Brunetto Bucciarelli-Ducci - Brunetto Bucciarelli-Ducci
Brunetto Bucciarelli-Ducci | |
---|---|
![]() | |
Předseda Poslanecké sněmovny | |
V kanceláři 26. června 1963-14. Května 1968 | |
Předcházet | Giovanni Leone |
Uspěl | Alessandro Pertini |
Člen Poslanecké sněmovny | |
V kanceláři 8. května 1948 - 4. července 1976 | |
Volební obvod | Siena |
Osobní údaje | |
narozený | Terranuova Bracciolini, Toskánsko, Itálie | 18. června 1914
Zemřel | 4. února 1994 Arezzo, Toskánsko, Itálie | (ve věku 79)
Politická strana | DC |
Alma mater | University of Florence |
Profese | Politik, soudce |
Brunetto Bucciarelli-Ducci (18. června 1914 - 4. února 1994) byl italský politik a soudce.
Jeho jméno je uvedeno v seznamu členů P2 chata nalezen v Castiglion Fibocchi dne 17. března 1981.[1]
Životopis
Bucciarelli-Ducci se narodil v roce Terranuova Bracciolini, Provincie Arezzo. Vystudoval právo na univerzitě ve Florencii v roce 1937. Poté v roce 1940 složil výběrové řízení na soudního auditora a nastoupil do soudnictví.
Během Druhá světová válka byl povolán do výzbroje jako dělostřelecký důstojník a následně sloužil u vojenského tribunálu v Bari, kde se setkal Aldo Moro, pak letce přiděleného ke stejnému soudu, ke kterému byl vždy vázán hlubokým přátelstvím. Na konci válečného období obnovil svou kariéru soudce jako vyšetřujícího soudce u arezzského soudu.
V roce 1948 byl zvolen poslancem ve volebním obvodu Siena-Arezzo-Grosseto a znovu potvrzován nepřetržitě až do 6. volebního období, mezi řadami Křesťanská demokracie. V roce 1953 se stal místopředsedou Křesťanskodemokratické skupiny v Komoře pod vedením Attilio Piccioni. Dne 12. června 1958 byl zvolen místopředsedou Poslanecké sněmovny a byl potvrzen i v následujícím volebním období. Po jmenování předsedou senátu Giovanni Leone tak jako premiér Na zasedání dne 26. června 1963 byl Bucciarelli-Ducci zvolen předsedou shromáždění se širokou parlamentní shodou.
Dne 27. Ledna 1977 byl zvolen soudcem Ústavní soud Parlament na společném zasedání, společně s Alberto Malagugini a Oronzo Reale. Funkci zastával do 31. ledna 1986.
Zemřel v Arezzo dne 4. února 1994 a infarkt myokardu[2]
Vyznamenání a ocenění
Itálie: Rytíř velkokříže Řádu za zásluhy Italské republiky (5. července 1976)[3]