Chrétien-Louis-Joseph de Guignes - Chrétien-Louis-Joseph de Guignes
Chrétien-Louis-Joseph de Guignes (Francouzština:[ɡiɲ]; 1759–1845) byl a francouzština obchodník -obchodník, velvyslanec a vědec, narozený v Paříž. Byl synem francouzského akademika a sinologa, Joseph de Guignes. Od svého otce se naučil čínsky a poté odcestoval do Čína kde pobýval dalších 17 let a v roce 1801 se vrátil do Francie.[1]
U dvora císaře Qianlong
V letech 1794-95 sloužil de Guignes jako tlumočník Isaac Titsingh, nizozemský velvyslanec u soudu Cchien-tchang Číny.[2][3]
Titsingh cestoval do Pekingu (Peking) na oslavu šedesátého výročí císařovy vlády. Součástí delegace Titsingh byla také nizozemsko-americká Andreas Everardus van Braam Houckgeest,[4] jehož popis tohoto velvyslanectví čínskému soudu byl brzy zveřejněn v USA a Evropě. V roce následujícím po císařově odmítnutí k 1793 mise vedená LordGeorge Macartney, Titsingh a jeho kolegové byli Číňany velmi oslavováni kvůli tomu, co bylo vykládáno jako zdánlivý soulad s konvenční etiketou soudu.[5][6]
V roce 1808 de Guignes zveřejnil svůj popis mise Titsingh, která poskytla alternativní perspektivu a užitečný kontrapunkt k dalším zprávám, které poté kolovaly.[7] Evropané ani Číňané nemohli tušit, že se velvyslanectví Titsingh ukázalo jako poslední příležitost, kdy se jakýkoli Evropan postavil před čínský soud v kontextu tradičních čínských imperiálních zahraničních vztahů.[8][9]
Sinolog
V roce 1808 Napoleon nařídil de Guignesovi připravit čínsko-francouzsko-latinský slovník. Práce byla dokončena o pět let později. Krátce po publikaci bylo zjištěno, že slovník není ničím jiným než kopií staršího díla složeného Františkánský mnich, Basilio Brollo z Gemona (1648–1704). Zatímco de Guignes změnil originál uspořádáním postav podle pořadí 214 radikálů (na rozdíl od Basiliova tónu založeného na pořadí), slovník dostal silnou kritiku v roce 1814 od první osoby, která byla jmenována profesorem čínštiny v evropské instituci vysokoškolského vzdělávání, Jean-Pierre Abel-Rémusat (1788–1832).[10] Navzdory kontroverzi byl de Guignes zvolen členem Institut de France v Académie des Sciences (Géographie et Navigation) a Académie des Inscriptions et Belles-Lettres.
Guignes byl také autorem díla cest (Voyages a Pékin, Manille, et l'île de France, 1808).[11]
Funguje
- de Guignes, C.-L.-J. (1813). Dictionnaire chinois, français et latina, le vocabulaire chinois latina. Paris: Imprimerie Impériale.
- Chrétien-Louis-Joseph de Guignes (1808). Voyage a Pékin, Manille et l'Ile de France. Paris: Imprimerie Impériale.. v.1, v.2, v.3, v.4 (atlas)
Poznámky
- ^ Stephen R. Platt, Imperial Twilight: Opiová válka a konec posledního zlatého věku Číny (NY: Knopf, 2018), 166-73. ISBN 9780307961730
- ^ Duyvendak, J.J.L. (1937). „Poslední nizozemské velvyslanectví u čínského soudu (1794-1795).“ T'oung Pao 33:1-137.
- ^ Stephen R. Platt, Imperial Twilight: Opiová válka a konec posledního zlatého věku Číny (NY: Knopf, 2018), 166-73. ISBN 9780307961730
- ^ van Braam Houckgeest, Andreas Everardus. (1797). Voyage de l'ambassade de la Compagnie des Indes Orientales hollandaises versus l'empereur de la Chine, dans les années 1794 et 1795; viz také 1798 anglický překlad: Autentický účet velvyslanectví nizozemské východoindické společnosti u soudu čínského císaře v letech 1794 a 1795, Archivováno 2009-02-15 na Wayback Machine Sv. I.
- ^ van Braam, Autentický účet ..., Sv. I (anglické vydání 1798), str. 283–284.
- ^ Stephen R. Platt, Imperial Twilight: Opiová válka a konec posledního zlatého věku Číny (NY: Knopf, 2018), 166-73. ISBN 9780307961730
- ^ de Guignes, C.-L.-J. (1808). Voyage a Pékin, Manille et l'Ile de France. Paříž.
- ^ O'Neil, Patricia O. (1995). Zmeškané příležitosti: Čínské vztahy z konce 18. století s Anglií a Nizozemskem. [Ph.D. disertační práce, University of Washington]
- ^ Stephen R. Platt, Imperial Twilight: Opiová válka a konec posledního zlatého věku Číny (NY: Knopf, 2018), 166-73. ISBN 9780307961730
- ^ Zurndorfer, Harriet Thelma. (1995) China Bibliography: A Research Guide to Reference Works about China Past and Present. New York.
- ^ McClintock, John. (1891). Cyklopédie biblické, teologické a církevní literatury, str. 1028.
Reference
- van Braam Houckgeest, A.E. (1797). Voyage de l'ambassade de la Compagnie des Indes Orientales hollandaises vers l'empereur de la Chine, dans les années 1794 et 1795. Philadelphia: M.L.E. Moreau de Saint-Méry.
- ___________. (1798). Autentický účet velvyslanectví nizozemské východoindické společnosti u soudu čínského císaře v letech 1974 a 1795, Sv. I. Londýn: R. Phillips. [digitalizováno uživatelem University of Hong Kong Knihovny, Digitální iniciativy, „Čína očima Západu.“ ]
- Duyvendak, J.J.L. (1937). „Poslední nizozemské velvyslanectví u čínského soudu (1794-1795).“ T'oung Pao 33:1-137.
- O'Neil, Patricia O. (1995). Zmeškané příležitosti: Čínské vztahy z konce 18. století s Anglií a Nizozemskem. [Ph.D. disertační práce, University of Washington]
- Rockhill, William Woodville. „Diplomatické mise u Čínského soudu: Kotowova otázka I,“ The American Historical Review, Sv. 2, č. 3 (duben 1897), str. 427–442.
- Rockhill, William Woodville. „Diplomatické mise u Čínského soudu: Kotowova otázka II,“ The American Historical Review, Sv. 2, č. 4 (červenec 1897), str. 627–643.
