Caṇḍeśvara Ṭhakkura - Caṇḍeśvara Ṭhakkura

Caṇḍeśvara Thakkura byl Maithili -jazyk politického teoretika a generála během 14. století. Působil jako ministr pro mír a války a hlavní soudce u soudu v Harisimhadeva kdo byl posledním králem Karnatská dynastie z Mithila v současném severu Bihar z Indie a části jižního Nepál.[1] Jeho rodina pocházela z vesnice Bisfi v Čtvrť Madhubani z Bihar.[2]

Mezi jeho nejpozoruhodnější díla patřil Rājanītiratnākara, pojednání o organizaci státu.[3] Kromě toho také napsal soubor sedmi knih, které se mimo jiné zabývaly otázkami souvisejícími s právem. Tito byli s názvem Krityaratnākara, Dānaratnākara, Vyavahāraratnākara, Śuddhiratnākara, Pūjāratnākara, Vivādaratnākara a Gṛihastharatnākara. Společně jsou tyto knihy označovány jako Saptaratnākara.[3]

Primární zdroje z té doby ho popisují jako skvělého diplomata a úspěšného ministra, který se účastnil bitev proti mlecchas (pravděpodobně s odkazem na muslimské invaze) a také vedoucí úspěšné vojenské expedice do Nepálu, kde prý na břehu řeky distribuoval zlato stejné hmotnosti Řeka Bagmati v roce 1314.[4]

Rodina

Candesvara se narodila v rodině Maithil Brahmins kteří byli také učenými vědci, kteří pracovali u soudu v Karnatu.[5] Byl bratrancem Jayadatty, který byl dědečkem slavného Vidyapati který pracoval u soudu Dynastie Oiniwar století po Candesvarově době. Candesvara byl také vnukem jiného slavného učence Devādityi Ṭhakkury, který byl u soudu popsán jako „ministr války a míru“ Karnatská dynastie.[3]

Candesvara se s největší pravděpodobností stal ministrem míru a války pro Harisimhadeva v roce 1310 n. l.[6]

Karnátská invaze do Nepálu

Pod vedením Caṇḍeśvary a za podpory krále Harisimhadevy provedli Karnatas z Mithily v roce 1314 útok na Nepál. Karnatové z města udělali Bhaktapur jejich zaměření a vyplenili město. Poté se zaměřili Lalitpur a pokračoval v rabování a drancování regionu.[7]

Reference

  1. ^ Swagata P. Pandit (2003). „Diskuse o vzácných citátech z Rajanitiratnakara od Caṇḍeśvary Thakkury“. Annals of Bhandarkar Oriental Research Institute. 84: 33–41. JSTOR  41694748.
  2. ^ Sahitya, Akademi. „Vidyapati“ (PDF). Citováno 9. října 2020. Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc)
  3. ^ A b C Pankaj Jha (20. listopadu 2018). Politické dějiny literatury: Vidyapati a patnácté století. OUP Indie. str. 49–60. ISBN  978-0-19-909535-3.
  4. ^ Radhakrishna Choudhary (1970). History of Muslim Rule in Tirhut, 1206-1765, A.D. Kancelář řady sanskrtů Chowkhamba. p. 48.
  5. ^ Bimanbehari Majumdar (1962). „Politické myšlení Chandesvary (filozof-diplomat ze 14. století)“. Indický žurnál politologie. 23 (1/4): 295–301. JSTOR  41853940.
  6. ^ Ram Gopal Sharma (1966). „Rajanitiratnakara, středověký sanskrtský text o politice“. Sborník indického historického kongresu. 28: 195–201. JSTOR  44140426.
  7. ^ Rajendra Ram (1978). Historie buddhismu v Nepálu, A.D. 704-1396. Janabharati Prakashana. p. 185.