Cajus Schmiedtlein - Cajus Schmiedtlein

Cajus Schmiedtlein (asi 1555–1611) byl Němec renesance hudební skladatel a varhaník a je nejlépe známý pro jeho čas jako varhaník v Kostel Panny Marie, Gdaňsk. Jeho jméno se objevuje v různých pravopisných variantách Nízká němčina dialekt (Caj Schmedeke, Key Schmedeke, Schmedecke, Smedeke, Schmedcke, Schmiedeke) a dovnitř Standardní vysoká němčina (Cajus Schmiedlein, Caius Schmitlein, Schmidtlein, Schmittlein).

Životopis

Předpokládá se, že Schmiedtlein se narodil kolem roku 1555 v severoněmecké čtvrti Dithmarschen.[1] Po neurčenou dobu působil jako varhaník v Husum do roku 1578, kdy se stal varhaníkem v Kostel svatého Olafa, Helsingør. Ale jen o rok později musel rezignovat na tento post po sporu o jeho vlastní iniciativu k vytvoření pedálového dělení a tedy úpravě varhan bez souhlasu církevní autority.[2] Není jasné, co Schmiedtlein udělal po své rezignaci v Helsingøru, ale předpokládá se, že šel do Hamburg.[3]

V roce 1585 se Schmiedtlein stal varhaníkem v Kostel Panny Marie, Gdaňsk.[4]

Oženil se v roce 1591 a bylo mu uděleno občanství města Gdaňsk.[5]Dne 2. srpna 1596 byl jedním z 54 pozvaných varhaníků, kteří hráli na inauguraci nových varhan na zámku v Gröningen, blízko Halberstadt, za kterou musel ujet 650 km v každém směru.[6]

Zemřel v Gdaňsku v roce 1611 a byl pohřben 17. března 1611[7] pod kamenem 111[8] uvnitř kostela Panny Marie.

Varhaník v kostele Panny Marie v Gdaňsku

Cajus Schmiedtlein byl jedním z účinkujících během zahajovacích koncertů (které podle zdroje z města způsobily senzaci téměř v celé Evropě) na nově dokončených varhanách (56 zastávek, 3 manuály + pedálová klávesnice) v kostele Panny Marie na 18. a 19. října 1585. Tato událost byla údajně společenským shromážděním, během kterého lidé pili víno a hráli kostky, zatímco Schmiedtlein vystupoval.[9] Kostelním úřadům se Schmiedtleinovo hraní líbilo a nabídli mu místo varhaníka. Schmiedtlein požadoval 200 platů ročně jako plat a navíc k tomu bezplatná ubytování, bezplatná palba dřeva a notářská pozice v městské radě (jeho předchůdci bylo vyplaceno 140 Talers a dostalo bezplatné ubytování). Není známo, které podmínky byly nakonec dohodnuty, ale Schmiedtlein přijal post jako varhaník.[10]

Zdá se, že opustil post na delší dobu, než byl v roce 1589 městskou radou znovu jmenován na doživotí.[11] V roce 1590 a po dobu šesti týdnů v roce 1591 byl znovu nepřítomný, když si v Hamburku řešil své osobní finanční záležitosti. Během nepřítomnosti v roce 1594 byla obdržena stížnost na nedostatečného stálého varhaníka Schmiedtleina, který jej zařídil zastupovat.[12] V roce 1596 odcestoval do Gröningenu hrát na inauguraci varhan na zámku, zatímco v roce 1598[13] bylo mu uděleno prodloužené volno do lázeňského města Baden vyléčit onemocnění.

V roce 1611 církevní úřady přidělily mladé Paul Siefert jako jeho asistent.[14] Krátce před svou smrtí Schmiedtlein napsal dopis městské radě, ve kterém si hořce stěžoval na Siefertovy hudební dovednosti i jeho osobnost. Ve stejném dopise také vyvrátil obvinění, že se pod jeho správou orgánu nástroj dostal do stavu špatné opravy.[15]

Hudební díla

I když neexistují žádná známá ani potvrzená díla Schmiedtleina, soubor 42 skladeb v rukopisu v Gdaňsku byl přičítán jako pravděpodobný jeho autorství.[16]Sbírka, známá jako Gdaňská tabulka z roku 1591 (polsky: Tabulatura gdańska; německy: Danziger Tabulatur), je součástí rukopisu „Paní 300 R / Vv, 123“ Státního archivu v Gdaňsku, který obsahuje různé dokumenty týkající se období mezi lety 1571 a 1627. Skladby připsané Schmiedtlein zahrnuje 17 Phantasias, jednu předehru a 24 klávesových aranžmánů sakrálních a světských písní.

Reference

  1. ^ Beckmann, Klaus (2001). Repertorium Orgelmusik 1150–2000 - Bio-bibliografický rejstřík varhanní hudby, Schott Musik International, str. 108
  2. ^ Küster, Konrad (2011). Caj Schmedeke: Ein Dithmarscher Organist des 16. Jahrhunderts zwischen Husum, Helsingør und Danzig, Uni Freiburg, https://www.freidok.uni-freiburg.de/data/8449 (přístupné 19. prosince 2015)
  3. ^ Beckmann, Klaus (2001), str. 108
  4. ^ Rauschning, Hermann (1931). Geschichte der Musik und Musikpflege v Gdaňsku (Quellen und Darstellungen zur Geschichte Westpreußens, 15), Danziger Verlags-Gesellschaft m.b.H., str. 50-51
  5. ^ Rauschning, Hermann (1931) str. 55
  6. ^ Küster, Konrad (2011), s. 32
  7. ^ Rauschning, Hermann (1931) str. 119
  8. ^ Rauschning, Hermann (1931) str. 208
  9. ^ Renkewitz, Werner a Janca, Jan (1984). Geschichter der Orgelbaukunst in Ost- und Westpreußen von 1333 bis 1944 - Band 1, Verlag Weidlich, str. 73
  10. ^ Rauschning, Hermann (1931), str. 50-51
  11. ^ Rauschning, Hermann (1931) str. 51
  12. ^ Rauschning, Hermann (1931) str. 55
  13. ^ Rauschning, Hermann (1931), str. 55-56
  14. ^ Rauschning, Hermann (1931) str. 113
  15. ^ Rauschning, Hermann (1931), str. 118-119
  16. ^ Rauschning, Hermann (1931), str. 53-54
  • Beckmann, Klaus (2001). Repertorium Orgelmusik 1150–2000 - Bio-bibliografický rejstřík varhanní hudby, Schott Musik International
  • Küster, Konrad (2011). Caj Schmedeke: Ein Dithmarscher Organist des 16. Jahrhunderts zwischen Husum, Helsingør und Danzig, Uni Freiburg, https://www.freidok.uni-freiburg.de/data/8449 (přístupné 19. prosince 2015)
  • Rauschning, Hermann (1931). Geschichte der Musik und Musikpflege v Gdaňsku (Quellen und Darstellungen zur Geschichte Westpreußens, 15), Danziger Verlags-Gesellschaft m.b.H.
  • Renkewitz, Werner a Janca, Jan (1984). Geschichter der Orgelbaukunst in Ost- und Westpreußen von 1333 bis 1944 - Band 1, Verlag Weidlich

Další čtení

  • Beckmann, Klaus (2005). Die Norddeutsche Schule - Orgelmusik im protestantischen Norddeutschland zwischen 1517 und 1755 - Teil 1, Schott Music International.
  • Kessler, Franz (1988). Danziger Orgelmusik des 16. bis 18. Jahrhunderts, Hänssler Verlag.
  • Woźniak, Jolanta, et. al (2008): Hudební sbírky z Gdaňsku - svazek 3. Tematický katalog hudby v rukopise ve Státním archivu v Gdaňsku, Musica Iagellonic.

externí odkazy