Konflikt náhodnosti - Casamance conflict

Konflikt náhodnosti
Alerte aux mines terrestres à Oussouye.jpg
Malování Oussouye varování z miny v oblasti.
datum1982 - 1. května 2014 (hlavní konflikt)
2015 - současnost (násilí na nízké úrovni)
Umístění
Casamance, Senegal
PostaveníJednostranné příměří;[4] pokračující násilí na nízké úrovni.
Bojovníci
 Senegal
 Guinea-Bissau (Vieirova vláda, 1998–99)[1]
Nebojová podpora:

MFDC

  • Tři hlavní frakce (skupiny Sadio, Badiatte a Diatta)[2]
  • Různé frakce třísek[1]
Guinejsko-bissauské rebely (1998–99)[3]
Velitelé a vůdci

Abdou Diouf (1982–2000)
Abdoulaye Wade (2000–2012)

Macky Sall (2012–2014)

Augustin Diamacoune Senghor (1982–2007)[2]
Salif Sadio  (WIA ) (2007–2014)[2]
Caesar Badiatte (1982–2014)[2]
Mamadou Niantang Diatta (1982–2014)[5][6]

Ansumane Mané (1998–99)[3]
Síla
Ozbrojené síly Senegalu: Tisíce (2012)[2]180 (2006)[7]
Ztráty a ztráty
Celkem 5 000 zabito od roku 1982[8]
60 000 vnitřně vysídlených [9]

The Konflikt náhodnosti je pokračující konflikt na nízké úrovni, který byl veden mezi Vláda Senegalu a Hnutí Demokratických Sílí Casamance (MFDC) od roku 1982. 1. května 2014 vůdce MFDC žaloval za mír a vyhlásil jednostranné příměří.

MFDC požadovalo nezávislost EU Casamance region, jehož populace je nábožensky a etnicky odlišná od zbytku Senegalu.[10] Nejkrvavější roky konfliktu byly během období 1992–2001 a vyústily ve více než tisíc úmrtí souvisejících s bitvami.[10]

30. prosince 2004 bylo dosaženo dohody mezi MFDC a vládou, která slíbila, že zajistí dobrovolnou integraci bojovníků MFDC do polovojenských sil v zemi, programy hospodářského oživení pro Casamance, odmínování a pomoc při návratu uprchlíků.[10] Některé tvrdé frakce MFDC se však brzy odklonily od prvků MFDC, které dohodu podepsaly, a po přerušení jednání v Foundiougne dne 2. února 2005.[10]

Boje se znovu objevily v letech 2010 a 2011, ale po volbách v dubnu 2012 v roce 2012 upadly Macky Sall. Mírová jednání pod záštitou Komunita Saint Egidio se konalo v Řím a dne 14. prosince 2012 prezident Sall oznámil, že Casamance bude testovacím případem pokročilé politiky decentralizace.[10]

Pozadí

Mapa Casamance oblast (tmavě červená) jako součást širší Senegal

The Casamance region je jižní region Senegalu, který, ačkoli je spojen na východě se Senegalem, je oddělen od zbytku Senegalu Gambie. Hlavními obyvateli regionu jsou členové Jola etnická skupina a mnoho jich je Křesťané nebo animátoři, na rozdíl od většiny Senegalců, kteří jsou Muslimové.[10] Mezi Diolou panuje sentiment, že dostatečně nevyužívají bohatství regionu a že hlavní město Dakar sklízí většinu zisku z produktů regionu.[10]

Časová osa

Sedmdesátá léta

Skutečný separatistický sentiment se v Casamance objevil až v 70. letech. Jedním z opakujících se témat bylo to, že Seveřané ovládli ekonomiku regionu.[11]

1980

V 80. letech minulého století vyvolala zášť ohledně marginalizace a vykořisťování Casamance senegalskou ústřední vládou hnutí za nezávislost ve formě MFDC, která byla oficiálně založena v roce 1982. Toto počáteční hnutí dokázalo spojit Jolu a další etnické skupiny v regionu , jako Fulani, Mandinka a Bainuk, a vedlo k rostoucímu odporu veřejnosti proti vládě a severanům. MFDC začalo organizovat demonstrace a napětí nakonec eskalovalo v masivních nepokojích v prosinci 1983. Senegalská vláda odpověděla rozdělením provincie Casamance na dva menší regiony, pravděpodobně za účelem rozdělení a oslabení hnutí za nezávislost. To jen zvýšilo napětí a vláda začala věznit vůdce MFDC jako např Augustin Diamacoune Senghor.[12]

Dalším faktorem rostoucího hnutí za nezávislost bylo selhání Konfederace Senegambia v roce 1989, který měl pro Casamance hospodářský prospěch a jehož konec jen zhoršil situaci populace Casamance.[12]

90. léta

The MFDC a další separatistické skupiny původně používaly tuto horizontální bílo-zeleno-červenou trikolóru jako Casamance státní vlajka[13]

Objev ropy v regionu povzbudil MFDC k organizování masových demonstrací za okamžitou nezávislost v roce 1990, které byly brutálně potlačeny senegalskou armádou. To tlačilo MFDC do ozbrojené vzpoury. Následující boje byly brutální a do roku 1994 bylo vysídleno 30 000 civilistů. Několik příměří byly dohodnuty v průběhu 90. let, ale žádná nevydržela, často také kvůli rozkolům v MFDC podél etnických linií a mezi těmi, kteří jsou připraveni vyjednávat, a těmi, kteří odmítli složit zbraně. V roce 1992 se MFDC rozdělilo na dvě hlavní skupiny, Front Sud a Front Nord. Zatímco Front Sud ovládala Jola a požadovala úplnou nezávislost, Front Nord zahrnoval jak domorodé, tak i jiné než jolské kmeny a byl připraven spolupracovat s vládou na základě neúspěšné dohody z roku 1991.[14] Další příměří v roce 1993 vedlo k odtržení nekompromisních povstaleckých skupin z MFDC. Ty pokračovaly v útoku na armádu.[3]

V roce 1995 senegalská armáda přesídlila tisíce vojáků ze severních provincií do Casamance, aby se pokusila konečně rozdrtit povstání. Severní vojáci často špatně zacházeli s místním obyvatelstvem a nerozlišovali mezi těmi, kteří podporovali rebely a vládními loajalisty. Do této doby si povstalci založili základny Guinea-Bissau, údajně dodáván se zbraněmi Bissau-Guinean vojenský velitel Ansumane Mané. Manéova údajná podpora separatistům byla jedním z faktorů, které vedly k Guinejsko-bissauská občanská válka která vypukla v roce 1998. Když se Senegal rozhodl vyslat svou armádu do Guineje-Bissau, aby bojovala za místní vládu proti Manovým silám, vytvořily tyto síly a MFDC plnou alianci. Obě povstalecké hnutí začaly bojovat bok po boku jak v Senegalu, tak v Guineji-Bissau.[3] Ačkoli se senegalská vláda Guineje-Bissau zhroutila, v květnu 1999 byl svržen i následující režim sympatický pro MFDC.[1]

Při obnovené ofenzivě proti separatistům v období od dubna do června 1999 ostřelovala senegalská armáda Casamanceho de facto hlavní město Ziguinchor poprvé, což způsobilo mnoho civilních obětí a vysídlení 20 000 lidí podél hranice mezi Senegalem a Guinejí-Bissau. Od té doby se boje většinou odehrály na východě Kolda Region. Další pokus o mírové rozhovory byl zahájen v prosinci 1999, kdy se sešli senegalští představitelé a zástupci MFDC Banjul. Obě strany souhlasily s příměřím.[15]

2000s

Mírové rozhovory byly obnoveny v lednu 2000 a obě strany se pokoušely ukončit vojenský konflikt a zaměřily se na obnovení politické a ekonomické normality Casamance. Diskutovalo se o transformaci MFDC na politickou stranu, rozhovorům však bránil její frakcionalizmus a odmítnutí senegalské vlády vůbec uvažovat o Casamanceho nezávislosti. Výsledkem je, že mírové rozhovory se zhroutily v listopadu 2000, kdy vůdce MFDC Augustin Diamacoune Senghor prohlásil, že jeho skupina bude pokračovat v boji až do dosažení nezávislosti. V březnu 2001 bylo dohodnuto nové příměří, ale konflikt se nepodařilo zastavit. Mezitím se mezi MFDC prohloubily vnitřní rozpory o cílech hnutí a vedení Senghora.[15]

Dne 30. prosince 2004 podepsaly obě strany konfliktu příměří, které trvalo až do srpna 2006.

Od rozdělení boje v této oblasti pokračovaly. V roce 2005 proběhlo další kolo jednání.[16] Jeho výsledky se však ukázaly jako částečné a ozbrojené střety mezi frakcemi MFDC a armádou pokračovaly i v roce 2006, což přimělo tisíce civilistů uprchnout přes hranice do Gambie.[17]

Dne 13. ledna 2007 Augustin Diamacoune Senghor, zemřel charismatický vůdce MDFC Paříž. Jeho smrt urychlila rozdělení MDFC, které se rozdělilo na tři hlavní ozbrojené frakce, vedené Salifem Sadioem, Caesarem Badiattem a Mamadou Niantang Diattou.[2]

Dne 9. června 2009 radikální radikálové MDFC zabili bývalého člena MFDC, který v té době sloužil jako prostředník mírového procesu.[18]

2010s

Do roku 2010 se MFDC přijal novou vlajku pro jejich vzpouru[19]

V říjnu 2010 došlo k nezákonné přepravě zbraní z Írán byl zabaven Lagos, Nigérie. Senegalská vláda měla podezření, že zbraně jsou určeny pro Casamance, a odvolala svého velvyslance v Teherán přes věc.[20] K těžkým bojům došlo v prosinci 2010, kdy se asi 100 bojovníků MDFC pokusilo odvézt Bignonu jižně od gambijské hranice podporovanou těžkými zbraněmi, jako jsou minomety a kulomety. Byli zahnáni několika oběťmi senegalskými vojáky, kteří při zásahu utrpěli sedm mrtvých.[21]

Dne 21. prosince 2011 senegalská média uvedla, že v senegalském regionu Casamance bylo zabito 12 vojáků po útoku separatistických rebelů na vojenskou základnu poblíž města Bignona.[22]

Tři vojáci byli zabiti při srážce 50 kilometrů severně od Ziguinchor. Senegalská vláda obvinila konflikt ze separatistů v regionu 14. února 2012.[23]

Ve dnech 11. a 23. března 2012 došlo ke dvěma útokům, při nichž byli zabiti 4 vojáci a 8 zraněno.[24]

Od dubna 2012 je mír v Casamance nejvyšší prioritou správy Senegalský prezident Macky Sall.[25]

Dne 3. února 2013 byli během bankovní loupeže spáchané MFDC ve městě Kafoutine zabiti čtyři lidé; povstalci ukradli celkem 8 400 $.[26]

Dne 1. května 2014 jeden z vůdců Hnutí demokratických sil Casamance Salif Sadio zažaloval mír a vyhlásil jednostranné příměří po tajných jednáních mezi jeho silami a vládou Senegalu vedených Mackym Sallem ve Vatikánu .[4]

Yahya Jammeh je známo, že najímá bojovníky MFDC do gambijské armády, údajně proto, že mají větší sklon být loajální k Jammehovu režimu než obyvatelé Gambie.[27] V průběhu roku 2017 Vojenská intervence ECOWAS v Gambii „Povstalci MFDC podporovali pro-Jammehovy síly.[28]

Členové skupiny byli podezřelí, že jsou za přepadením, které zanechalo 13 lidí mrtvých poblíž města Ziguinchor dne 6. ledna 2018.[29] Vedoucí představitelé MFDC však popřeli odpovědnost za usmrcování ve stylu popravy, což podle nich souviselo s nelegální těžbou teakového dřeva a růžového dřeva ze zalesněné oblasti, nikoli sbíráním palivového dřeva.[30]

Reference

  1. ^ A b C Minahan (2002) 400, 401.
  2. ^ A b C d E F Christophe Châtelot (19. června 2012). „Hranice kasamance zůstávají po 30 letech konfliktu nejasné“. Opatrovník. Citováno 14. prosince 2017.
  3. ^ A b C d Minahan (2002), str. 400.
  4. ^ A b „Senegal: Hnutí za rebely Demokratických sil kasamance (MFDC) vyhlásilo jednostranné příměří» Války ve světě “. Warsintheworld.com. Citováno 12. října 2014.
  5. ^ „DALŠÍ KMENY VÁZANÝCH SE SENEGÁLNÍ NAD KASAMANCÍ“. Wikileaks. 15. května 2007. Citováno 6. listopadu 2014.
  6. ^ „ZTRACENÍ V PŘÍPADĚ“. Wikileaks. 2. února 2007. Citováno 6. listopadu 2014.
  7. ^ „TRUCE V ROCE 2004 UKONČIL“. Wikileaks. 21. srpna 2006. Citováno 6. listopadu 2014.
  8. ^ „Casamance: žádný mír po třiceti letech války - GuinGuinBali.com“. Guinguinbali.com. Archivovány od originál dne 3. ledna 2013.
  9. ^ Harsch, Ernest (duben 2005). „Pakt míru zvyšuje naději v Senegalu“.
  10. ^ A b C d E F G „Databáze - Uppsala Conflict Data Program (UCDP)“. Ucdp.uu.se.[je nutné ověření ]
  11. ^ Foucher, Vincent (2019). „Mouvement des Forces Démocratiques de Casamance: The Illusion of Separatism in Senegal?“. V Lotje de Vries; Pierre Englebert; Mareike Schomerus (eds.). Secese v africké politice aspirace, stížnosti, výkon, rozčarování. Cham: Palgrave Macmillan. 265–292. ISBN  978-3-319-90205-0.
  12. ^ A b Minahan (2002), str. 399.
  13. ^ Minahan (2002), str. 396.
  14. ^ Minahan (2002), str. 399, 400.
  15. ^ A b Minahan (2002), str. 401.
  16. ^ „Senegal podepíše smlouvu o Casamance“. BBC. 30. prosince 2004. Citováno 1. listopadu 2014.
  17. ^ „Útoky v Casamance navzdory mírovým krokům“. Irin News. 5. prosince 2006.
  18. ^ „VÁLKA A BANDITRIE V KASAMANCI“. Wikileaks. 27. července 2009. Citováno 6. listopadu 2014.
  19. ^ „Ozbrojenci zabijí 13 v senegalské oblasti Casamance - armáda“. Reuters. 7. ledna 2018. Citováno 21. června 2018.
  20. ^ „BBC News - Senegal odvolává teheránského velvyslance kvůli přepravě zbraní“. BBC novinky. Citováno 12. října 2014.
  21. ^ „Senegalská armáda zametla Casamance po boji se separatisty“. RFI. 28. prosince 2010. Citováno 2011-04-23.
  22. ^ „12 vojáků zabitých při násilí v Senegalu pokračuje“. Sabc.co.za. Archivovány od originál dne 18. října 2014. Citováno 12. října 2014.
  23. ^ „Senegalské jednotky byly zabity při útoku'". Al-Džazíra. 14. února 2012.
  24. ^ „Voják zabit, čtyři zraněni při útoku rebela v Senegalu“. Moderní Ghana. 23. března 2012.
  25. ^ „Činnosti - Senegal“. Centrum pro humanitární dialog. Archivovány od originál dne 04.11.2016. Citováno 2016-11-02.
  26. ^ „Povstání separatistů z kasamance zabije čtyři“. Reuters. 3. února 2013. Citováno 6. listopadu 2014.
  27. ^ „Gambie: Proč může být armáda klíčem k tomu, aby Jammeh odstoupil?“. Africké argumenty. 2016-12-16. Citováno 2018-02-17.
  28. ^ Kwanue, C. Y. (18. ledna 2017). „Gambie: Jammeh 'Imports Rebels'". allAfrica. Citováno 19. ledna 2017.
  29. ^ „Ozbrojenci v sobotu zabili v Senegalu nejméně 13 lidí, kteří v lese sbírali palivové dřevo, uvedla armáda“. Francie24. 6. ledna 2018. Citováno 6. ledna 2018.
  30. ^ „Rebelové obviňují masakr Casamance z těžby dřeva“. Pulse News Agency International od AFP. 9. ledna 2018. Citováno 27. ledna 2018.

Bibliografie

  • Minahan, James (2002). Encyklopedie národů bez státní příslušnosti: etnické a národní skupiny po celém světě. Greenwood Publishing Group.CS1 maint: ref = harv (odkaz)

Další čtení

  • Fall, Aïssatou (2011). „Porozumění konfliktu Casamance: pozadí“. Monografie KAIPTC č. 7. Archivováno od originál dne 14.4.2013. Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc)
  • Eric Morier-Genoud, "Sant‘ Egidio et la paix. Interviews de Don Matteo Zuppi & Ricardo Cannelli ", _ LFM. Společenské vědy a mise _, Říjen 2003, s. 119–145
  • Foucher, Vincent, „The Mouvement Des Forces Démocratiques de Casamance: The Illusion of Separatism in Senegal?“, In Secessionism in African Politics Aspiration, Grievance, Performance, Disenchantment, ed. autorů Lotje de Vries, Pierre Englebert a Mareike Schomerus (Cham: Palgrave Macmillan, 2019), s. 265–92