Burkhard VII. Žvýkat - Burkhard VII. Münch - Wikipedia
Burkhard VII. Žvýkat (zemřel 29. srpna 1444) byl rytíř a doživotní vrstevník, proslulý zesnulý člen Landskron pobočka Münchova rodina. Jeho pověst se opírá především o jeho smrt u Bitva u St. Jakob an der Birs Burkhardova smrt znamenala konec rodiny Münch z Landskronu, který úplně skončil, když jeho bratr Johann IX. zemřel v roce 1461.
St. Jakob an der Birs
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/52/Burkhardt_Munch_Tschachtlan.jpg/220px-Burkhardt_Munch_Tschachtlan.jpg)
Být a Habsburg věrný, Burkhard jel jako rytíř s Dauphin Louis XI a Jean V de Bueil. Francouzi ho také pojmenovali Bourgeamoine. Připojil se k Armagnacs v boji proti Švýcarský Eidgenossenschaft jako vyjednavač, překladatel a průvodce. Jeho chování po Bitva u St. Jakob an der Birs je téma v Švýcarská vlastenecká historiografie.
Bitva u St. Jakob an der Birs se odehrála 26. srpna 1444. Švýcaři zaútočili na mnohem větší sílu armagnackých žoldáků a útočná strana se kategoricky odmítla vzdát. Stáhli se do a Poslední vzdor v malé nemocnici St. Jakob, kde byli zdecimováni dělostřelectvem.
Jako Dauphinův překladatel byl Burkhard vyslán jako vyjednavač zdecimovaným Švýcarům do nemocnice, aby jim nabídl šanci na čestné odevzdání a bezpečné chování. Ale když vjel do nemocnice a mnoho mrtvých a zraněných mezi Švýcary je údajně zvedl hledí helmy a vysmíval se mu Eidgenossen ve větě, která by se proslavila ve švýcarské historiografii: Ich siche in ein rossegarten, den min fordren geret hand vor 100 [hunderd] joren („Dívám se do a rosarium, které moji předkové zasadili před sto lety ").[1]Vyvoláno touto arogantní frází, jednou z umírajících Švýcarů, jednou Arnold Schick Uri vrhl kámen do otevřeného hledí. Stejně slavná odpověď, která doprovázela hod, byla hlášena jako: Da friss eine der Rosen! („Tady, snězte jednu z růží“).[2]Burkhard spadl ze sedla a byl odvlečen z bojiště. O tři dny později na následky zranění zemřel. Švýcarské odmítnutí kapitulace vedlo k útoku na nemocnici, kde byli obránci zabiti téměř do posledního muže.
V moderní švýcarské národní historiografii
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/e7/2009-12-06_trotte_m%C3%BCnchenstein_01.jpg/220px-2009-12-06_trotte_m%C3%BCnchenstein_01.jpg)
Kontrast kultivovaného šlechtice, který se zmiňuje o literární trope růžová zahrada na bojišti k lakonické odpovědi umírajícího švýcarského kapitána se objevuje ve vlasteneckých zprávách o švýcarských dějinách během 18. a 19. století. V Johannesu von Müllerovi (1805) je Burkhard líčen jako zbabělec, který bitvu sledoval z dálky, a poté, co bitva přišla „na koni mezi a přes mocná mrtvá těla“, jak poznamenal, „agónii jednoho z hrdinů, měl v úmyslu nakysnout své poslední chvíle výsměchem, se smíchem zvolal na šlechtice „dnes se koupeme v růžích!“ “a umírajícího kapitána:„ vztek mu oživil náladu, ‚sněz jednu z růží!‘ umírající hrdina vykřikl a vrhl se silou a skutečně namířený, skála mu zmáčkla oči, nos, ústa, slepý a němý pán Burkhard klesl na zem a trpěl, dokud třetího dne smrt neukončila jeho bolest a on nebyl pohřben v hrobce svých otců. “[4]
Vyobrazení Arnolda Schicka házejícího kámen, s nápisem citujícím jeho výrok o ''Da friss eine der Rosen vedle Für Freiheit und Vaterland ("Za svobodu a vlast") se objevuje na obsazení stříbrné medaile pro kantonální tir v Binningenu v Basileji v roce 1893.[5]
Reference
- ^ Výrok je v této frázi zaznamenán současným kronikářem Erhard von Appenweiler (d. 1471). Viz např. Neujahrsblatt der Gesellschaft zur Förderung des Guten und Gemeinnützigen, Ne. 122, Basel (1944).
- ^ Použití růže jako metafory pro krvácející ránu, původně z Kristovy rány v Křesťanská mystika, byl v té době rozšířeným literárním trope (a v celé německé literatuře raného novověku). Srov. např. Wilhelm Ludwig Döring, Die königin der blumen; oder Die höhere bedeutung der rose an sich und in beziehung auf die gemüthswelt, 1835, p. 546.
- ^ tak v Jacobu Augusta Franckensteina Schweitzerisches Theatrum z roku 1724,p. 40
- ^ Der Geschichten schweizerischer Eidgenossenschaft vierter Teil, 1805, (p. 91f.
- ^ ryté Franzem Hombergem, Bern / Karl Jauslin, Muttenz, citováno po