Čokolády na snídani - Chocolates for Breakfast

Čokolády na snídani
Čokolády na snídani First Ed Rhinehart.png
První vydání
AutorPamela Moore
ZeměSpojené státy
JazykAngličtina
VydavatelRinehart & Company
Datum publikace
1. ledna 1956 (1956-01-01)

Čokolády na snídani je americký román z roku 1956, který napsal Pamela Moore. Román, který původně vyšel v roce 1956, když bylo Moorovi osmnáct let, si získal proslulost u čtenářů a kritiků pro své upřímné zobrazení sexuality pro dospívající a pro diskusi o tabu témata homosexualita a role pohlaví.[1] Děj se zaměřuje na patnáctiletou Courtney Farrellovou a její destruktivní výchovu mezi jejím otcem, bohatým vydavatelem na Manhattanu, a její matkou, slábnoucí Hollywood herečka.

Po svém vydání v roce 1956 se román stal mezinárodní senzací a byl vydán v několika jazycích,[2] s mnoha kritiky srovnávajícími s rokem 1954 francouzština román Bonjour Tristesse podle Françoise Sagan.[3] Čokolády na snídani šel z tisku v roce 1967 a ve Spojených státech nebyl přetištěn až do Harperova trvalka re-povolený román v červnu 2013.[4] Jedná se o první přetisk v Severní Americe za více než čtyřicet pět let.

Spiknutí

Knihu otevírá Courtney Farrell a její nejlepší kamarádka Janet Parkerová z internátní školy v Nové Anglii, kde se hádají o připoutanosti Courtney k její učitelce angličtiny, slečně Rosenové, kterou Janet vysmívá jako „divnou“. Později škola tlačí na slečnu Rosenovou, aby nemluvila s Courtney mimo třídu, a Courtney upadla do deprese. Opustí školu a připojí se ke své svobodné matce Sondře v Hollywoodu. Jelikož se Sondra snaží najít práci herečky, musí se o ni Courtney často starat a řídit jejich situaci. Rovněž se věnuje přátelům Sondry, včetně Barryho Cabota, a bisexuální herec, s nímž má poměr, i když to rozbije, aby se vrátil ke svému mužskému milenci.

Courtney často vyjadřuje přání, aby se narodila jako muž, jako v tomto rozhovoru se svou učitelkou slečnou Rosenovou:

„Nemyslíš na sebe jako na ženu?“ Řekla pobaveně slečna Rosenová.
„Ne, opravdu ne,“ řekla zamyšleně Courtney. „Nemyslím tak, jak to dělají. Muži mi vždy říkají, že myslím jako muž. Bylo by to mnohem jednodušší, kdybych byl mužem. Myslím. Ale možná by to nebylo. ... /. .. Protože si pamatuji, zdálo se mi, že jsem muž. Sotva si teď všimnu, že ve všech svých snech jsem sám sebou, ale mužem. Zajímalo by mě, proč to tak je, “uvažovala.

Courtney a Sondra se přestěhovali do New Yorku, kde Sondra doufá, že bude pracovat v televizi a kde jim bude moci poskytnout větší podporu Courtneyho otec Robbie. Tam se znovu sejde se svou přítelkyní Janet a chodí od koktejlových večírků u Stork po celonoční debutující plesy na Long Islandu. Courtney fascinuje Janetin přítel Anthony Neville, aristokratický estét, který žije mimo hotel Pierre a má domy na Riviéře a v Karibiku. Ona a Anthony se stanou milenci, ale skrývají to před Janet, která s ním byla v minulosti zapletena.

Většina postav v knize jsou těžcí pijáci,[5]s výjimkou Courtney a mladého muže jménem Charles Cunningham, který se postupně projevuje jako milostný zájem, ačkoli Courtney ho zpočátku považuje za příliš „přímý šíp“. Janetin otec vyniká jako alkoholik, který „se již nestaral o dobroty společnosti nebo ledu ve svém bourbonu.“ Často bije dveřmi, za kterými se jeho žena a dcera schovávají před jeho vzteky. Janet odchází z domova, aby žila nejprve s Courtney a poté s milenkou. Když se vrátí, její matka uprchla do sanatoria a její otec je sám a opilý a viní svou dceru, že jim zničila život.

Chladně, s plnou silou svého těla, jí dal facku ... Padl na ni a přinutil ji na gauč a ležel nad ní, jak to mohl milenec, a ona byla vyděšená. . . Když její tělo ochablo v jeho náručí, vstal a přešel k oknu. Díky bohu, pomyslela si. Díky bohu, že vstal. “

Brzy poté Janet skočí z okna do své smrti. V následku, Courtney končí svůj poměr s Anthony. Román končí Courtney na cestě za Charlesem Cunninghamem a jejími rodiči na večeři, zatímco Anthony uvažuje o návratu na svůj ostrov na podzim. Poslední řádek uvádí „jak rychle uběhlo léto.“

Kritická a vědecká odpověď

Čokolády na snídani je někdy zahrnut v seznamech[6][7] brzy lesbická beletrie, pro zobrazení vztahu dvou školaček na internátní škole na východním pobřeží, připoutání Courtney k její učitelce slečně Rosenové a reakce ostatních učitelů a studentů na ně. Podrobný průzkum tohoto žánru, s poznámkou pod čarou spojující Moora s francouzskou tradicí, se objeví v Podmíněné lásky: Simone de Beauvoir a Sexualita od Melanie Hawthorne.[8]

Marion Zimmer Bradley, autor Mlhy Avalonu zkoumal Čokolády na snídani v článku z roku 1965 „Ženské ekvivalenty řecké lásky v moderní beletrii“, kde to vyslovila „méně melodramaticky [než Faviell Thalia] ale možná realističtější a výmluvnější, “a rozšířila hypotézu, že Courtneyho„ sexuální promiskuita a rozptyl “lze vysledovat až k jejímu odmítnutí slečnou Rosenovou na začátku knihy.[9]

v Katalog cool, filmař Richard Blackburn zahrnuje Čokolády na snídani kterou popisuje jako „dokonalou fantazii dospívajících“.[5][10] Spisovatel Rachel Shukert vybral pasáž z Čokolády na snídani jako její zahrnutí do antologie erotického psaní a nazvala jej „produktem příliš krátké módy pro romány o sexuálně předčasných chudých malých bohatých dívkách“.[11]

V populární kultuře

Alternativní rockový hudebník Courtney Love uvedla, že její matka, Linda Carrollová, pojmenoval ji po protagonistovi románu.[4][12]

Jak zdůrazňuje Robert Nedelkoff ve své retrospektivě o literárním a společenském významu Moorova díla, jméno Courtney se stalo běžným jako dívčí jméno až v letech po vydání románu.[5]

V seriálu Feud je zobrazena Joan Crawfordová, která knihu odmítá jako možný zdroj filmu.

Viz také

Reference

  1. ^ "Domov". Chocolatesforbreakfast.info. Citováno 2013-06-26.
  2. ^ Moore, Pamela (červen 2013). Čokolády na snídani. Harper Collins. ISBN  9780062246912.
  3. ^ „Čokolády na snídani“. Amazon.com. Citováno 2013-10-02.
  4. ^ A b Matheson, Whitney (26. června 2013). „Miluji tuto knihu: Čokolády na snídani". USA dnes. Citováno 2. března 2015.
  5. ^ A b C Nedelkoff, Robert (1997). „Pamela Moore Plus čtyřicet“. Baffler (10): 104–117. Archivovány od originál 28. října 2012. Citováno 2. března 2015.
  6. ^ „Čokolády na snídani“, Lesbický zábavný svět, archivovány z originál dne 01.10.2013, vyvoláno 2012-10-03
  7. ^ „Goodreads: feministka - divná a sexxeee“. Citováno 2009-04-24.
  8. ^ Hawthorne, Melanie (2000). Podmíněné lásky: Simone de Beauvoir a sexualita. University of Virginia Press. str.82 n. 61.
  9. ^ Marion Zimmer Bradley (1965). „Ženské ekvivalenty řecké lásky v moderní beletrii“ (PDF). International Journal of Greek Love (1): 48–58. Citováno 2012-08-06.
  10. ^ Gene Sculatti (říjen 1982). Katalog Cool. Warner Books. ISBN  978-0-446-37515-3. Citováno 2. března 2015.
  11. ^ David Lehman (5. února 2008). Nejlepší americké erotické básně: od roku 1800 do současnosti. Simon a Schuster. str. 273. ISBN  978-1-4165-3745-8. Citováno 22. května 2011.
  12. ^ „Courtney Love diskutuje o původu svého jména“. VH1.com. 2010-06-21. Citováno 2013-06-26. Moje matka mě pojmenovala podle knihy s názvem Čokolády na snídani. Ta kniha je šílená, nevěřil jsem, že je skutečná. Našel jsem to na eBay, víš o co jde? Je to o slábnoucí alkoholické herečce, která žije v Chateau Marmont a Alláhově zahradě [...] a její homosexuální přítelkyni, v Chateau [...] Ona i její matka mají sex tím, že se scházejí u Schwaba, což je, mimochodem, můj místní obchod s drogami [...] Tento hubeně zahalený bad boyův metodický herec z New Yorku, Brando-esque - není typu Jamese Deana, protože to přečetla Frances a řekla „definitivně Brando“ - [ tak jako tak], oba s ním mají sex a ona snídá čokoládu na snídani a víte, že má na večeři gin. Je to jako ta zasraná bláznivá kniha. Já a Frances jsme to četli a já jsem byl jako „Kdo je kdo? Co je?“ Je to zjevně o zhoubné narcistické matce ... proč mě moje matka [podle toho] pojmenovala, nevím.