César Falcón - César Falcón
César Falcón Gárfias | |
---|---|
![]() Sokol C. 1939 | |
narozený | Lima, Peru | 19. dubna 1892
Zemřel | 11. října 1970 Lima, Peru | (ve věku 78)
Národnost | peruánský |
obsazení | Spisovatel, novinář a politik |
César Falcón Gárfias (19. dubna 1892 - 11. října 1970) byl peruánský spisovatel, novinář a politik.
Život
Raná léta
César Falcón Gárfias se narodil v roce Lima, Peru v roce 1892. Od útlého věku byl nadšený revoluční politikou. Spolu s Maríou Weisse založili skupinu s názvem Amauta, fórum pro hlášení zneužívání imperialismu a úsilí o zlepšení podmínek pro peruánskou dělnickou třídu. Prostřednictvím této skupiny a dalších politických aktivit se stal známým dalším levicovým intelektuálům a umělcům v Peru. Falcón a esejista Moquegua José Carlos Mariátegui spoluzaložili noviny La Razón (Důvod). Příspěvek vynikal ostrou obranou univerzitní reformy a silnou podporou dělnického hnutí.[1]
Španělsko
Několik měsíců poté La Razón byla zahájena dne 4. července 1919 Augusto Bernardino Leguía uskutečnil úspěšný puč. Falcón a Mariátegui byli radikálně proti diktatuře, která se začala objevovat. Jejich tiskárny zrušily podporu. Aby Leguía potichu dostal své oponenty z cesty, pozval řadu z nich, aby přijali stipendia na cestu do Evropy. S malým výběrem se Falcón přestěhoval do Španělska.Mariátegui odešel do Itálie a poté cestoval po Evropě s dlouhými pobyty ve Francii, Německu, Rakousku, Maďarsku a Československu, kde se stal pronikavým komunistickou ideologií. Mariátegui se poté připojil k Falconovi, Carlosovi Roeovi a Palmirovi Machiavelovi, aby založili první peruánskou komunistickou buňku. Cílem bylo propagovat (z Evropy) politickou organizaci peruánských dělníků.[1]
Falcón se brzy stal jedním z vůdců levicových aktivistů ve Španělsku a pracoval pro několik novin a časopisů.[1]Irene Lewy Rodríguez (1908–1999) se setkal s Césarem Falconem v roce 1922.[2]O dva roky později noviny El Sol požádal Falcóna, aby se přestěhoval do Londýna jako dopisovatel. Falcón se oženil s Irene Lewyovou, která ho na základě smlouvy doprovázela jako korespondentku deníku La Voz (The Voice), španělské noviny.[2]Jejich syn Mayo se narodil v Londýně v květnu 1926, ale nebyl zaregistrován na španělském konzulátu kvůli obavám z diktatury Miguel Primo de Rivera.[3]V letech 1927 až 1939 César Falcón redigoval různé publikace Španělská komunistická strana.[1]Irene a César se vrátili do Španělska po pádu Primo de Rivera v roce 1930.[3]Publikovali Historia Nueva (Nová historie) a zahájil večírek Izquierda Revolucionaria y Antiimperialista (IRYA: Antiimianistická revoluční levice).[2]Byli aktivní během španělská občanská válka (1936–39).[1]Falcónovi se rozpadlo manželství, protože César Falcón nemohl zůstat věrný.[4]
Pozdější roky
Když fašistické síly vyhrály válku, byl Falcón nucen opustit Španělsko.[1]V době druhá světová válka (1939–45) Irene a César Falcón byli odděleni a César se vrátil do Peru.[3]Psal pro časopisy jako Garcilaso a Nuestra Voz. Kvůli svým politickým názorům byl nucen opustit Peru a nakonec se v letech 1947 až 1970 usadil v Mexiku Historia Nueva, prestižní publikace.[1]César Falcón Gárfias zemřel v Limě v roce 1970.[1]
Funguje
Divadlo
- Por culpa ajena (estrenada en el Teatro Lima, Lima, 10. února 1914)
- La gran noche (Lima, září 1915)
- La Casa de Agreda (estrenada en el Teatro Colón, 27 de noviembre de 1914).
- Los mozos cundas (Lima, julio de 1918)
- Asturie (Madrid, 1935).
Beletrie
- Plantel de inválidos (Madrid, 1921 a 1928), cuentos.
- El pueblo sin Dios (Madrid, 1928), novela indigenista, que fue fruto de su estancia en la ciudad de Huánuco.
- Los bajos fondos (Madrid, 1928), novela.
- Madrid (Madrid-Barcelona, 1938), crónica novelada de la resistencia republicana en Madrid, durante la guerra civil española.
- El buen vecino Sanabria U. (México, 1947), caricaturización violenta del presidente peruano Manuel Prado Ugarteche, que se caracterizó por su apoyo a la política de los Estados Unidos entre 1939 y 1945.
- Por la ruta sin horizonte (México, 1961), primer tomo de una serie de cinco, titulada globalmente En la perspectiva de España.
Eseje
- Crítica de la revolución española (Desde la dictadura hasta las Constituyentes) (Madrid, 1931)
- Imperialismo y antiimperialismo (Comentarios a la acción contra los yanquis) (Madrid, 1931)
- España sostiene en Ginebra su linea de lucha por la Democracia y la paz (Barcelona, 1938)
- El mundo que agoniza (México, 1945), examen de la situación mundial en el periodo entre las dos guerras mundiales.
- Algunas condiciones necesarias de la reconquista nacional (México, 1955), sobre las perspectivas de la recuperación demokratrática en España.
Reference
- ^ A b C d E F G h Fernández de Cano 2015.
- ^ A b C Irene Falcón, sekretářka osobní ... El País.
- ^ A b C Zurbano Melero 2010.
- ^ Salvadó 2013, str. 128.
Zdroje
- Fernández de Cano, J. R. (2015). „Falcón Garfias, César (1892-1970)“. MCN Biografias. Citováno 8. dubna 2015.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- „Irene Falcón, sekretaria personal de Pasionaria“. El País. 20. srpna 1999. Citováno 20. března 2015.
- Salvadó, Francisco J. Romero (2013). Historický slovník španělské občanské války. Rowman & Littlefield. ISBN 978-0-8108-5784-1. Citováno 19. března 2015.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Zurbano Melero, José Gabriel (22. listopadu 2010). „César e Irene Falcón: un matrimonio conpromiso“. Ciudad futura. Citováno 19. března 2015.CS1 maint: ref = harv (odkaz)