Archiv města Budapešti - Budapest City Archives

Budova archivu města Budapešti

Archiv města Budapešti je úložiště archivních dokumentů ilustrujících historii Budapešť a větší Maďarsko. Dokumenty a kulturní poklady, které uchovává, mají mimořádný význam, pokud jde o kulturní život a formování identity Budapešti, Maďarska a celé maďarské komunity.

Dějiny

Historie archivů úzce souvisí s historií Budapešť, změny správy a úředního aparátu. Pokud jde o život a správu města ve stoletích před osvobozením spod turecké vlády (v roce 1686), máme informace pouze z nepřímých zdrojů, protože staré městské dokumenty byly během války úplně zničeny osvobození. Z těchto století máme jen několik desítek chart a dalších dokumentů. Nejstarším dokumentem je listina z roku 1300.

Hned po osvobození spod turecké nadvlády byly Buda a Pešť řízeny přímo komorou. Městské rady - poslechly královskou komoru - ukládaly dokumenty hlavně v domě vedoucího městského kancléřství nebo jednoho z vyšších státních úředníků (v té době zde nebyla radnice). Péče o papíry byla povinností úředníků v městském kancléřství.

V roce 1703 obě města znovu získala svá práva na svobodné královské město, ale pro situaci bylo charakteristické, že kancléřství neměla ani dlouho po této době vlastní pokoje. V průběhu tohoto století se povinnosti městské správy staly stále většími, práce byla čím dál komplikovanější. Díky tomu bylo profesionální nahrávání a úschova nezbytná, a proto bylo nutné vytvořit pozice pro městské archiváře. První městští archiváři byli tedy nominováni ve druhé polovině století, úplně prvním z nich byl András Pscherer, nominovaný v r. Budín v roce 1776. Od této doby byl archivář jedním z vyšších státních úředníků města, který získával stále větší význam. Jeho povinností bylo plnit archivní a evidenční úkoly a archivovat archiválie společně se svými podřízenými, uchovávat je a zaznamenávat. Za vlády Josefa II byl učiněn pokus o vytvoření nového obecného archivního systému, materiál byl uspořádán na v té době a stále se dá najít právě v tomto systému. V roce 1813 byl městský a právní archiv oddělen. Toto oddělení se setkalo s další diferenciací archivního systému. V 50. a 60. letech 20. století byla zavedena nová objednávka správy záznamů založená na principu spisů v moderním smyslu. Systém správy archivů, který byl vyvinut po sjednocení venkovského města Buda, Pešť a Óbuda, byl založen na stanovených zásadách v předchozím období.

Archivní úkoly již vykonával nezávislý orgán, ale jeho hlavní povinností byla stále práce typu kancelářského záznamu. Archivní povinnosti vědeckého typu se dostaly do popředí poprvé v 80. letech 19. století. V té době valné shromáždění města přijalo koncepční rozhodnutí, že vyhledávání a zpřístupňování pramenů v archivech musí být středem jeho činnosti. Ale tato teorie byla v praxi adaptována až v roce 1901 a dokonce jen částečně. Archivy byly osvobozeny od denních záznamových povinností a rozsah povinností byl omezen na uchování a zpracování pouze dokumentů starších než 15 let. Okolnosti se zlepšily na přelomu století, kdy byla úložiště - která byla dříve rozptýlena - přemístěna do budovy Ústřední radnice. Počet zaměstnanců v archivech byl však do posledních let příliš malý a přestože hlavní archivář byl jedním z nejprestižnějších vyšších úředníků ve městě, nedostatečný počet archivářů neumožňoval komplexní vědeckou práci v ústavu .

Budova archivu města Budapešti

V době druhá světová válka jedna čtvrtina celé archivy byla spálena. Škoda mohla být ještě větší, pokud by nejlepší část sbírky nebyla přinesena do krypty největší katedrály ve městě - katedrály sv. Stevena - aby byla uložena na bezpečném místě. Většina tohoto materiálu zůstala po celá desetiletí ve vlhké kryptě a byla kontaminována plísněmi. Poslední dokumenty byly z katedrály vyvedeny až v roce 1991. Kvůli reformám veřejné správy, které proběhly po komunistickém převratu, skončila organizační samostatnost archivu a dohlížel na ni specializovaný státní úřad správa.

Rozsah sbírek se mnohem rozšířil: dříve archivy - jako úřad magistrátu města - musely shromažďovat doklady místní správy, od té doby (jako regionální archiv) byly povinny shromažďovat všechny druhy rady, státní správy , družstevní a soukromý materiál. Přímý státní dozor skončil v roce 1968 a od té doby archiv opět patřil městské radě (magistrátu). Následující více než dvě desetiletí přinesla značný pokrok - hlavně v personálním zabezpečení, vybavení, vydávání a při růstu místních historických děl a veřejných vzdělávacích úkolů, ale do určité míry na úkor odborné archivní práce. Proto je nyní velkou výzvou odhalit vzácné historické prameny v archivech, učinit archivy použitelnějšími pro veřejnost a také plnit administrativní úkoly vyplývající z nového demokratického systému.

Budova budapešťského městského archivu se nachází v ulici Teve, ve 13. obvodu. Základní kámen byl slavnostně položen 11. října 2002 a nová budova byla otevřena pro veřejnost v roce 2004. Archiv města Budapešť uchovává 36 000 lineárních metrů dokumentů, uchovává a dodává je pro výzkumníky a zákazníky v nové budově, která má 23440 m2 čistá plocha. Odborníci v roce 2012 ocenili cenou Archiv roku vysoce kvalitní práci archivu provedenou v oblasti zpracování a výzkumu.

Databáze

Databázový systém budapešťských městských archivů obsahuje miliony záznamů a neustále se rozšiřuje. Jsou přístupné z webových stránek Městského archivu v Budapešti, z Portálu digitálních archivů a Maďarského archivního portálu vytvořeného také Městským archivem v Budapešti. Silnou stránkou druhé možnosti je možnost společného vyhledávání a pokročilé zpracování obrázků (včetně formátu PDF, historických map s geografickými odkazy atd.). Databáze zpřístupňují hlavně data obsažená ve zdrojích, která nám mohou pomoci zjistit více o obyvatelích Budapešti, o našem zastavěném prostředí, vizuálních informacích a socialistickém období.

Reference

  • City gate to client gate / comp. András J. Horváth a Tamás Csáki, Archiv města Budapešti, 2013

externí odkazy