Burgundská smlouva z roku 1548 - Burgundian treaty of 1548 - Wikipedia

The Burgundská smlouva z roku 1548 (ratifikováno 26. června), také známé jako Transakce Augsburgu,[1] usadil stav Habsburg Nizozemsko v rámci Svatá říše římská.

Dějiny

V zásadě práce Viglius van Aytta, představuje první krok ke vzniku Holandsko jako nezávislé území.[1] Politicky to umožnila francouzská ztráta Artois a Flandry. Administrativně byl kancléř a tribunál založen v Mechelen která měla poprvé v jurisdikci výlučně „Nizozemsko“. Smlouva vyústila v významný přesun území z EU Dolní rýnsko-vestfálský kruh do Burgundský kruh. Nově vytvořené správní rozdělení říše nyní sjednotilo všechna burgundská území, která již nepodléhala Reichskammergericht. Aby kompenzoval svůj územní zisk, byl nyní burgundský kruh povinen platit daně odpovídající těm dvěma princové voliči a ve válečných daních vůči Turecké války dokonce ekvivalent tří voličů.

Aby bylo zajištěno, že burgundské území nyní sjednocené v burgundském kruhu zůstane pod jednou správou, Karel V. v následujícím roce vyhlásil Pragmatická sankce z roku 1549 který vyhlásil sedmnáct provincií[Citace je zapotřebí ] Nizozemska jeden nedělitelný majetek, který se v budoucím dědictví nerozděluje.[1]

Důsledkem těchto pokusů o zmenšení roztříštěnosti vlády Svaté říše římské bylo oddělení Nizozemska jako entity kromě zbývající říše, což bylo důležitým krokem k formování Nizozemská republika v roce 1581.

Území

Smlouva, napsaná v Nová latina, stanoví v článku 15, že uvedená území se mají stát jednotnou jednotkou, která bude po Karlu V. přednesena nerozděleně dalším generacím majestátní množné číslo ) prostřednictvím dědické posloupnosti:

(původní text) Nimirum, nos veros, haereditarios & supremos Dominos dictarum nostrarum provinciarum Patrimonialium Belgicarum, pro Nobis, nostris haeredibus & successoribus, simul dictae nostrae Provinciae Patrimoniales Belgicae, nominatim Ducatus Lotharingiae, Brabantiae, Limburgi Comitatus Flandriae, Artesiae, Burgundiae, Hannoniae, Hollandiae, Selandiae, Namurci, Zutphaniae; Marchionatus SR Imperii, Dominia Frisiae, Ultraiecti, Transisalaniae, Groningae, Falcomontis, Dalhemii, Salinis, Mechliniae & Traecti, una cum omnibus eorundem appendicibus & corporationibus, Principatibus, Praelaturis, Dignitatibus, Comitatibus, Comitatisus v posterum & semper sub protectione, custodia, Conserve & auxilio Imperatorum & Regum Romanorum & SRI eosque fruituros libertatibus ac iuribus eiusdem, & per dictos Imperatores & Reges Romanorum, & status dicti SRI semper, sicut alii Principes, status & membra eiusdem , konzervandos, fovendos a fideliter iuvandos.[2]

(moderní angličtina) Je zřejmé, že naše výše uvedené Patrimoniální belgické provincie, pro nás, naše dědice a nástupce, my [jsme] skuteční, dědiční a nejvyšší páni našich výše zmíněných Patrimonial Belgian provinces, jmenovitě Duchies of Lotharingia, Brabant, Limburg, Lucembursko, a Guelders; kraje Flandry, Artois, burgundské, Hainaut, Holandsko, Zeeland, Namur, a Zutphen; the Pochod Svaté říše římské; Lordships of Frisia, Utrecht, Overijssel, Groningen, Valkenburg, Dalhem, Saliny, Mechelen, a Maastricht spolu se všemi jejich dodatky a začleněním budou knížata, prelatury, hodnostáři, hrabě, baroni a páni, kteří patří určitým vazalům a dodatkům, v budoucnu jedním a vždy pod ochranou, úschovou, ochranou a pomocí císařů a králové Římanů a Svaté říše římské a budou požívat svobod a práv stejného [říše] a navždy budou věrně bráněni, konzervováni, podporováni a podporováni výše uvedenými císaři a králi Římanů a Svatá říše římská, stejně jako ostatní knížata, státy a členové stejné říše.[poznámka 1]

Poznámky

  1. ^ Překlad názvů území je částečně založen na nizozemské publikaci Geschiedenis der staatsinstellingen (1922).[3]

Reference

  1. ^ A b C van Gelderen, Martin (2002). Politické myšlení holandské vzpoury 1555-1590. Cambridge: Cambridge University Press. str. 18. ISBN  9780521891639. Citováno 19. prosince 2019.
  2. ^ Kahlen, Ludewig Martin (1744). Corpus iuris publici, Das ist, Vollständige Sammlung der wichtigsten Grundgesetze des Heiligen Römischen Reichs Deutscher Nation, gesammelt, verbessert, mit Anmerkungen under Parallelen, wie auch einer Vorrede versehen. Göttingen: Schmid Brothers. str. 389. Citováno 19. prosince 2019. (Latinsky a německy)
  3. ^ Johan Rudolph Thorbecke, Robert Fruin en Herman Theodoor Colenbrander (1922). "2. Verhouding tot het Rijk van de Zeventien Provinciën". Geschiedenis der staatsinstellingen v Nederland tot de dood van Willem II. Universiteit Leiden. Citováno 19. prosince 2019.

Zdroje

  • Rachfahl, Felix (1900). „Die Trennung der Niederlande vom deutschen Reiche“. Westdeutsche Zeitschrift für Geschichte und Kunst. 19: 79–119.
  • Mout, Nicolette (1995). „Die Niederlande und das Reich im 16. Jahrhundert“. V tisku, Volker; Stievermann, Dieter (eds.). Alternativen zur Reichsverfassung in der Frühen Neuzeit?. 143–168.
  • Dotzauer, Winfried (1998). Die deutschen Reichskreise (1383–1806). Geschichte und Aktenedition. Steiner. str. 390 a násl., 565 a násl. ISBN  3-515-07146-6.