Carlo Taube - Carlo Taube

Carlo Sigmund Taube (narozen 4. července 1897 v Galicie, zemřel 3. října 1944 v Osvětim-Birkenau ) byl klavírista, skladatel, dirigent a obětí holocaustu.
Život
Carlo Taube se narodil v Rakousko-Uhersko provincie Galicie. Hudbu studoval v Vídeň s Ferruccio Busoni a živil se koncertováním v kavárnách v Vídeň, Brno a Praha. Taube, jeho manželka Erika a jejich dítě byli deportováni z Prahy do Terezína (Theresienstadt ) ghetto 10. dubna 1941. V dubnu 1942 dirigoval první orchestrální představení v Terezín Magdeburský kazatel, který uvedl svou vlastní terezínskou symfonii. Taube uspořádal řadu sólových koncertů a dirigoval terezínskou kapelu a orchestr. Vystupoval také v kavárně. Carlo a Erika Taube a jejich dítě byli deportováni Osvětim-Birkenau asi 1. října 1944 (příjezd do Osvětimi 3. října 1944), kde všichni zemřeli.[1]
Funguje
Taube složil několik kusů v Terezín kromě Terezínské symfonie. Tyto zahrnují:
- ukolébavka v ghettu (součást sady ghetta pro alt a orchestr),
- Báseň, Caprice a meditace, tři krátké skladby pro sólové housle,
- Ein Jüdisches Kind (Židovské dítě), ukolébavka pro soprán a klavír (jediné dílo Taube, které přežilo druhá světová válka ). - zaznamenal Anne Sofie von Otter
Reference
- ^ Karas, Jožo (1990). Hudba v Terezíně, 1941-1945. Pendragon Press. p. 127. ISBN 978-0-918728-34-0.
Zdroje
- Makarova, Elena, S. Makarov, V. Kuperman. Univerzita nad propastí. 2. vyd. Vydavatelé Verba, Jeruzalém, 2004.
- Karas, Jožo. Hudba v Terezíně, 1941-1945. 1. vyd. Beaufort Books Publishers, New York, 1985.
- Kuna, Milan. Hudba na hranici života (Engl: Hudba na hranici života). 1. vyd. Naše vojsko / Český svaz protifašistických bojovníků, Praha, 1990.