Charles-Gaston Levadé - Charles-Gaston Levadé

Charles-Gaston Levadé (3. ledna 1869-27. Října 1948)[1] byl francouzský skladatel.

Žák Jules Massenet Grand Prix ​​de Rome v roce 1863 napsal Levadé komorní hudba, melodie, náboženská hudba, drama a opéras comiques. Ve své době byl velmi úspěšný.

Život

Levadé se narodil v 9. pařížský obvod. Ve věku 13 let vstoupil do Conservatoire de Paris kde navštěvoval hodiny solfège Albert Lavignac, Charles de Bériot, Georges Mathias, a Auguste Bazille. O několik let později se setkal u Lavignaca Erik Satie který věnoval jednu ze svých Ogives a jeden z jeho Gymnopédies jemu.

Ale je to zejména s Jules Massenet že Levadé dosáhl plnosti svého talentu. Massenet měl mezi svými studenty impozantní počet Grand Prix de Rome. V roce 1911 student vzdal hold svému pánovi napsáním do Annales politiques et littéraires[2] ze dne 17. prosince 1911:

Jedním z Massenetových velkých talentů bylo přimět lidi porozumět, milovat, prohlubovat se, zpívat sám sebe a hrát díla mistrů u klavíru. Často hrál Schubert a Schumann pro nás, porovnávat jejich různé géniové i v těch nejmenších nuancích (...).

Po Massenetově rezignaci v roce 1896 se Levadé zúčastnil kurzů Charles Lenepveu a v roce 1899 získal svou kantátu Grand Prix de Rome Callirhoe k textu Eugène Adénise.

Jeho veřejný debut byl poměrně rychlý. Již v roce 1895 produkoval japonskou pantomimu: Coeur de magots, „skica“ uvedená na „Grand Guignol“ v roce 1897 a „salonní opera“ v roce 1903. Jeho úspěch však skutečně začal operou se třemi akty: Kacíři, lyrická tragédie na báseň Ferdinand Hérold. V roce 1908 složil hudbu pro La Courtisane de Corinthe, na text od Michel Carré a Paul Bilhaud který byl představen v roce 1908 Sarah Bernhardt, pak Les Fiançailles de l'ami Fritz, po Erckmann-Chatrian v roce 1919.

Následovaly další hudební úpravy literárních textů, jako např Le Capitaine Fracasse, libreto od Émile Bergerat a Michel Carré, lyrická komedie z Théophile Gautier je stejnojmenný román a v roce 1929, La Peau de mrzutost, lyrická komedie po čtyřech dějstvích Balzac, libreto od Pierre Decourcelle a tedy Michel Carré La Rôtisserie de la reine Pédauque, lyrická komedie ve čtyřech dějstvích podle román podle Anatole Francie v roce 1934.

Levadé byl také skladatelem populárních písní (J'ai cueilli le lys, 1912), symfonická hudba (Prélude religieux pro smyčcový orchestr), ukolébavka pro klavír a housle a náboženská hudba: Prélude religieux pro varhany, beránek Boží pro sbor, Psaume CXIII pro sólo, sbor a orchestr.

Levadé zemřel v Cabourg dne 27. října 1948.

Vybraná díla

Les Hérétiques, Théâtre des Arènes à Béziers
  • Antigona, kantáta, 1893
  • Clarisse Harlowe, kantáta, 1895
  • Cœur de Magots, japonská pantomima, 1895
  • Melusine, kantáta, 1896
  • Hortense, couche-toi! podle Georges Courteline, Théâtre du Grand-Guignol, 1897
  • Callirhoé, kantáta, 1899
  • L’amour d’Héliodora, Salon Opera, 1903
  • Les Hérétiques, báseň Ferdinanda Hérolda, Théâtre des Arènes [fr ] A Béziers,[3] libreto Ferdinanda Hérolda. 1905
  • Scénická hudba pro La Courtisane de Corinthe[4] podle Michel Carré a Paul Bilhaud, 1908
  • Les Fiançailles de l'ami Fritz Jean-Marc d’Anthoine, 1919
  • La Rôtisserie de la reine Pédauque, upraveno Georges Docquois [fr ], 1920
  • Caroles de Noël, opera, 1923
  • Sophie, opéra comique po Louis Tiercelin, Georges Docquois a Alfred Aubert, 1923
  • La Peau de mrzutost, lyrická komedie podle Honoré de Balzac La Peau de mrzutost podle Pierre Decourcelle a Michel Carré, 1929
  • Le Capitaine Fracasse, komedie Émile Bergerat a Michel Carré podle stejnojmenného románu od Théophile Gautier
  • Prélude religieux pro smyčcový orchestr
  • Danses alsaciennes pro velký orchestr
  • Feuilles d’album pro velký orchestr
  • Arrichino pro klavír
  • Berceuse pro klavír a housle
  • Prélude religieux pro varhany
  • beránek Boží pro sbor
  • Psaume CXIII pro Soli, sbor a orchestr

Reference

  1. ^ Archivy numérisées de l'état civil de Paris, rodný list 23. 9. 1869, s okrajovou zmínkou o úmrtí
  2. ^ Annales politiques et littéraires
  3. ^ Le Petit Méridional, 29. srpna 1905, „La deuxième des Hérétiques aux Arènes de Béziers " Archivováno 03.01.2015 na Wayback Machine Archivy municipales de Béziers, 2 R 9: Dossier du Comité d'organisation.
  4. ^ La Courtisane de Corinthe o Bibliothèque nationale de France

externí odkazy