a absurdní imbroglios jsou ochrannou známkou jeho románů. Jeho romány pojednávají hlavně o nemožných láskách, osamělosti, nemoci a smrti, ale také o dalších každodenních tragédiích, které řeší lehkým tónem, někdy blízkým veselosti.[6] Jeho spisy nicméně udržují spojení s jeho láskou k hudbě, zejména jazzu, v románech, jako je Be-Bop a Un soir au club.[7] Zvláště vliv americké kultury kino, je velmi přítomen v Les Évadés nebo Lily et Braine.

Jeho spisy často zdůrazňují velmi konkrétní detaily, které postupně nabývají velkého významu, protože podle autora jsou jeho příběhy posypané „indicemi, prvky, předměty, detaily“.[8]

Funguje

Všechna díla Christiana Gaillyho jsou publikována na edice de Minuit.[9]

  • 1987: Dit-il. Paříž: Éditions de Minuit. str. 192. ISBN  978-2-7073-1146-7.
  • 1989: K. 622. Paříž: Éditions de Minuit. str. 128. ISBN  978-2-7073-1299-0.
  • 1991: Doupě. Paříž: Éditions de Minuit. str. 160. ISBN  978-2-7073-1373-7.
  • 1992: Dring. Paříž: Éditions de Minuit. str. 160. ISBN  978-2-7073-1411-6.
  • 1993: Les Fleurs. Paříž: Éditions de Minuit. str. 96. ISBN  978-2-7073-1468-0.
  • 1995: Be-Bop. Paříž: Éditions de Minuit. str. 192. ISBN  978-2-7073-1514-4.
  • 1996: L'Incident. Paříž: Éditions de Minuit. str. 256. ISBN  978-2-7073-1567-0.
  • 1997: Les Évadés. Paříž: Éditions de Minuit. str. 256. ISBN  978-2-7073-1600-4.
  • 1998: La Passion de Martin Fissel-Brandt. Paříž: Éditions de Minuit. str. 144. ISBN  978-2-7073-1645-5.
  • 2000: Nuage rouge. Paříž: Éditions de Minuit. str. 192. ISBN  978-2-7073-1696-7., Prix ​​France Culture, 2000
  • 2001: Un soir au club. Paříž: Éditions de Minuit. 2002. s. 176. ISBN  978-2-7073-1773-5., Prix ​​du Livre Inter, 2002
  • 2004: Dernier amour. Paříž: Éditions de Minuit. str. 128. ISBN  978-2-7073-1885-5.
  • 2007: Les Oubliés. Paříž: Éditions de Minuit. str. 144. ISBN  978-2-7073-1977-7.
  • 2010: Lily et Braine. Paříž: Éditions de Minuit. str. 192. ISBN  978-2-7073-2090-2.
  • 2012: La Roue et autres nouvelles. Paříž: Éditions de Minuit. str. 128. ISBN  978-2-70732-1923.

O autorovi

  • Elisa Bricco; Christine Jérusalem, eds. (2007). Christian Gailly, l'écriture qui sauve. Lire au présent. Saint-Étienne: PU Saint-Etienne. str. 184. ISBN  978-2-86272-468-3.
  • Elin Beate Tobiassen (2009). La relace écriture-lecture: Cheminements contempors. Critiques Littéraires. Paříž: L'Harmattan. str. 179. ISBN  978-2-296-10714-4.
  • Décapage, č. 49. Paris: Flammarion. 2014. s. 157. ISBN  978-2-081-33090-0.
  • Jia Zhao (2012). Ironie dans le roman français depuis 1980: Echenoz, Chevillard, Toussaint Gailly. Critiques Littéraires. Paříž: L'Harmattan. str. 306. ISBN  978-2-336-00838-7.

Následující kniha dává hlas čtyřem překladatelům Gaillyho děl:

  • Vingt-troisièmes assises de la traduction littéraire (Arles 2006): Paroles en musique. Essais Littéraires. Arles: Actes Sud. 2007. str. 244. ISBN  978-2-7427-7201-8. Collectif, avec Christian Doumet, Patrick Quillier, Jean-Yves Masson, Robert Davreu, Heinz Schwarzinger, Mike Sens, Claire Jatosti.[10]

Reference

  1. ^ Jean-Baptiste Harang (2002). „Christian Gailly, entre le jazz et l'âge avoué“. Osvobození.
  2. ^ „Décès de l'écrivain Christian Gailly“. AFP. 2013.
  3. ^ A b Amaury da Cunha (2010). „Christian Gailly:„ La beauté n'est pas transmissible “. Le Monde.
  4. ^ Olivier Delcroix (2009). „Un soir au club, l'indomptable démon du jazz“. Le Figaro (francouzsky).
  5. ^ A b „L'écrivain Christian Gailly est mort“. Le Monde. 2013.
  6. ^ Dominique Guiou; Olivier Delcroix (2013). „Christian Gailly: Mort du Romancier des Herbes folles". Le Figaro.
  7. ^ Gilles Anquetil (2013). „Mort de Christian Gailly,“ l'écrivain de jazz"". Le Nouvel Observateur.
  8. ^ Rozhovor s Chr. Gailly, Nouvel Obs, 7. října 2013, viz https://bibliobs.nouvelobs.com/actualites/20131007.OBS0031/mort-de-christian-gailly-l-ecrivain-de-jazz.html
  9. ^ „Prezentace de Christian Gailly“. Éditions de Minuit.
  10. ^ http://www.actes-sud.fr/catalogue/actes-de-colloque/actes-des-vingt-troisiemes-assises-de-la-traduction-litteraire