Child and Family Agency v RD - Child and Family Agency v RD

Child and Family Agency v RD [2014] IESC 47[1] je Irský nejvyšší soud případ, ve kterém Soud potvrdil, že jurisdikce států EU, které vydávají příkazy jako první, mají přednost, ale že Nejvyšší soud v Irsku má podle práva EU právo vydávat prozatímní ochranné příkazy umožňující dítěti zůstat v Irsku. [2][3] Případ objasnil příslušnost irských soudů podle článku 20 Evropské unie Nařízení Rady 2201/2003 o rodičovské zodpovědnosti.[4][5]

Child and Family Agency v RD
Erb Irska.svg
SoudNejvyšší soud Irska
Celý název případuChild and Family Agency v RD
Rozhodnuto18. července 2014
Citace[2014] IESC 47
Členství v soudu
Soudci sedíJustice O'Donnell, Justice McKechnie, Justice Laffoy
Klíčová slova

Pozadí

V lednu 2014 se RD a její syn P přestěhovali z Birminghamu do Irska. V únoru vydal birminghamský okresní soud příkaz k umístění P ​​do péče Agentury pro děti a rodinu. Následný příkaz britského nejvyššího soudu byl vydán v dubnu, aby se P vrátil do Anglie. P byl nalezen v Dublinu se svým otcem, jehož úřady se domnívaly, že jsou hrubé. RD tvrdil, že otec je tam sledoval a ona s ním už neměla žádný vztah.

V červnu 2014 vydal britský nejvyšší soud dva příkazy. Prvním bylo prohlášení podle článku 17 nařízení č. 2201/2003[6] což znamenalo, že Irsko nemělo pravomoc rozhodovat o věcech týkajících se rodičovské zodpovědnosti P. Toto prohlášení bylo učiněno z důvodu, že o péči o dítě a péči o něj jako první rozhodly soudy Anglie a Walesu. Druhá objednávka byla učiněna podle článku 20 nařízení,[7] a znamenalo to, že dítě bude umístěno do péče městské rady v Birminghamu.[8] Dítěti by však bylo dovoleno dokončit školní rok.

RD se proti těmto příkazům odvolala u Nejvyššího soudu s argumentem, že byla obětí domácího násilí a chtěla chránit své dítě, které by v případě návratu do Anglie mohlo být vystaveno riziku újmy. RD vyjádřila v dopise, že se odvolává proti návratu jejího dítěte do Anglie v péči městské rady v Birminghamu. Tvrdila, že příkaz k péči byl vydán v Anglii, když už žila v Irsku, a proto o něm nevěděla. Agentura pro děti a rodinu informovala soud, že P si přeje zůstat v Irsku se svou matkou a že se mu v péči daří dobře. Soud zamítl odvolání proti prohlášení Nejvyššího soudu Spojeného království podle článku 17. Soud odložil rozhodnutí o odvolání proti usnesení podle článku 20.

Konání Nejvyššího soudu

Soudce O'Donnell vydal jediný písemný rozsudek Nejvyššího soudu (s nímž ostatní soudci souhlasili).

Článek 17

Bylo rozhodnuto, že soudy Anglie a Walesu jsou příslušné podle článku 17. Důsledkem tohoto rozhodnutí je, že o péči a péči o děti, které mají obvyklé bydliště v Anglii a Walesu, rozhodují anglické a velšské soudy. .

Článek 20

Soudce O'Donnell uvedl, že irský nejvyšší soud je příslušný podle článku 20, což je předběžná a ochranná úleva. Článek 20 stanoví, že členské státy mohou vykonávat svou jurisdikci k poskytování předběžných a ochranných úlev na pomoc při zahraničních řízeních. Musí být vhodné, aby soud přiznal tuto úlevu.

Závěr

Soud zamítl odvolání proti prohlášení učiněnému podle článku 17 a odložil soud na jeden týden podle článku 20.[9]

Následný vývoj

Rozhodnutí Nejvyššího soudu v Child and Family Agency v RD byl následně zmíněn třikrát v rozsudku ze dne CFA v CJ a JS.[10] RD bylo uvedeno v bodě 45, kde bylo rozhodnuto, že irské soudy nejsou příslušné rozhodovat ve věci rodičovské zodpovědnosti anglického rezidenta.[11]

RD bylo rovněž dovoláno v bodě 59, kde soud uvedl, že k rozhodování o předběžných a ochranných opatřeních týkajících se zahraničního řízení byl příslušný Vrchní soud podle článku 20.[12]

RD bylo znovu zmíněno v bodě 65, kde soud uznal zásady stanovené v RD. Soudce Finlay Geoghegan uvedl, že vrchní soud „nemůže mít větší jurisdikci podle článku 20, než jakou určil O'Donnell J.“.[13]

Reference

  1. ^ „Child and Family Agency -v- RD [2014] IESC 47 (18. července 2014)“. www.bailii.org. Citováno 2020-05-12.
  2. ^ Geoffrey, Shannon (2016). „Devátá zpráva zvláštního zpravodaje pro ochranu dětí: zpráva předložená Oireachtas“ (PDF). LENUS: 101.
  3. ^ Child and Family Agency v RD [2014] IESC 47.
  4. ^ „Konflikty práva“. Výroční přezkum irského práva. 1 (1): 106. 2016 - prostřednictvím Westlaw IE.
  5. ^ „EUR-Lex - 32003R2201 - CS - EUR-Lex“. eur-lex.europa.eu. Citováno 2020-05-12.
  6. ^ Nařízení 2201/2003, článek 17.
  7. ^ Nařízení 2201/2003, článek 20.
  8. ^ Beaumont, Paul (2017). Přeshraniční soudní spory v Evropě. Bloomsbury Publishing.
  9. ^ Child and Family Agency v RD [2014] v bodě 18.
  10. ^ Child & Family Agency v J (C) & S (C) [2015] IECA 86.
  11. ^ Child & Family Agency v J (C) & S (C) [2015] IECA 86, odstavec 45.
  12. ^ Child & Family Agency v J (C) & S (C) [2015] IECA 86, odst. 59.
  13. ^ Child & Family Agency v J (C) & S (C) [2015] IECA 86, odstavec 65.