Caterina Volpicelli - Caterina Volpicelli
Svatý Caterina Volpicelli | |
|---|---|
 | |
| Náboženský | |
| narozený | 21. ledna 1839 Neapol, Království obojí Sicílie |
| Zemřel | 28. prosince 1894 (ve věku 55) Neapol, Italské království |
| Uctíván v | Římskokatolický kostel |
| Blahořečen | 29.dubna 2001, Náměstí svatého Petra, Vatikán podle Papež Jan Pavel II |
| Svatořečen | 26. dubna 2009, náměstí svatého Petra ve Vatikánu Papež Benedikt XVI |
| Hody | 22. ledna |
| Atributy | Růženec |
| Patronát | Služky Nejsvětějšího Srdce Ježíšova |
Svatý Caterina Volpicelli (21. ledna 1839 - 28. prosince 1894) byl italština římský katolík tvrdil, že je náboženský a zakladatelka služebných Nejsvětějšího srdce Ježíšova.
Dne 29. dubna 2001 obdržela blahořečení od Papež Jan Pavel II a byl vysvěcen jako svatý římskokatolické církve dne 26. dubna 2009 na slavnosti, při které Papež Benedikt XVI celebroval.
Životopis
Caterina Volpicelli se narodila v Neapoli 21. ledna 1839 Peterovi a Teresě de Micherouxovým. Její rodina patřila k neapolské vysoko buržoazii a měla hlubokou křesťanskou víru. Po dospívání milujícím divadlo, hudbu, literaturu a po silné existenční krizi si začala uvědomovat, že je povolána k náboženskému životu. Nejprve si myslela, že jejím povoláním je kontemplativní život, který prožila, ale kvůli svému křehkému zdraví musela odejít. Zejména otec Louis z Casoria jí pomohl pochopit, že byla povolána žít podle evangelických rad „zůstávajících ve společnosti“. Věnovala se šíření Apoštolství modlitby s některými asistenty.[1] Díky otci Ramièrovi se Volpicelli setkala s francouzskou nadací, která měla stejné cíle.
Francouzská instituce byla seskupena do nové Kongregace misionářů Nejsvětějšího Srdce Ježíšova Jean Jules Chevalier. Říkalo se jí „Třetí řád Nejsvětějšího srdce“ a vedla ji Louise-Thérèse de Montaignac. Neapolský arcibiskup Sisto Riario Sforza, který pochopil, že rodící se neapolská nadace má svou vlastní osobnost konfrontovanou s osobností de Montaignac, zjistil, že tyto dvě instituce měly být odděleny. V roce 1874 získala Volpicelliho nadace souhlas neapolského arcibiskupa a byla pojmenována „Pia Unione delle Ancelle del Sacro Cuore“ (Zbožná unie služebnic Nejsvětějšího srdce).
Catherina však cítila potřebu získat souhlas také od Svatého stolce.
Originalita a novost formy její nadace, která si přála být uznávána jako autentická náboženská instituce s veřejným povoláním slibů, vzbudily mnoho zmatků a otevřené nepřátelství, zejména v římském církevním prostředí. Byly překonány různé obtíže a v červnu 1890 obdržel „Istituto delle Ancelle del Sacro Cuore di Gesù“ (Institut služebnic Nejsvětějšího Srdce Ježíšova) pochvalný dekret Posvátné kongregace biskupů a štamgastů, aniž by změnil svůj inovativní design. Caterina Volpicelli zemřela 28. prosince 1894 a zanechala v mladé instituci velkou nejistotu, která by ještě potřebovala její charismatickou přítomnost.
Úcta
Byla prohlášena za ctihodnou 25. března 1945 papežem Piem XII. 28. června 1999 vyhlásil Jan Pavel II. Dekret o zázraku získaném na její přímluvu. 29. dubna 2001 ji tentýž papež prohlásil za blahoslavenou. 6. prosince 2008 podepsal papež Benedikt XVI. Dekret, kterým se uznává zázrak připisovaný přímluvě ženy, předehra k procesu kanonizace.
Byla vysvěcena na náměstí svatého Petra v Římě 26. dubna 2009 papežem Benediktem XVI.[2]
Její liturgická vzpomínka je 22. ledna. Pamětní deska byla nedávno umístěna do ulice Port'Alba 30 v Neapoli, kde se narodila; jako řeholnice dala obrat do náboženského života žen.[3][4]
Reference
- ^ Online, katolík. „Bl. Caterina Volpicelli - Saints & Angels - Catholic Online“. Katolík online. Citováno 2018-07-10.
- ^ Svatá mše za svatořečení pěti nových svatých
- ^ „Caterina Volpicelli (1839-1894)“. www.vatican.va. Citováno 2018-07-10.
- ^ „Santa Caterina Volpicelli su santiebeati.it“. Santiebeati.it. Citováno 2018-07-10.
