Okouzlující Creek Tramway - Charming Creek Tramway

Okouzlující Creek Tramway
Provizorní parní lokomotiva vyrobená Robertem T. Watsonem pomocí mobilního kotle Ruston & Procter
Dějiny
Otevřeno	1903 nebo 1905
Zavřeno	1958
Technický
Délka řádku	26,6 kilometrů
Rozchod	1067 mm (3 stopy 6 palců)
Mapa trasy Legenda Ngakawau na Pobočka Seddonville z NZR Předávací stanice staré těžařské železnice (modrá) 0 Transfer to NZR on new route (red) Zásobníky uhlí pro převod do NZR Tunel Irský tunel Skalní oblouk Římský potok padá Visutý most Mangatini tunel v Mangatini Falls Veranda Nakloňte se pomocí parního navijáku Watsonův mlýn Haywardsův most Watsonsův most Smradlavá díra Mummův mlýn Původní vchod do uhelného dolu Charming Creek Papa Tunnel 9 Koše na uhelný důl Charming Creek[1]

The Okouzlující Creek Tramway byl soukromý 9 kilometrů dlouhý protokolování a důlní železnice na Ngakawau v Buller District na západní pobřeží v Nový Zéland.^[2] Používal se od roku 1903 nebo 1905 do roku 1958.

Umístění

Dřevo tažené koňskou tramvají přes první visutý most přes Řeka Ngakawau

Těžařská železnice s rozchodem 1067 mm (3 stopy 6 palců) byla použita k přepravě dřeva z křoví v údolí Charming Creek do Watsonova mlýna a odtud do železniční stanice Ngakawau společnosti New Zealand Rail (NZR). Později byla linka také použita k přepravě uhlí z uhelného dolu Charming Creek do uhelných košů poblíž Ngakawau pro jeho překládku do vozů NZR.

Dějiny

Dřevařská železnice

Watsonův mlýn se sklonem v pozadí, ca. 1920

Bratři George a Robert Watsonové zprovoznili nový Watsonův mlýn v Ngakawau v roce 1903 nebo 1905 poté, co jejich pila Granity Creek za podezřelých okolností shořela na zem, aniž by byla pojištěna proti požáru. Nové místo bylo obklopeno spoustou keřů pro těžbu dřeva a nacházelo se poblíž železniční tratě NZR. Aby se dosáhlo nákladově efektivní přepravy a protože strmá soutěska Ngakawau nebyla vhodná jako cesta pro přepravu dřeva koňmi nebo voly, postavili bratři Watsonové lesní železnici z pily na severní straně řeky Ngakawau do Sekýrovat. To mělo velmi strmý sklon, který spadl dolů k mlýnu a který zvládl parní naviják na kopci s výkonem 8 koňských sil podobný lanovka.^{[2] str. 7}

Složitá trasa řezem pro kolejový řádek s dřevěnými kolejnicemi

Vzhledem k tomu, že první lesní železnice byla pravděpodobně neekonomická nebo neefektivní z důvodu strmého svahu, byla v letech 1907 až 1912 postavena nová těžařská železnice, od mlýna přes strmou soutěsku Lower Ngakawau po železniční trať v Ngakawau. Stavba dřevařské železnice byla technickým mistrovským dílem s komplikovanými řezy, náspy, tunely a mosty. Jeden z tunelů se však jmenoval Irský tunel, protože byl zkonstruován s ohybem ve tvaru písmene S, aby kompenzoval poruchu, která byla zaznamenána, když se nesetkaly týmy razící tunely, které poháněly obě strany. Vzhledem ke strmé topografii Dolní soutěsky Ngakawau měl tento úsek trati mnoho těsných zatáček a velmi strmý svah 1: 7 (14 ‰). Zpočátku měla trať dřevěné kolejnice. Ty byly nahrazeny ocelovými kolejnicemi ve 20. letech 20. století, kdy bylo běžné použití parních lokomotiv a přestavby na traktory kolejových vozidel. Rozchod tramvaje byl zvolen na 3 stop 6 palců (1067 mm), aby odpovídal tomu z Nového Zélandu Rail (NZR). Strmé části tramvaje měly zvýšenou dřevěnou střední kolejnici pro brzdění s Padl styl pohon třecích kol.^{[2] str. 7}

Důlní železnice

Krajka WD 40 se shrnovačem uhelného vozu plazícího se z kopce

Dne 24. května 1926 Robert Watson a šest dalších investorů založilo společnost Charming Creek Westport Coal Company (CCWCC) na těžbu černého uhlí těsně nad pilou. Dne 9. září 1928 Robert Watson a další ředitel CCWCC, SJ Akinson, zahynuli při autonehodě v Buller Gorge, na cestě domů ze služební cesty do Christchurch.^{[2] str. 11–12}

V roce 1928 byla po kopání ploché, 200 m dlouhé, nalezena uhelná sloj o tloušťce 3,5 m (12 stop) štola s průřezem 2,5 m x 2,25 m (8 x 7,5 ft). Na konci téhož roku 1928 se těžilo malé množství uhlí. Na rozdíl od původních plánů na přepravu uhlí ve vodních nádržích do údolí byla jako dopravní prostředek pro uhlí vybrána důlní dráha. Byl dokončen do roku 1929 a sloužil jak na dopravu dřeva, tak na uhlí. Když bylo třeba rozšířit stávající těžařskou železnici z Watsonova mlýna do uhelného dolu, byla celá trasa rekonstruována se sníženými svahy a většími poloměry zakřivení. Důlní železnice vedla přímo do dolu. Uhlí bylo odpáleno z povrchu pomocí metody těžby na palubě a pilířích a lopatou naloženo na uhelné vozy o hmotnosti 1,7 tuny. Ty byly vyneseny na povrch koňmi a poté vyneseny železničním traktorem na těžařské a těžební železnici do Ngakawau. V Ngakawau byl postaven zásobník na uhlí, do kterého bylo možné sklopit uhlí z nákladních automobilů shora, aby jej později naložili pomocí šamotů do nákladních vozů NZR. Velké vozy, které přepravovaly uhlí do Ngakawau, vyžadovaly z důvodu bezpečnosti instalaci vylepšeného středového brzdového vedení a použití speciálního brzdového vozu, pokud by došlo k prasknutí některého ze spojek.^{[2] str. 13}

Lokomotivy

První experimentální parní lokomotiva byla postavena společností Seagar Bros. v roce 1909. Měla vertikální kotel dimenzovaný na 100 psi (7 bar) a výkon 8 hp. Nedokázala to její hodnotu a byla prodána Westportovi v roce 1910 jako pilot.^[3]

Vlastní konstrukce s přenosným kotlem Ruston & Procter (dílo č. 8698 z roku 1897) a pouze jeden válec byl postaven na dřevěném rámu. Klikový hřídel setrvačníku otočil hnací hřídel pomocí řetězového kola a řetězu, což otočilo dvouosé podvozky pomocí dalšího řetězového kola a řetězu. Kotel byl odstraněn v roce 1913 a byl v provozu až do února 1918.^[3]

Od května 1918 použil Watson jinou lokomotivu, opět s přepravitelným kotlem Ruston & Procter. Pravděpodobně měla podobnou strukturu a byla v provozu až do února 1921.^[3]

První lokey v Charming Creek na svém prvním spuštění dolů roklí v polovině 20. let

Posádky Lokey se zastaví na oběd v písečných halách

Kromě toho převedeny na kolejová vozidla převedeny traktory v různých velikostech. V některých z těchto traktorů byla všechna čtyři kola poháněna ozubenými řetězy.

Historická relevance

Dřevařská železnice

V období 1866–1914 sloužil dřevařský průmysl na západním pobřeží Nového Zélandu hlavně domácímu trhu řadou malých místních pilařských společností. Později, v letech 1915 až 1932, se západní pobřeží stalo významným exportně orientovaným regionem výroby dřeva. Na svém vrcholu ve 20. a 30. letech 20. století tvořilo Westlandovo dřevo asi 20% celkové produkce Nového Zélandu.^{[2] S. 48}

Pila Charming Creek se stala úspěšnou díky své vlastní lesní železnici a státním železnicím NZR. NZR umožnila levnou přepravu dřeva a vyžadovala spoustu řezaných trámů a desek pro pražce a stavební výrobky. V této souvislosti pila Charming Creek představovala dříve relativně běžný typ pily, která se zaměřovala na dodávky řeziva pro domácí kutily a těžební průmysl.^{[2] S. 48}

Důlní železnice

Horníci na cestě domů po dlouhém dni pod zemí

Na počátku 20. století, kdy vláda provozovala většinu uhelných dolů v oblasti Buller, Watson a jeho spoluinvestoři riskovali vybudování uhelného dolu, který by se nakonec stal jedním z největších a nejtrvanlivějších soukromých uhelných dolů v oblasti. Poloha dolu na vrcholu Charming Creek představovala četné potíže při přepravě uhlí. Byly implementovány nové metody ke zvýšení efektivity, např. využívání vodní těžby a vody pro přepravu uhlí z dolu a systém poct jako nový systém zaměstnanosti. V pozdějších letech horníci pomocí stávek vyvinuli tlak na vlastníky dolů, aby se připojili k hale na dokončení silnice Seddonville.^{[2] str. 49}

Aktuální použití

Charming Creek Walkway na trase těžařské a těžební železnice na „Verandě“

Dnes vede 9 kilometrů dlouhá turistická stezka podél a po trase Ngakawau přes zříceninu Watsonova mlýna k bývalému uhelnému dolu Charming Creek.

Reference

Souřadnice: 41 ° 36'36 ″ j. Š 171 ° 52'57 ″ V / 41,61002 ° J 171,882606 ° E / -41.61002; 171.882606