Canigou - Canigou
Mohu jít | |
---|---|
Canigó, prosinec 2004 | |
Nejvyšší bod | |
Nadmořská výška | 2,784 m (9,134 ft) |
Výtečnost | 550 m (1 800 ft) |
Souřadnice | 42 ° 31'08 ″ severní šířky 02 ° 27'24 ″ východní délky / 42,51889 ° N 2,45667 ° ESouřadnice: 42 ° 31'08 ″ severní šířky 02 ° 27'24 ″ východní délky / 42,51889 ° N 2,45667 ° E |
Zeměpis | |
Mohu jít | |
Rozsah rodičů | Pyreneje |
Lezení | |
První výstup | Podle tradice v roce 1285 od Peter III Aragonský |
Nejjednodušší trasa | túra |
The Mohu jít (Katalánština: Mohu jít , francouzština: Canigou Francouzská výslovnost:[kaniɡu]; latinský: mons Canigosus nebo Canigonis) je hora nachází se v Pyreneje jižní Francie.
Canigó se nachází méně než 50 kilometrů od moře a má nadmořskou výšku 2784,66 metrů (9 136,0 ft). Díky svým ostrým bokům a dramatickému umístění blízko pobřeží se až do 18. století považoval Canigou za nejvyšší horu Pyreneje.[1]
Být mezi jihem a Severní Katalánsko, hora má historický symbolický význam pro Katalánci.
Zeměpis
Canigó se nachází v Pyrénées-Orientales, jižně od Prades a severně od Prats-de-Mollo-la-Preste. Jeho vrchol leží na hranici mezi dvěma obcemi: Vernet-les-Bains a Taurinya (ačkoli území dvou dalších obcí - Casteil a Valmanya - přiblížení se k summitu).[2] Díky své poloze je viditelný z plání Roussillon a od Conflent v Francie, a také z Empordà v Španělsko.[3]
Dvakrát ročně, začátkem února a na konci října, za dobrého počasí, je Canigó vidět při západu slunce až z Marseille, 250 km (160 mi) pryč, od lom světla světla. Tento jev byl pozorován v roce 1808 baronem Franz Xaver von Zach z Notre-Dame de la Garde bazilika v Marseille.[4] Po celý rok je také při dobrém počasí vidět z Agde, Port-Camargue a Montagne Noire.
Trekking a prohlídky památek
Trasy džípů na severní straně masivu vedou k Chalet des Cortalets (2150 m), která je oblíbenou základnou pro pěší.
Na úpatí hory jsou dva starodávné kláštery, Martin-du-Canigou a Saint-Michel-de-Cuxa.
Canigó Flame
Hora má symbolický význam pro Katalánci. Na jeho vrcholu stojí kříž, který je často zdoben Katalánská vlajka.[5] Každý rok 23. června, noc předtím Den svatého Jana (nit de Sant Joan), se koná obřad Flama del Canigó (Canigou Flame), kde se na vrcholu hory zapaluje oheň. Lidé udržují v noci bdělost a berou pochodně zapálené v ohni ve velkolepém relé pochodně, aby zapálili ohně jinde.[6] Mnoho ohňů tímto způsobem svítí Pyrénées-Orientales, Katalánsko, Valencijské společenství a Baleárské ostrovy (teoreticky), ale v praxi prochází pouze Pyrénées-Orientales a Katalánsko.[7]
Literatura
Canigó inspiroval epickou báseň „Canigó“ katalánského básníka Jacint Verdaguer i Santaló. V těchto verších Verdaguer srovnává zasněženou horu s a Magnólie květina (strany 27–28):
Lo Canigó és una magnòlia immensa | Canigó je nesmírná magnólie |
Sir Humphry Davy „Canigou“ ze dne 26. ledna [1814] byl také inspirován návštěvou místa:
- RÁNO.
- RÁNO.
- Na východní obloze hvězdy ztrácejí svůj lesk
- Ve více rozptýleném světle, jako by jejich koule
- Roztavil se do vzduchu a vytvořil den:
- Nahoře nebesa dostávají jasnější nádech
- Z nejčistšího azurového; a pod nimi září
- S krásnými odstíny, které se každou okamžik změní, -
- Nyní fialová a nyní oranžová; a záblesk
- Na klidné hlavní potrubí vylévá zlaté světlo.
- Vrhám oči na tvé západní pobřeží,
- A hle! tvá obří forma, ó Canigou!
- Jako by nový výtvor dne,
- Orámovaný ranním mrakem navždy fix'd
- A pozlacená vypršící ranní hvězdou.
- Zdá se, že se tak objevují jasné třpytivé sněhy
- K vytvoření dalšího úsvitu: tvoje základna je temná,
- Stoupající skrz mlhy, které se mísí s vlnou!
- Na východní obloze hvězdy ztrácejí svůj lesk
- POLEDNE.
- POLEDNE.
- Koule světla vylévá do záplavy lesku
- Ze středu nebes na klidném moři
- Bez přílivu, jehož stříbrné zrcadlo se šíří,
- Odráží formy majestátu hor
- Podél iberského pobřeží; a vzdálenější,
- V jemném rozrušení cítí vánek,
- To dává jeho hluboký a krásný azur
- Život pohybu. Všechny ranní mlhy
- Zmizely a polední sluneční paprsky spaly
- Na tvých snězích nebo lescích, kde proudí
- Krmí se křišťálovými vodami nalitými do pěny
- Uprostřed tvých temných hlubokých lesků a huňatých lesů
- Kde se mísí světlé borovice a tmavší korky:
- Jejich různorodé listy tvoří hranici
- Kde se zdá, že se zima mísí s jarem.
- A ještě níže se objeví olivovník -
- Kulturní dílo a bezlistá réva,
- A zelené louky, kde spí torrenty,
- Nebo se poslouchejte podle přání člověka.
- Příroda v divoké divočině - síla hory, -
- Dýchá v jeden obraz s uměleckými formami,
- A to všechno razí sociální charakter.
- Zdi města majestátně stoupají,
- Strážce říše, jejíž zvuky války
- Poplach ucha. Podél písečného pobřeží
- Cesta, kterou Kartáginská stezka objevila,
- Když z Pyrenejí nalili jeho veteráni,
- Vyzkoušet sílu Říma a zhubnout
- Její vlastenecká krev v Cannae. Na vlně
- Triumfální jízda na flotilách Ocean's Queen.
- Moje srdce pulzuje rychleji a zdravě záře
- Naplňuje všechna moje prsa. Albione, tobě zdravím! -
- Matka hrdinů! mocný ve své síle!
- Doručovatel! od tebe vychází oheň
- Vadnoucí tyran; ne oheň sám
- Válka ničivá, ale živé světlo
- Čest, sláva a bezpečnost, -
- Světlo vědy, svobody a míru!
- Koule světla vylévá do záplavy lesku
- VEČER.
- VEČER.
- Chvíli kolem nebe bylo jasné a jasné,
- Ale nyní mlha zakrývá okolní vzduch;
- Z mlhy se stává mrak, který se shromažďuje
- Tvé obočí; zpočátku tak bílá, - tak jasná, tak čistá, -
- Pod jeho křupavými třásněmi se zdá, že sněží temně;
- A teď se šíří silnější baldachýn,
- A rychle klesá a plní tvé gleny,
- A pokrývá všechny tvé skály. Jeho odstíny se mění,
- Jeho vlněná bělost zmizela; sluneční paprsky slábnou,
- A ztratit svou slávu v jeho ponurém šeru
- Předzvěst bouře! A teď déšť
- Sestupuje v povodních - rozzlobené blesky září,
- Hrom zařval; bouře vyje
- Tvé odrážející se útesy; a trápení hlavní
- Mísí její bílou pěnu s problémovými povodněmi,
- Proudy z hor se valí dolů!
- Chvíli kolem nebe bylo jasné a jasné,
Viz také
Poznámky
- ^ Histoire du Roussillon - Le reliéf des Pyrénées-Orientales
- ^ Pierre Bousigue, Canigou - de l'ombre à la lumière, 2019, s. 118
- ^ Průvodce du Roussillon et de l'Andorre: turistické, historické, sociální, ekonomické, Perpignan, Sud Roussillon, 1968, 286 s.
- ^ Cárdenas, Fabricio (2014). 66 drobných histoires du Pays Catalan [66 malých příběhů katalánské země] (francouzsky). Perpignan: Ultima Necat. ISBN 978-2-36771-006-8. OCLC 893847466.
- ^ Tým Pyrénées - Croix du Canigó
- ^ Vermut a la rebuda de la Flama del Canigó
- ^ Festes - l'espai on comença la festa
Reference
externí odkazy
- Canigo.cat Všechny informace o masivu Canigou: příroda, kultura a itineráře (v katalánštině)