Caralho - Caralho - Wikipedia
![]() | Tento článek obsahuje seznam obecných Reference, ale zůstává z velké části neověřený, protože postrádá dostatečné odpovídající vložené citace.Březen 2020) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
![]() | tento článek lze rozšířit o text přeložený z odpovídající článek v portugalštině. (Únor 2020) Kliknutím na [zobrazit] zobrazíte důležité pokyny k překladu.
|
Caralho (IPA:[kaˈɾaʎu]) je vulgární V portugalštině slovo s různými významy a použití. Doslova se jedná o podstatné jméno odkazující na penis, podobné angličtině péro, ale také se používá jako citoslovce vyjadřující překvapení, obdiv nebo zděšení v negativním i pozitivním smyslu stejným způsobem jako kurva v angličtině. Caralho se také používá v zesilovače para caralho, umístěné za přídavnými jmény a někdy příslovci a podstatná jména znamenat "velmi" nebo "spousta", a dělat Caralho, oba jsou ekvivalentní anglickým vulgaritám zasraný a jako kurva.
Caralho je příbuzný se španělštinou carajo, Galicijština Carallo, a Katalánština Carall. Avšak příbuzní nebyli identifikováni v jiných iberských jazycích včetně Baskičtina.[1] Italská má cazzo, slovo se stejným významem, ale pokouší se jej spojit se stejnou etymologií selhat z fonologických důvodů, protože / r / z carajo (nebo jeho absence v cazzo) zůstává nevysvětlitelný a žádná latinská fonologická sekvence se nevyvíjí jako / x / ve španělštině a / tts / v italštině.
Záznamy ukazují, že toto slovo se v Portugalsku používá od 10. století a objevuje se na „básních o urážce a výsměchu“ v Galicijsko-portugalský text. Po Protireformace, slovo se stalo obscénním a jeho původní význam znamenající, že vztyčený penis se stal méně běžným. Dnes, Caralho se běžně používá jako dysfemismus a v erotismus.
Etymologie
Etymologie Caralho a jeho příbuzní jsou nejistí, ale bylo předloženo několik hypotéz. Na základě sémantiky i historické fonologie se nejpravděpodobnější zdroj jeví jako neověřený Vulgární latina * c (h) araculum, což by byla latinizovaná zdrobnělina starořeckého χάραξ (khárax, „hůl“). Další možností je Pozdní latina kasus nebo jeho maličkost, Carassus („prázdný“), případně použitý k popisu vraného hnízda na lodi.
Filolog a romanista Joan Coromines navrhl, že slovo může mít a Předrománský původ v keltském kořenu cario.[2]
Etymolog Christian Schmitt navrhl, že etymon je starořecký καρυον („ořech“).[2]
Dějiny

V 10. století se toto slovo běžně používalo pro pojmenování držáků, které měly falický tvar. Časné důkazy o jeho vulgárnosti pocházejí z roku 974, kdy Klášter Sant Pere de Rodes obdržel dar od Gausfreda, hraběte z Rossillon, který odkazoval na mons Caralio, nedaleký hora, jak mít "nečestné a neposlušné jméno, i když všichni dobře známé".[3][4][5][6] V roce 982, králi Lothair z Francie daroval půdu stejnému klášteru: pervenit usque in sumitatem ipsius montis qui vocatur Caralio.[7]
Vulgární báseň v galicijštině od poloviny 13. století, autor Castlian trovador Pedro Burgalês, používá toto slovo v odkazu na ženu jménem Maria Negra, která silně toužila po falusu:[8]
Maria Negra, desventuirada
E por que quer tantas pissas comprar?
Pois lhe na mao non queren durar
E lh´assi morren aa malfa [da] da?
E un Caralho grande que comprou,
Oonte ao serão o esfolou,E outra pissa tem ja amormada.
Galicijský-portugalský básník Martin Soares zmiňuje an anti hrdina pojmenovaný Dom Caralhote (parodie na Lancelot ) který je unesen a na celý život zamčen dívkou, kterou kdysi zneuctil:[9]
A bõa dona, molher mui leal,
pois que Caralhote houv'en seu poder,
mui ben soube o que dele fazer:
e meteu-o logu'en un cárcer atal,
u moitos presos jouveron assaz;Dona donzela jaz preto d'aquí
Reference
- ^ Chacón Calvar 2008
- ^ A b González Pérez 1991, str. 159
- ^ Camacho Taboada et al. 2009, str.41-42
- ^ Álvarez & Vilavedra 1999, str.719
- ^ Bastardas 1977, str.47
- ^ Abadal: Cataluña Carolingia, citado č Diccionario Etimológico de la Lengua Castellana de Joan Corominas
- ^ Anales de filología hispánica, 4, Secretariado de publicaciones e intercambio científico, Universidad de Murcia, 1988, s. 131
- ^ Lapa 1965, str.570
- ^ García a Gradín 2001, str. 58
Bibliografie
- Aguiló, Cosme (1982), „Els Columbrets“ (PDF), Felanitx (2319)[trvalý mrtvý odkaz ]
- Aguiló, Cosme; Gulsoy, Joseph (2002), Toponímia i etimologia, Biblioteca Miquel dels Sants Oliver, 18, L'Abadia de Montserrat, ISBN 9788484154211
- Álvarez, Rosario; Vilavedra, Dolores (1999), Cinguidos por unha arela común: Homenaxe - profesor Xesús Alonso Montero, 1Universidade de Santiago de Compostela, Departamento de Filoloxía Galega, ISBN 9788481218060
- Balari y Jovany, Jose (1899), Origenes Historicos de Cataluña, MAXTOR, ISBN 9788497616775
- Bastardas, Joan (1977), „El Catalá Pre-Literari“, Germa Colón (ed.), Actes del IV Colloqui Internacional de Llengua i Literatura Catalanes, Basilea 1976, Biblioteca "Abat Oliba", 11, L'Abadia de Montserrat, ISBN 9788472021532
- Beirante, Maria Angela V. da Rocha (1995), Évora na idade média, Textos universitários de ciências sociais e humanas, Fundação Calouste Gulbenkian: Junta Nacional de Investigação Científica e Tecnológica, ISBN 9789723106930
- Benjamin, Roberto Emerson Câmara (2000), „A Media e os Mitos“, V CONGRESO LATINOAMERICANO DE CIENCIAS DE LA COMUNICACIÓN - ALAIC 2000 - 26-29 de abril del 2000 (DOC), Santiago, Chile: Universidad Diego Portales
- Boullón Agrelo, Ana Isabel (2012), „Trazos da Oralidade na Lingua Galega Medieval“, Juan Pedro Sánchez Méndez (ed.), Oralidad y Escritura en la Edad Media Hispánica, Valencie: Tirant Humanidades, ISBN 9788415442424
- Camacho Taboada, María Victoria; Rodríguez Toro, José Javier; Santana Marrero, Juana; López Morales, Humberto (2009), Estudios de lengua española: descripción, variación y uso: homenaje a Humberto López Morales, Iberoamericana Editorial, ISBN 9788484893646
- Casagrande Júnior, Osmar (2010), „Cu é lindo - o palavrão como recurso do erotismo na lírica contemporânea brasileira“ (PDF), REVELL - Revista de Estudos Literários da UEMS, Ano 01 (1), ISSN 2179-4456
- Chacón Calvar, Rafael (leden 2008), Carajo, Carallo / Caralho, Carall, La Cueva de Zaratustra, archivovány od originál dne 2012-02-03
- Fisas, Carlos (1989), Historias de la historia (9. vyd.), Planeta, ISBN 9788432045042
- Flores Varela, Camilo; Couceiro Pérez, Xosé Luis (1999), Homenaxe - profesor Camilo Flores, 1Universidade de Santiago de Compostela, ISBN 9788481217872
- Gaitán Orjuela, Efraín (1970), Biografía de las palabras: sentido, origen y anécdota de muchos vocablos españoles, Bolsilibros Bedout, 70 (3. vyd.), Bedout
- Galmés de Fuentes, Álvaro (1986), „Toponimia asturiana y asociación etimológica“, Lletres Asturianes (19): 31–39
- Galmés de Fuentes, Álvaro (1996), Toponimia: Mito e HistoriaReal Academia de la Historia, ISBN 9788495983947
- García, Santiago Gutiérrez; Gradín, Pilar Lorenzo (2001), A literatura artúrica en Galicia e Portugal na Idade Media, Biblioteca de divulgación: Serie Galicia, Universidade de Santiago de Compostela, ISBN 9788481218824
- González Pérez, R. (1991), "Umgangsprache in der Iberoromania. Festschrift fur Heinz Kroll", Revista Española de Lingüística, 21 (1)
- Grimes, Larry M. (1978), El tabú lingüístico en México„Studium jazyka a literatury Spojených států Hispanos, Editorial Bilingüe, ISBN 9780916950101
- Hansen, João Adolfo (2004), A sátira e o engenho: Gregório de Matos e a Bahia do século XVII (2ª ed.), Atelie Editorial, ISBN 9788526806771
- Kröll, Heinz (1984), O eufemismo e o Disfemismo no Português Moderno, Colecção Biblioteca Breve, 84, ICALP
- Lapa, Manuel Rodrigues (1965), Cantigas d'escarnho e de mal dizer: dos cancioneiros medievais galego-portugueses, Colección filolóxica, Redakční Galaxia
- Malte-Brun, Conrad; Malte-Brun, Victor Adolfe (1833), Nouvelles annales des plavby, Gide fils
- Moreu Rey, Enric (1982), Els nostres noms de lloc, Treballs i els umírá, 22Moll
- Munné, Juan Clemente Zamora; Guitart, Jorge M. (1982), Dialectologiá hispanoamericana: teoría, descripción, historia, Colección Lingüística, 3 (2. vyd.), Colegio de España, ISBN 9788474550375
- Nobíling, Oskar (1907), Jako Cantigas de D. Joan Garcia de Guilhade, Erlangen
- Souza, Tatiane Reis Dias de (2010), „Reprezentativní erótica do Indie bez básně Elixir do pajé, de Bernardo Guimarães“, E-hum, Belo Horizonte, 3 (1)[trvalý mrtvý odkaz ]
- Tavani, Giuseppe (2002), Trovadores e jograis: introdução à poesia středověké galego-portuguesa, Estudos de literatura portuguesa, Caminho, ISBN 9789722114660
- Vila-Coia, Xabier (2001), Ghaliça C i B., Xabier Vila-Coia, ISBN 9788460729921