Karpatská německá strana - Carpathian German Party - Wikipedia

Karpatská německá strana

Karpatendeutsche Partei
PředsedaRoland Steinacker (1928–1933)
Desider Alexy (1933–1935)
Franz Karmasin (1935–1938)
ZaloženýČervenec 1928
Rozpuštěno1938
PředcházetKarpatendeutsche Volksgemeinschaft
UspělNěmecká strana
NovinyDeutsche Stimmen (1934–1938)
IdeologieNěmecký nacionalismus
nacismus (pozdější fáze)
Politická poziceKrajní pravice
Národní příslušnostNěmecká volební koalice (1929)
Sudetoněmecká strana (1935–1938)
Poslanecká sněmovna Československa (1935)
1 / 300
Senát Československa (1935)
1 / 150

The Karpatská německá strana (Němec: Karpatendeutsche Partei, zkráceně KdP) byl politická strana v Československo, aktivní mezi Karpatská němčina menšina z Slovensko a Podkarpatská Rus.[1][2] Začalo to jako buržoazní centristická párty, ale poté, co jsme se spojili s Sudetoněmecká strana v roce 1933 se vyvinula v Národní socialista orientace.[3]

Karpathendeutsche Volksgemeinschaft

KdP vznikla v roce 1927 jako Karpathendeutsche Volksgemeinschaft (KDV, „Karpatská německá etnická komunita“), kterou založili muži jako Dr. Roland Steinacker (profesor Teologie z Bratislava ), Sudetská němčina průmyslník Karl Manouschek, Dr. Samuel Früwirt, Carl Eugen Schmidt (protestantský pastor) a inženýr Franz Karmasin.[3][4][5][6][2][7] KDV sídlila hlavně v Bratislavě a okolí a shromažďovala své členy z německé buržoazie a sympatizanty různých politických stran (jako Farmářská liga, Německá národní strana a Německá demokratická pokroková strana ).[8] Také to organizovalo Sudetští Němci žijící na Slovensku.[8]

Párty nadace

KdP byla ustavena jako politická strana v červenci 1928 v roce Nálepkovo / Wagendrüssel s očima nadcházejících parlamentních voleb.[3][5][9][10] Do roku 1933 předsedal KdP Dr. Roland Steinacker.[3]

Strana měla křesťanskou a anti-marxista výhled a postavila se jako strana loajální československému státu.[10][11] Klíčovým zájmem zakladatelů KdP bylo odvést Němce na Slovensku od maďarských stran.[6] Nová strana doufala, že prolomí politickou hegemonii EU Německá strana na zip.[12] Pokud jde o identitu, KdP navrhla pojem „karpatské německé“ identity na rozdíl od „Zipser německy „identita tradičně spojená s maďarskou monarchií.[9]

1929 volby

KdP napadl žalobu 1929 parlamentní volby jako součást Německá volební koalice ve spojenectví s Farmářská liga (BdL) a Německé pracovní a hospodářské společenství (DAWG).[3] Zatímco aliance získala 16 křesel v Poslanecké sněmovně a devět křesel v Senátu, nebyli zvoleni žádní kandidáti KdP.[3] Aliance získala 16 922 hlasů v oblastech karpatských Němců (Slovensko a Podkarpatská Rus).[13]

1933–1934

Desider Alexy se stal předsedou KdP v roce 1933.[3] S nacistickým převzetím moci v Německu se KdP postupně přibližovala k sudetoněmecké Heimatsfront (která se později vyvinula do sudetoněmecké strany).[14][15] Strana založila týdeník Deutsche Stimmen („German Voices“) jako jeho orgán v roce 1934.[16][17][18]

1935 volby

V 1935 parlamentní volby KdP bojovala společně se sudetoněmeckou stranou.[3] Dohody mezi oběma stranami bylo dosaženo 28. března 1935.[19] Byl zvolen jeden kandidát KdP, Siegmund Keil, který napadl místo v Senátu v 11. volebním okrese Nové Zámky.[3] Kromě toho byl Karmasin zvolen do Poslanecké sněmovny jako kandidát SdP z Jihlava 10. volební obvod.[3] V Československém národním shromáždění vytvořily SdP a KdP společné frakce v Poslanecké sněmovně a Senátu.[3] Celkově vzato si KdP vyžádalo přibližně 30 000 hlasů (ve srovnání s celkovým počtem přibližně 150 000 karpatských Němců).[6] Účinně se KdP nestal tak dominantní silou v komunitě karpatských Němců, jakou SdP udělal v Sudetech.[6]

Unie s SdP

V listopadu 1935 vstoupila KdP do organické unie se SdP v souladu s Führerův princip.[6][12] Oficiálním názvem SdP se stala „sudetoněmecká a karpatsko-německá strana“ (Sudetendeutsche und Karpatendeutsche Partei).[12][20] Organizace KdP byla přestavěna po SdP.[6] Karmasin byl jmenován vůdcem SdP Konrad Henlein jako jeho zástupce pro karpatskou oblast.[3][6][21] Symbol KdP byl modelován podle symbolu SdP, protáhlého červeného štítu, který nesl písmena „KdP“.[22]

Jak se spojovalo spojenectví se sudetoněmeckou stranou, začala KdP rozšiřovat svůj dosah mezi mladší generací Němců na Slovensku.[6] Mnoho nových stoupenců KdP se vrátilo z německých technických škol v Čechy a Morava -Slezsko nebo Německá univerzita v Praze.[6] KdP dokázala vybudovat relativně silné zastoupení na středním Slovensku a podařilo se jí získat roli i mezi mladší generací v Zipech.[12] Starší generace Zipserových Němců a sympatizantů komunistů však zůstala vůči Karmasinovi a jeho straně skeptická.[9][12]

Spojenectví s maďarskými stranami

Henlein navštívil Bratislava 27. dubna 1936.[9] Během své návštěvy vyzval vůdce maďarských stran, aby vytvořili alianci.[9] Taková aliance, která se stala skutečností v místních volbách v roce 1937, znamenala, že Spojená maďarská strana přerušila své vazby na německou stranu Zipser.[9] Německá strana Zipser byla směrována v anketách z roku 1937.[9]

Zakázáno

KdP a SdP byly československou vládou uprostřed Sudetská krize v září 1938.[3][6] Dne 8. Října 1938 Německá strana byla zřízena jako nástupnická organizace KdP.[23] Karmasin by později se stal slovenským ministrem pro německé záležitosti a poté Waffen-SS Sturmbannführer.[24]

Reference

  1. ^ J. Krejcí; P. Machonin (11. srpna 1998). Československo, 1918–1992: Laboratoř sociálních změn. Palgrave Macmillan UK. p. 16. ISBN  978-0-230-37721-9.
  2. ^ A b Giuseppe Motta (25. března 2014). Méně než národy: Středovýchodní evropské menšiny po první světové válce, svazky 1 a 2. Publikování Cambridge Scholars. p. 218. ISBN  978-1-4438-5859-5.
  3. ^ A b C d E F G h i j k l m Mads Ole Balling (1991). Von Reval bis Bukarest: Einleitung, Systematik, Quellen und Methoden, Estland, Lettland, Litauen, Polen, Tschechoslowakei. Dokumentace Verlag. str. 277–280, 397, 449. ISBN  978-87-983829-3-5.
  4. ^ Kováč, Dušan (2010). „Die Karpatendeutsche Identität im Kräftefeld der mitteleuropäischen Politik 1918-1845“. V Marija Wakounig (ed.). Nation, Nationalitäten und Nationalismus im östlichen Europa: Festschrift für Arnold Suppan zum 65. Geburtstag. Wolfgang Mueller, Michael Portmann. LIT Verlag Münster. 249–62. ISBN  9783643502414. Citováno 25. března 2016.
  5. ^ A b Karl Bosl (1979). Die erste Tschechoslowakische Republik als multinationaler Parteienstaat: Vorträge d. Tagungen d. Collegium Carolinum v Bad Wiessee vom 24.-27. Listopadu 1977 u. vom 20.-23. Dubna 1978. Oldenbourg. 213–214. ISBN  978-3-486-49181-4.
  6. ^ A b C d E F G h i j Vyhoštění německé populace z Československa. 1960. s. 138–140.
  7. ^ Egbert K. Jahn (1971). Die Deutschen in der Slowakei in den Jahren 1918–1929: Beitrag zur Nationalitätenproblematik. Oldenbourg. p. 122. ISBN  978-3-486-43321-0.
  8. ^ A b Paul Brosz (1992). Das letzte Jahrhundert der Karpatendeutschen in der Slowakei. Arbeitsgemeinschaft der Karpatendeutschen aus der Slowakei. 72–73.
  9. ^ A b C d E F G Marija Wakounig; Wolfgang Mueller; Michael Portmann (2010). Nation, Nationalitäten und Nationalismus im östlichen Europa: Festschrift für Arnold Suppan zum 65. Geburtstag. LIT Verlag Münster. 257, 262. ISBN  978-3-643-50241-4.
  10. ^ A b Jörg Meier (2006). Beiträge zur Kulturgeschichte der Deutschen in der Slowakei. Weidler. p. 45. ISBN  978-3-89693-462-8.
  11. ^ Roland Schönfeld (2000). Slowakei: vom Mittelalter bis zur Gegenwart. F. Pustet. p. 136. ISBN  978-3-7917-1723-4.
  12. ^ A b C d E Österreichische Osthefte. 33 (1–2 vyd.). Österreichisches Ost- und Südosteuropa-Institut. 1991. s. 278–279.
  13. ^ Manuel Statistique de la Republique Tchecoslovaque. IV. 1932. Praha. Annuaire Statistique de la Republique Tchecoslovaque. 401–402
  14. ^ Německá zahraniční politika. Institut pro mezinárodní vztahy. 1963. str. 77.
  15. ^ Nation und Staat; deutsche Zeitschrift fur das europaische minoritatenproblem. 16. 1942. str. 149.
  16. ^ Ernst Hochberger; Anton Scherer; Friedrich Spiegel-Schmidt (leden 1994). Die Deutschen zwischen Karpaten und Krain. Langen Müller. p. 36. ISBN  978-3-7844-2478-1.
  17. ^ Josef Spetko (1991). Die Slowakei: Heimat der Völker. Amalthea. p. 91. ISBN  978-3-85002-306-1.
  18. ^ Ján Tibenský (1980). Slovensko: Kultúra. Obzor. p. 597.
  19. ^ Gerhard L. Weinberg (18. října 2013). Hitlerova zahraniční politika 1933–1939: Cesta ke druhé světové válce. Enigma Books. p. 177. ISBN  978-1-936274-84-0.
  20. ^ Velká sovětská encyklopedie. 1980. s. 205.
  21. ^ Spojené státy. Státní správa. Divize evropských záležitostí; Raymond Edward Murphy; Francis Bowden Stevens; Howard Trivers; Joseph Morgan Roland (1943). Národní socialismus: základní principy, jejich aplikace zahraniční organizací nacistické strany a využití Němců v zahraničí pro nacistické cíle. Americký vládní úřad Tisk. Vypnuto. p. 480.
  22. ^ John Randolph Angolia; David Littlejohn; C. M. Dodkins (1. ledna 1974). Okrajové zbraně Třetí říše. R. J. Bender. p. 84.
  23. ^ Mads Ole Balling (1991). Von Reval bis Bukarest: Einleitung, Systematik, Quellen und Methoden, Estland, Lettland, Litauen, Polen, Tschechoslowakei. Dokumentace Verlag. 283–284. ISBN  978-87-983829-3-5.
  24. ^ Adams, Jefferson (2009). „Karmasin, Franz (1901–1970)“. Historický slovník německé inteligence. Strašák Press. p. 223. ISBN  9780810863200.