Potrava pro děla - Cannon fodder - Wikipedia

Potrava pro děla je neformální, hanlivý výraz pro bojovníci kteří jsou považováni za vládní nebo vojenské velení nebo s nimi je zacházeno jako postradatelný tváří v tvář nepřátelské palbě. Termín se obecně používá v situacích, kdy jsou bojovníci nuceni záměrně bojovat proti beznadějným šancím (s vědomím toho, že utrpí extrémně vysoké ztráty) ve snaze dosáhnout strategického cíle; příkladem je zákopová válka z první světová válka. Termín lze také použít (poněkud hanlivě) k odlišení pěchota od jiných sil (jako jsou dělostřelecké jednotky, letectvo nebo námořnictvo), nebo odlišit postradatelné nízké nebo nezkušené bojovníky od údajně cennějších veteránů.

Termín pochází z krmivo, jako jídlo pro hospodářská zvířata. Vojáci jsou metaforickým pokrmem pro nepřítele dělo oheň.^[1]

Etymologie

Pojem vojáků jako krmiva, jako nic jiného než „jídla“, které má konzumovat bitva, sahá přinejmenším do 16. století. Například v William Shakespeare hra Henry IV, část 1 je scéna, kdy se princ Henry vysmívá John Falstaff ubohá skupina vojáků. Falstaff odpovídá princi Henrymu s cynický odkazy na střelný prach a házet těla do masový hrob jámy s tím, že jeho muži jsou „dost dobří na to, aby mohli házet; jídlo na prášek, jídlo na prášek; zaplní jámu stejně dobře [muži] ....“

První doložené použití výrazu „krmivo pro děla“ je od francouzského spisovatele, François-René de Chateaubriand. V jeho anti-Napoleonské pamflet „De Bonaparte et des Bourbons“, publikovaný v roce 1814, kritizoval cynický přístup k rekrutům, který převládal na konci roku Napoleon panování: "On entata venu à ce point de mépris pour la vie des hommes et pour la France, d'appeler les conscrits la matière première et la chair à canon"-" pohrdání životy mužů a samotnou Francií dospělo k bodu, který nazývá " branci „surovina“ a „krmivo pro děla“. “^[2]

Termín se objevil v anglickém překladu příběhu, který napsal Hendrik svědomí, přeložená paní Egwittovou a publikovaná v Janesville Gazette, Wisconsin v roce 1854.^[3] Později se objevil v The Morning Chronicle v Londýně v roce 1861^[4] a byl popularizován během první světová válka.^[5]

Viz také

Vojenské taktiky / jednotky

• Opuštěná naděje: Počáteční vlna útočných jednotek očekávala, že utrpí vysoké ztráty při útoku na dobře bráněný cíl.
• Lidský štít: situace, kdy potenciál civilních obav odrazuje útoky na vojenský cíl.
• Útok lidské vlny: útok, při kterém má neúměrně velký počet útočníků přemoci dobře bráněný cíl.
• Trestní vojenská jednotka: bojová formace složená buď z personálu odsouzeného podle vojenského zákona, nebo z civilních odsouzených, kteří se dobrovolně přihlásili nebo byli vysláni do vojenské služby.
• Úderné oddíly: pěchota v čele útoku.
• Sebevražedný útok

Jiné kulturní analogy

• Obvinění z lehké brigády kde vojáci statečně bojovali, přestože čelili téměř jisté smrti.
• Hra Jaká krásná válka!, vymyslel Joan Littlewood je Divadelní dílna, a zejména dialog poskytnutý Douglas Haig, je zaměřen na toto téma.
• Červená košile, fiktivní postava, jejíž jediným účelem je zemřít brzy po představení.
• Obětní beránek, někdo, kdo je obětován pro společné dobro.
• Táborové krmivo, preseason hráči na NFL soupisky týmů. Používá se hlavně k vyplnění týmu a pozření herního času pozdě ve hrách (čímž se minimalizuje riziko zranění veteránů a cenných draftovaných hráčů) a kteří mají malou šanci udělat škrty na konečné soupisce.

Reference