Cant de la Senyera - Cant de la Senyera

Cant de la Senyera ("Píseň The Senyera [flag] ") je skladba pro smíšený sbor s hudbou od Lluís proso, texty založené na básni od Joan Maragall, složený výslovně jako hymnus Orfeó Català sborová skupina v Katalánsko společenství Španělska. Debutovalo to v Montserrat v roce 1896, při slavnostním ceremoniálu na počest Senyera, tradiční vlajka koruny Aragona, která slouží jako základ pro další regionální vlajky, včetně vlajky Katalánska.

Zákaz

Píseň byla zakázána od roku 1939 do roku 1960 v režimu španělštiny caudillo Francisco Franco, jako část Frankův zákaz katalánského jazyka a kultury. V roce 1960, když byl Franco na vzácné návštěvě Barcelona, čtyři z jeho ministrů, včetně ministra vnitra Camilo Alonso Vega, se zúčastnil stoletého obřadu pro Maragallovou na Palác katalánské hudby. Občanský guvernér Barcelony, Felipe Acedo, autorizoval koncert, ale zakázal hrát „Cant“, přestože byl založen na Maragallově díle.[1] Orchestr hrál hudební aranžmá Cant de la Senyera, na kterém se postavila řada katalánských nacionalistů a zazpívala si,[2][3] označující klíčový bod obratu v historii katalánského nacionalismu, událost známá jako Fets del Palau de la Música („Události hudebního paláce“). Několik lidí bylo zatčeno za to, že spolu zpívali, a jeden, Jordi Pujol, který by se později stal Prezident Katalánska, byl zatčen, mučen a odsouzen k sedmi letům vězení.[4]

Role

Píseň sloužila jako de facto katalánská hymna vedleEls Segadors “, ačkoli tento byl oficiálně uveden až v roce 1993.

Text


Katalánština

Refrén:
Al Damunt dels nostres cants
aixequem una Senyera
que els farà més triomfants.

Au, společnosti, enarborem-la
en senyal de germandat!
Au, Němci, al vent desfem-la
en senyal de llibertat.
Que vole! Contemplem-la
en sa dolça majestat!

Refrén

Oh bandera catalana !,
nostre cor t'és ben fidel:
volaràs com au galana
pel damunt del nostre anhel:
za mirar-te sobirana
alçarem els ulls al cel.

Refrén

I et durem arreu enlaire,
et durem, i tu ens duràs:
voleiant al grat de l'aire,
el camí assenyalaràs.
Dóna veu al teu cantaire,
llum als ulls i força al braç.

Refrén


Angličtina (neoficiální překlad)

Refrén:
Kromě našich písní
zvedneme symbol
díky čemuž budou vítěznější.

Pojďte, společníci, pojďme ji zvednout
ve znamení bratrství!
Pojďte, bratři, do větru ji rozviňte
ve znamení svobody.
Nechte ji létat! Pojďme ji obdivovat
v jejím sladkém majestátu!

Refrén:

Ach katalánská vlajka !,
naše srdce k vám je velmi věrné;
Budete létat jako galantní pták
nad naší touhou:
vidět tě svrchovaný
zvedneme oči k nebi.

Refrén:

A vezmeme tě všude zvednutý,
odneseme vás a vezmete nás:
vlající na rozmarech větru,
tak, jak to označíte.
Dejte hlas svému zpěvákovi,
světlo v očích a síla v náručí.

Refrén:

Reference

  1. ^ Manuel Vigil y Vázquez (1981). Entre el Franquismo y el Catalanismo: Con Picasso en Medio. Plaza y Janés. str. 95. ISBN  978-84-01-33197-8. - Don Felipe Acedo conluyó por autorizar el concierto, pero manteniendo la prohibición expresa y terminante de interpreta el Cant de la Senyera, prohibición mantenida no obstante advertírsele que- bastaba esa prohibición para que se
  2. ^ John Hargreaves (2000). Svoboda pro Katalánsko?: Katalánský nacionalismus, španělská identita a olympijské hry v Barceloně. Cambridge University Press. str. 136. ISBN  978-0-521-58615-3.
  3. ^ Donald McNeill (1999). Urban Change and the European Left: Tales from the New Barcelona. Taylor & Francis. str. 61. ISBN  978-0-203-98191-7.
  4. ^ Michael Eaude (2008). Barcelona: město, které se znovu objevilo. Pět listů. str. 131. ISBN  978-1-905512-14-0.