Chok lidi - Chok people

The Chok byla společnost, která žila na srázu Elgeyo v Keni.

Etymologie

Je třeba poznamenat, že staří muži žijící v Pokot na počátku 20. století byli jednomyslní, když to prohlásili;

na ostrově vždy žili dva původní kmeny Suků Elgeyo sráz. Jména těchto dvou kmenů byla Chok nebo Chuk, což je název pro krátký meč jako nástroj, a Sekker což znamená „cowrie granáty“

— The Suk -Their Language and Folklore, Beech, M., 1911[1]

Území

Jejich území bylo „na srázu Elgeyo“ a zatímco oni žili na srázu Elgeyo, údolí Kerio bylo obsazeno Sambur. „… Kdyby Suk někdy sestoupil z jejich rychlosti, byl přepaden a pronásledován tímto kmenem“.[2]

Způsob života

Rezidence

Von Hönnel, který psal po své cestě k jezeru Turkana, poznamenal rezidence Suka a používal téměř stejné výrazy, jaké by používali jiní autoři;

... Sedavý Suk je omezen na východní svahy hory a bydlí v pěkných malých kulatých chatách z vytesaných kmenů stromů s kuželovitou doškovou stopkou dhurry. Většina jejich osad je spíše osady než vesnice ...

— Von Hönnel, 7. července 1888[3]

Zemědělství

Viz také: Sirikwa_people § Zavlažování

Beech (1911) poznamenal, že Čokové byli „čistě zemědělští lidé, kteří pěstovali proso a eleusinové zrno pěstované ve studeném vzduchu na vrcholu a možná trochu tabáku“.[4] „Proso [bylo] pěstováno na úrodných a dobře napojených plochách na úpatí srázu Elgeyo a [bylo] zaléváno zavlažováním, zatímco eleusinové zrno (byl) vyrostl vysoko na úbočí kopce a byl závislý na dešti. “Zavlažovací systém, jak poznamenal Beech,„ je velmi důmyslný a jeho původní konstrukce musela vyžadovat obrovské množství práce a trpělivosti “.[5] MacDonald, který narazil na zemědělskou vesnici „Suk“ během posledního desetiletí devatenáctého století, popsal podobný způsob obživy.

... Sekce lidí ze Suk, s nimiž jsme se nyní setkali ... stavět jejich chaty a malé vesničky, vysoko na svazích ... mnoho krásných potoků vychází z kopců a najít cestu ven na pláně pod ... Suk pomocí dovedných zavlažovacích kanálů využívají tyto proudy k napájení polí na úpatí kopců, kde je občas při pěstování vidět velká plocha obilí. Hejna koz a ovcí jsou během dne snášena z jejich horské stálosti, aby se pasly podél břehů mnoha potoků ...

— MacDonald, 1892[6]

Tento způsob života byl zachycen v rodinných tradicích pokotového muže jménem Dounguria.

Když byl můj otec mladý, užíval si se svou rodinou mnoho požehnání pokotského života na hoře Cheptulel. Jejich zahrady s logem terasy, zavlažované vyřezávaným „mostem vody“ vedoucím z chladných horských potoků, vždy produkovaly dostatek obilí k doplnění mléka, krve a masa jejich velkého stáda dobytka a koz. Ale když se otec stal mládím jako já, velká epidemie najednou zničila většinu stád, dokonce i divoká zvířata po celé zemi. Toto bylo Čas, kdy se země stala temnou.

- Domonguria[7]

Průmyslová odvětví

Chok měl dvě pozoruhodná průmyslová odvětví, hrnčířství a kovářství, první prováděli ženy a druhé muži.[8]

Význam kovářského průmyslu Chok je ilustrován tradicí zachycenou mezi Nandi na počátku 20. století. Tady Uasin Gishu kováři řekli o příchodu svých předků do Nandi; že muž jménem Arap Sutek byl tehdy jediným kovářem v zemi, ale že poté, co Uasin Gishu Masajové opustili své domovy a rozdělili se různými směry, byli někteří z těch, kteří putovali do Nandi, pohostinně přijati Arapem Sutkem a počátkem 20. století měl každý klan kováře.

Mezi Nandi se také používal meč, který byl tehdy známý jako rotuet-ap-chok (meč z / z Choku) který se vyráběl spolu s předchozím rotuetem, který byl vyroben v Nandi.[9] Je možné, i když není jasné, že Čok vyvážel tyto zbraně před touto dobou.

Obchod

Čok získal osly od Turkana a zdálo se, že si s sebou vzali číslo Nandi ale byli povinni se jich zbavit, protože bylo cítit, že by zkazili pastvu pro dobytek.[10]

Kultura

Nejvýznamnějším artiklem jejich kultury byl Chok, od kterého dostali své jméno. Beech poznamenává, že od roku 1911 viděl pouze ženy, které nesly tyto meče „... na cestě k obilným polím“.[11]

Manželství

Unikátní u Choku bylo zvykem platit věno dovnitř palmové víno nebo Miláček.[12]

Vnější vztahy

Loikop lidé

Viz také: Loikop lidé

Samburuské tradice popisují svůj vztah s Pokoty jako jeden z interetnických lang'ata, tj. Blízké, přesto obezřetné pouto, které je nejlépe vnímáno jako přátelství, které se zrodilo jako řešení minulého konfliktu.

Samburu dává přísahu mimo živou paměť a s mnoha informovanými informátory Samburu, kteří dávají podrobné orální dějiny sahající přinejmenším do 80. let 18. století, je pravděpodobné, že tento vztah byl navázán s Chokem.

Některé tradice uvádějí, že přísaha byla obnovena v době, kdy byly věkové sady Merisho Murran (na počátku 20. století), což naznačuje obnovení přísahy po asimilaci Chok do identity Pokota.[13]

Pokles

Chok byl přepaden Laikipia Masai a přinutil některé z nich uprchnout do Kapukoghu dovnitř Uganda.[14]

Rozptýlení

Uasin Gishu Masajové

Příběh kovářů Nandi identifikuje jejich předky, kteří přišli z náhorní plošiny Uasin Gishu s mečem známým jako rotuet-ap-chok (meč / z Chok) jako Uasin Gishu Masajové.[9] Podobně byli přistěhovalci ze sousední komunity (tj. Sekkerové zmínění pokotovými staršími) známí jako Segelai Masajové.[15]

Asimilace a expanze

Viz také: Maliri_people § Pokotozek

Tradice Chok si připomínají svou územní expanzi pod svou novou identitou, pamatují si, že nastala doba, kdy „... mezi Sukem povstal čaroděj, který připravil kouzlo v podobě tyčinky, kterou umístil do Loikop dobytek kraals, takže všichni zemřeli. “

Poté, co porazil Loikop, byla v En-ginyang (asi 48 kilometrů severně od jezera Baringo) založena osada, pravděpodobně skupinou Pokotozeků.[16][17] Tato událost znamenala založení pastorační komunity Chok, tj. Pokot.[14]

Se založenou komunitou Pokotů se objevila touha mnoha Choků přijmout pasteveckou kulturu. Cílem a ambicí každého zemědělského Choka se stalo nashromáždit dostatek dobytka, aby se přestěhoval do údolí Kerio a připojil se k jejich pastoračnímu rodu.[14] Dosáhli toho tím, že dobytek získali jako cenu za nevěstu svých ženských vztahů nebo adopcí, v druhém případě by chudou Chokovu mládež adoptovali členové vznikající pokotské komunity především jako stáda chlapců.[18]

Na počátku 20. století se komunita Pokotů rozšiřovala, protože se k jejich hodnosti připojilo mnoho Čoků a do té doby mnoho Pokotů, kterým koloniální správci říkali Suk, toto jméno pro svůj kmen nerozpoznalo.[11]

Reference

  1. ^ Beech M.W.H, The Suk - jejich jazyk a folklór. Clarendon Press, Oxford, 1911, s. 2 online
  2. ^ Beech M.W.H, The Suk - jejich jazyk a folklór. Clarendon Press, Oxford, 1911, s. 7
  3. ^ Höhnel, Ritter von (1894). Objev jezer Rudolf a Stefanie; příběh průzkumné a lovecké výpravy hraběte Samuela Telekiho ve východní rovníkové Africe v letech 1887 a 1888. London: Longmans, Green and Co. str.234 -237.
  4. ^ Beech M.W.H, The Suk - jejich jazyk a folklór. Clarendon Press, Oxford, 1911, s. 4
  5. ^ Beech M.W.H, The Suk - jejich jazyk a folklór. Clarendon Press, Oxford, 1911, s. 15
  6. ^ Austin, Herbet (1903). S Macdonaldem v Ugandě: Příběh o ugandské vzpouře a Macdonald Expedition. Londýn: E.Arnold. str.65.
  7. ^ Robbins, Pat (2010). Red-Spotted Ox: A Pokot Life (PDF). Kodaň: Mezinárodní pracovní skupina pro domorodé záležitosti. str. 52. ISBN  9788791563706.
  8. ^ Beech M.W.H, The Suk - jejich jazyk a folklór. Clarendon Press, Oxford, 1911, s. 17
  9. ^ A b Hollis AC, The Nandi - jejich jazyk a folklór. Clarendon Press, Oxford, 1909, s. 33
  10. ^ Hollis AC, The Nandi - jejich jazyk a folklór. Clarendon Press, Oxford, 1909, s. 22
  11. ^ A b Beech M.W.H, The Suk - jejich jazyk a folklór. Clarendon Press, Oxford, 1911, s. 1
  12. ^ Beech M.W.H, The Suk - jejich jazyk a folklór. Clarendon Press, Oxford, 1911, s. 32
  13. ^ Holtzman, J., Killing Your Neighbors: Friendship and Violence in Northern Kenya and Beyond, str.134-135
  14. ^ A b C Beech M.W.H, The Suk - jejich jazyk a folklór. Clarendon Press, Oxford, 1911, s. 4
  15. ^ Spear, T. a Waller, R. Being Maasai: Ethnicity & Identity in East Africa. Nakladatelé James Currey, 1993, s. 91
  16. ^ Beech M.W.H, The Suk - jejich jazyk a folklór. Clarendon Press, Oxford, 1911, str. Xii
  17. ^ Horrobin, D., Průvodce po Keni a severní Tanzanii, Springer Science & Business Media, str. 33 online
  18. ^ Barton, J., Notes on the Suk Tribe of Kenia Colony, The Journal of the Royal Anthropological Institute of Great Britain and Ireland Vol. 51 (leden - červen, 1921), s. 82-99 online